logo Vinifera
  • All Post
  • *
  • Autori
  • Jazyk
  • Ohlasy z pošty
  • Recenzie
  • Rozhovory
  • Témy
  • Terapie
    •   Back
    • EN
    • SK
    • CZ
    •   Back
    • Devana
    • NavajaMM
    • Vinifera
    • P_Janík
    • St_Hroch
    •   Back
    • Zmena politického systému
    • Ekonómia
    • Rôzne
    • Zánik civilizácie
    •   Back
    • Zdravie
    • Poézia
    • Etika
    • História - učiteľka
    • Osobnosti a príklady
    •   Back
    • Knihy
    • Filmy
    • Hudba
Lieky proti depresii
 

Odháním děsy, které pálí
aby mě do kouta nezahnali
Zaháním samotu
aby šla od plotu
Rozháním strach
jenž číhá v záclonách
Tlapkami kočičími
Vyháním z duše temné stíny

 

Sny nám dávajú krídla
 

Co pořád ve snech hledáme
a kdy jsme vlastně létat zapomněli?
Havraní peří na dlani, orlí a nebo krocaní
či snad je z anděla? ...
Je v každém pírku naděje
maličká jenom docela... 

 

Minúty – prvé či posledné
 

V tikání hodin nepokoj našich dní
se zrcadlí
Andělé z věží k uzoufání těžkou
práci mají
když konější nás svými křídly
prochladlí 

 

Anjel v korunách
 
Pořád se ještě časně šírá
v korunách stromů skřípe chlad
Svírá nás sirá přítomnost
jak nepopsané listy v kalendáři
A srdce touží po naději... 
 

Ako sa rodí báseň
 
A někdy se to vážně stane
v zářivém dni
Ten kouzlu stačí
Vyroste motýl v květináči
básníku na hrot pera usedne
do veršů z křídel střásá pel
V zářivém dni
jenž kouzlu stačí
 

Vlasatice
A když se stmívá víc a více 
oblohou prší létavice 
Radostí každá naplněná 
že naději smí v srdci zažehnout 

Srdečný pozdrav od Vinifery (29. 11. 21)
Jsou rána 
křehká a darovaná 
s mlhavou krajkou 
prochladlého okamžiku 
Klenotem drobným pod nohami 
do srdce mlčky píší vzkaz  

Anjel nádeje
Přeju si..
pro každého na světě
alespoň jednoho anděla
Jen maličkého docela
Co hvězdu nese na dlani
Ať smíme věřit v svítání  

Po Dušičkách
Mlhavé ticho
chladných rán
Ohnivý tanec
podzimního listí 
doznívá v srdci ještě
A pod kůži
se zvolna krade mráz

Listopád
Z gotických katedrál
nese se chorál
krajem mlčenlivým
Ve filigránech podzimních archetypů
je cosi důvěrně tak známé
že poslepu se mlčky dotýkáme

Jesenný dážď
Staccato do kroků
bubnují kapky
na okna od boků
malují mapky
Slzy se za dluží
v prochladlých kalužích
A deštník jako krinolína
je náhle pevným bodem vesmíru 

Vreckové zrkadielko
Kapesní zrcátko

Někdy se slunce
krajem loudá
a z rozmaru
se smáčí v kalužích

My poutníci
věčně roztoulaní
do srdce sbíráme
užaslé střípky okamžiku
Scroll to Top