Ilustračné foto: Marián Moravčík
Západ nemá žádný obraz budoucnosti: čipizace, umělá inteligence a dehumanizace, LGBT, zničení rodiny, konec všech forem lidské identity – to je obraz smrti, ne budoucnosti.
Nyní se zabýváme základními otázkami našeho bytí. A speciální vojenská operace je katalyzátorem tohoto procesu pochopení našeho místa ve světě a samozřejmě potřebujeme obraz budoucnosti. Upozorňuji na to, že speciální vojenská operace, která byla původně deklarována jako denacifikace, demilitarizace – chápeme, co to pro Ukrajinu znamená -, začala postupně zvyšovat sázky na této frontě.
Všichni už říkají, že jde o světovou hybridní válku, ačkoli bylo od počátku jasné, že speciální operaci je třeba vnímat v mnohem širším kontextu. Mnozí se domnívají, že se jedná o civilizační válku, v níž proti sobě stojí různé světonázorové systémy. Je jasné, že jde o válku mezi dobrem a zlem a o válku o přežití lidstva v dlouhodobém horizontu.
Než začneme hovořit o obrazu naší budoucnosti, rád bych vás upozornil na zákonitosti dlouhodobého socioekonomického a politického vývoje. My – mám na mysli skupinu vědců Akademie věd, kteří pracují v dlouhých cyklech ekonomického a sociálního vývoje – jsme především dokázali předvídat tuto konkrétní válku v roce 2022. Už v roce 2014 bylo jasné, že výzva, které jsme čelili a jejímž důsledkem bylo znovusjednocení Krymu, se nutně dotkne celého ruského světa, včetně území Ukrajiny. Dokonce jsem vydal knihu s názvem Poslední světová válka: USA začínají a prohrávají.
To, čeho jsme dnes svědky, bylo někde naprosto přesně formulováno, včetně počtu VSU a role Američanů a Britů v této okupaci Ukrajiny a pěstování ukrajinského nacismu. To vše bylo předpovězeno téměř do detailu. Pokračujeme ve výzkumu. Podle ní konfrontace vyvrcholí v roce 2024. Je to předpověď, kterou můj kolega vyslovil před deseti lety, kdy ještě neprobíhala žádná vojenská operace, a dokonce ještě před rokem 2014. A to ještě nebyly zavedeny naše nové politické sedmileté cykly.
Proč právě v roce 2024 a proč se nacházíme v situaci hybridní války? Skutečnost je taková, že moderní období je charakterizováno dvěma souběžnými revolučními událostmi. První je technologická revoluce, o které se v minulosti hodně mluvilo. Má různé názvy, říkáme, že jde o změnu technologických systémů. A vždy se to děje prostřednictvím hospodářské deprese, která v tomto cyklu začala ve světě v roce 2008, kdy došlo ke globální finanční krizi.
A v průběhu této přechodové fáze se již vytvořil nový technologický stupeň, známý komplex informačních a komunikačních technologií nanoinženýrství, který se vyvíjí nejen v ekonomice. Ale také ve způsobech vedení války. Ve skutečnosti vidíme, že nečelíme jen protivníkovi, který sídlí v Pentagonu a MI6. Naši vojáci čelí umělé inteligenci. To už je válka nového technologického paradigmatu.
Důležitější je však změna světových ekonomik v kontextu našeho současného tématu. Přesun světových ekonomik je proces, ke kterému dochází jednou za sto let a v jehož průběhu se mění systém řízení. Dříve bychom to nazvali procesem společensko-politické revoluce, ale v moderním pojetí jde o radikální změnu institucí světových ekonomických vztahů, výrobních vztahů a celého systému řízení společensko-ekonomického rozvoje, která je doprovázena změnou center světové ekonomiky.
Světová ekonomika se rychle přesouvá do jihovýchodní Asie, která se již podílí na růstu hrubého domácího produktu více než polovinou. A v tomto novém centru světové ekonomiky se vytvořil zcela jiný systém řízení než ten, v němž žijeme dnes. Musím říci, že změna světových ekonomických systémů – jedná se o světové ekonomiky, které se mění jednou za sto let, zatímco technologická fáze má cyklus změn přibližně 50 let.
Technologická stádia jsou v literatuře dobře známá jako dlouhé „Kondraťevovy vlny“, přesněji řečeno, životní cykly technologických stádií a jejich fáze růstu jsou dlouhou “Kondratěvovou vlnou”. Růstová fáze světové ekonomiky je stoletý cyklus akumulace kapitálu.
Jednou za století dochází k nebezpečné rezonanci, když čelíme technologické, socioekonomické a sociálně-politické revoluci najednou. V tomto procesu se mění nejen technologie, ale i myšlení. Ideologie, chcete-li, se mění.
Jako příklad si uveďme předchozí fázi změny světových ekonomik. Je to proces, který bohužel vždy probíhá prostřednictvím světových válek. Světové války jsou v tomto případě způsobeny tím, že se vládnoucí elita dosavadního centra světové ekonomiky nechce vzdát své hegemonie a snaží se ji všemi prostředky udržet, až po rozpoutání světové války. Před 100 lety, kdy koloniální světovou ekonomiku nahradila imperiální světová ekonomika, svět prošel dvěma válkami, první a druhou světovou válkou, a mezi nimi velkou hospodářskou krizí.
Koloniální světový řád je systém průmyslových vztahů založený na soukromé rodinné firmě. Z politického hlediska mělo britské impérium pro tuto světovou ekonomiku největší prostor. V kombinaci vládních institucí, jejichž jádrem byla monarchická vláda Velké Británie, se soukromým kapitalistickým podnikáním vznikla anglická buržoazní oligarchie, která dokázala zorganizovat rozsáhlé monopoly obchodního a manufakturního typu, jež zajistily britskou nadvládu nad moři a oceány.
Jedná se o světovou ekonomiku kolonií, v níž hrálo významnou roli i Ruské impérium. Tento vzor vyčerpal své možnosti rozvoje koncem devatenáctého století. Důvodem bylo vyčerpání možností využití otrocké práce. Tento model je dobře popsán Marxem. Když se s lidmi obchodovalo jako s živým zbožím, a to v obrovském měřítku – nejen v koloniích, ale i v metropolích. Lidé byli vykořisťováni 12 hodin denně bez volna. Soukromý kapitál využíval tuto práci jako hlavní zdroj svého obohacení. Neexistovalo pracovní právo, odbory ani sociální stát. To vše přišlo s imperiálním světovým řádem.
Zde je však důležité si uvědomit, že Británie dosáhla hranic rozvoje a země s progresivnějšími systémy správy jí začaly šlapat na paty. Včetně Ruského impéria, Německa, Rakouska-Uherska a Spojených států. Britské tajné služby podnítily první světovou válku, v jejímž důsledku se Británie stala světovým lídrem. Zdánlivě posílila, jak jen to bylo možné, ale jen o 20 let později byla vtažena do velké hospodářské krize. Žádná opatření na záchranu britského impéria nepomohla. Poté – podobně jako dnes USA proti Číně – vedly obchodní válku proti USA a uvalily embargo na dovoz amerického zboží.
Britské impérium, ačkoli během druhé světové války zůstalo jedním z vítězů, nemohlo svého vítězství využít vzhledem ke svému archaickému systému vlády. Už to nebylo užitečné. Už nedosahovala žádného hospodářského pokroku. Hospodářský růst založený na vykořisťování otrocké práce přestal generovat nadprodukt. Britské impérium se rozpadlo pouhé dva roky po druhé světové válce. To je pro nás nyní důležité z hlediska historické analogie.
Nová světová ekonomika. Nazvali jsme ji císařskou, protože poprvé na světě zahrnovala téměř celou planetu. Dvě třetiny světa. Druhou třetinu tvořil Sovětský svaz. Její světová ekonomika byla založena na sociálním státě, na vertikálně integrovaných velkých výrobních strukturách. K otázce peněz a jejich využití ani ne tak jako kapitálu, ale jako nástroje financování hospodářského růstu.
Celkově se světový hospodářský řád dělil na tři ideologické varianty. První dvě jsou nám dobře známé. Sovětský systém s vědeckými a výrobními svazy vedenými komunistickou stranou, která budovala socialismus s výhledem na komunismus. Americký systém, který byl založen na nadnárodních korporacích a neomezené emisi dolaru, což jim umožnilo globální expanzi.
A třetím systémem, který upadl v zapomnění díky výkonu sovětského lidu, je systém evropského fašismu, v němž se německý nacionální socialismus spolu s italským korporativním státem a nacisty všeho druhu z různých dalších evropských zemí snažil světu vnutit svou nacistickou verzi této světové ekonomiky.
Podotýkám, že koloniální světový řád byl ve skutečnosti zcela nekonkurenceschopný. Británie prohrála válku v Evropě s německým fašismem za pouhé dva roky a jen díky síle Sovětského svazu a pomoci USA se v zemi, která již měla nový systém řízení, podařilo tento fašistický scénář rozdrtit. A pak se britský koloniální systém vzdal.
Tato historická zkušenost tedy ukazuje, že změna světové ekonomiky samozřejmě prochází vědomím veřejnosti. A vznik nového systému vládnutí, v němž jde především o vztahy mezi lidmi, nelze než spojit s novým systémem idejí, názorů a zásad.
Procházíme podobným procesem. Přecházíme z imperiálního světového hospodářského řádu, kde zůstaly pouze Spojené státy. Tento přechod začal s rozpadem Sovětského svazu. Trvá to už 30 let, stejně jako před 100 lety. Stejně jako předchozí přechod trval od 1914 do 1947. Současný přechod tedy trvá již třetinu století.
Po zhroucení Sovětského svazu, který jako první neodolal požadavkům vědeckého a technického pokroku, jsme nyní svědky zhroucení USA. USA již nejsou světovým lídrem. Ve snaze vyřešit globální finanční krizi pumpováním peněz skončily USA kolapsem celého finančního systému a růstem cen v podnicích až o 30 %.
Sebediskreditaci amerického systému jsme viděli v posledních prezidentských volbách, které byly ve skutečnosti zmanipulované. Amerika není atraktivnějším obrazem. Ve srovnání s Čínou a Indií, které si posledních 15 let vedou skvěle, se USA i EU navzdory čtyřnásobnému zvýšení měnové báze nedokázaly postavit na udržitelný hospodářský základ. Efektivita západního systému vládnutí – zde, pokud to bereme z hlediska efektivity – peněžní emise, je 20-25 %. Pouze každé čtvrté nebo páté euro, které je emitováno, jde do produktivního sektoru.
Čína a Indie vyvinuly zásadně odlišný systém řízení, který kombinuje strategické centralizované plánování s tržní soutěží, kde stát hraje dominantní roli v organizaci peněžního oběhu a poskytuje soukromým podnikům neomezený přístup k penězům, pokud to vede k růstu veřejného blahobytu.
Všechny prognózy ukazují, že do konce tohoto desetiletí se stará světová ekonomika sníží o více než polovinu a že jádro asijského akumulačního cyklu – Čína Indie, Indočína, Japonsko, Korea – již bude v absolutních číslech dominovat ve všech makroekonomických ukazatelích.
Tento proces je nezvratný, ale čím blíže je tento jasný přechod všem, tím méně moci je v jádru starého světového ekonomického řádu, a tím agresivnější jsou. A právě zde se uplatní stejný mechanismus hybridní války, který Britové použili v první i druhé světové válce. Říkali jsme jim hybridní, protože války se vedly o území.
V novém světovém řádu se nyní válčí o vědomí, o mysl občanů různých zemí a na rozdíl od minulého století je současná válka válkou o nadvládu ve veřejném mínění. Hlavní frontou je tedy informační a kognitivní fronta. Zde jsou prvořadé otázky ideologie.
Druhou nejdůležitější frontou je měnová fronta, kde stále dominují USA a Evropská unie. A teprve na třetím místě jsou tanky, rakety a letadla, které se v této hybridní světové válce skutečně používají k potrestání poražených. To znamená zastrašit, zničit jakoukoli touhu k odporu a podobně.
Stejně jako Británie rozpoutala první světovou válku, když si uvědomila, že spojená síla Německa, Ruska a Rakouska-Uherska je již větší než britská a zbývá jí jen několik let na to, aby zlomila světový náskok, tak i americká vládnoucí elita rozpoutala světovou hybridní válku. Současně se rozvíjí obchodní válka USA proti Číně, jak vidíme. Sankční válka proti nám trvá již více než 8 let – a tato eskalace geopolitického napětí nyní vrcholí dramatickými událostmi, do kterých jsme se dnes naplno zapletli.
Pokračovanie: v stredu 29. 6. 2022 – https://belobog.sk/sergej-glazev-rusko-bojuje-o-buducnost-ludstva-2-3/
Preklad: St. Hroch, 27. 6. 2022
