Palestina a Izrael: rozbor historie konfliktu

(Krize Palestiny a Izraele – srozumitelným jazykem …)
Andrej Perla
 
Komentátor televize Tsagrad.tv Jurij Proňko si tentokrát do studia pozval politologa Andreje Perlu – vyšel z toho zajímavý rozhovor, o který se dělím…(překl.)
 
Řeknu vám, že v tuto chvíli je nám naprosto jasné, jak bude v nejbližší době vypadat hlavní linie západní protiruské propagandy…
 
Oni budou dokazovat, že Irán, Rusko, Hizballáh, Hamás – jsou všichni zhruba totéž. A v každém případě bude činnost Ruska, Iránu atd a těchto muslimských organizací zařazena k jedinému cíli, a tím je oslabení Západu. Izrael je enklávou, nebo chcete-li, předpolím „prvního světa“, oněch „civilizovaných zemí“ v arabském, muslimském světě. On je v opozici vůči arabskému světu, on je nutný (nechci říci nic špatného o jeho obyvatelích) politicky pro Západ, aby v boku arabského světa zela nehojící se rána. Touto nehojící se ranou v arabském světě Izrael je.
 
Nyní se stal Izrael terčem útoku – a já nechci říci nic dobrého o metodách, jichž Hamás při útoku použil, a nemůže to říci žádný normální člověk. Vražda bezbranných nesmí být obhajitelná. Ale Izrael se, během dlouhých desetiletí, choval v Palestině jako klasický okupant a izraelská vrchnost udělala svou politiku otevřeně rasistickou. Arabové nejsou v Izraeli lidmi dokonce ani ne druhořadí, ale až třetí kvality, nebo vůbec nelidé – jak právě prohlásil (a nikdo ho k tomu nenutil) izraelský ministr obrany, když dal příkaz k blokádě pásma Gazy. Co znamená slovo „blokáda“ v ruštině, netřeba u nás nikomu vysvětlovat (viz Hitlerova blokáda Leningradu za 2.světrové války – pozn.překl.) – jde právě o takovou blokádu. A arabský a muslimský svět vnímá Izrael právě tak a po dlouhá desetiletí se spoléhal na pomoc dvou nezápadních velmocí – Iránu a Ruska. A tuto pomoc dostával, dokonce i po zhroucení SSSR.
 
Role Ruska:
 
Proč je dnes Sýrie nezávislým státem, proč jeho státnost vydržela? Z jediného, ve světě dobře známého důvodu: – protože Rusko přišlo a řeklo „dost!“ a nedovolilo se Sýrií naložit podobně jako Američané předtím naložili s Irákem. A dnes lidé, kteří bezprostředně bojují proti Izraeli, o Rusku nic neříkají, a možná na něj ani nemyslí. Mají jiné zdroje financování (Irán, Egypt, atd.), ale v očích bojovníků za svobodu celého tohoto muslimského světa zůstává Rusko jedním z garantů toho, že se jim něco podaří, že se jejich život změní k lepšímu.
 
Pokud se nyní podíváme na situaci z takříkajíc, ptačího pohledu, musíme si připomenout, že Rusko je v Palestině přítomno na velmi zákonných základech – Rusko je spolusponzorem palestinského urovnání – vedle USA. Rusko je tedy povinno cosi říci a udělat, aby zlepšilo tuto situaci – to na jedné straně. Na druhé straně Rusko právě nyní vede válku proti sjednocenému Západu, válku, kterou jsme nezačali my – jak znovu na Valdajské konferenci vysvětlil prezident Putin. Tato válka neskončila ani neustoupila do pozadí kvůli tomu, co se děje na Blízkém Východě.
 
To, co se stalo, je pro židovský stát i celý západ hrozná věc. Generálové se vždy připravují na minulou válku a v Izraeli nejspíš sledujeme klasickou přípravu na válku, která nikdy nepřijde, protože skončila před 50 lety a říká se jí „Válka soudného dne“. Oni byli celou dobu připraveni opakovat cosi zhruba takového – kdy ohromné armády Egypta přes Sinaj vtrhly do Izraele a on hrdinně, přesuny tankových divizí, tomu všemu na válečném poli čelil – jak tomu, ostatně, tehdy také bylo. Ale ono se vůbec nic takového nestalo! Začala jakási úplně jiná válka, v níž se tank předvedl jako velmi zranitelný cíl, nacpaným strašně drahou elektronikou – a takové „Merkavy“ sestřelil Hamás hned čtyři, což není z celkových 500 hned první den války málo.
 
Přečetl jsem si Chodakovského (významného velitele praporu na Donbasu a dnešního šéfa Národní gardy jedné z republik), který řekl, že proti nevycvičeným nadšencům izraelská armáda nejspíš cosi dokáže – ale pokud se střetne s víceméně vycvičenými nadšenci, tak Izrael najednou zjistí, že jeho armáda není na zemi bojeschopná. To je názor vojenského profesionála, sledujícího prvního půldruha dne toho, co se nyní v Izraeli děje.
 
Jak se, podle Tvého může situace rozvíjet ve Washingtonu?
 
Víš, já jsem už v sobotu napsal (a amerikanisti mě nepochválili), že události v Izraeli dělají kříž nad perspektivou Bidenova znovuzvolení a vůbec nad perspektivou Demokratické strany USA v prezidentských volbách roku 2024 – pokud se válka protáhne. Šance na rychlé vítězství Izraele a USA prakticky nejsou. Proč? Co mohou Biden s Netanjahu udělat, aby rychle vyhráli válku, i kdyby vedli tuto válku jen proti Hamásu a nebudou údery ze severu (které už začaly), nedojde k razantnímu vměšování Iránu, atd?  Oni mohou po nějakou dobu bombardovat Gazu (což už dělají), ale vítězství ve válce se tak nedosahuje, protože Gaza nadále říká, že vede proti Izraeli válku. Pak bude nutná pozemní operace, kterou už dvakrát ohlásili a dvakrát ji nezahájili.., Proč? Protože vůbec nejsou blbí, aby do husté městské zástavby vstoupili s tanky, děly, speciálními jednotkami – to už nemohou. A bojovat v této zástavbě je strašné a hrozí to ohromnými ztrátami, které jim uštědří mj. i oni špatně vycvičení а špatně vyzbrojení lidé – to na jedné straně. Na druhé straně, i kdyby vyčistili několik městských čtvrtí, navalili nemyslitelnou hromadu mrtvol v této Gaze – ale Gaza, to celé je město! I kdyby ji dokonce vyčistili celou – podobá se to vítězství? Ne! Celý zbytek světa bude říkat, že Gaza stále ještě klade odpor, a čím déle to potrvá, tím víc bude Izrael narážet na opodstatněná obvinění z genocidy, z válečných zločinů, atd. A budou se od něj odvracet všechny země, které s ním mínily normalizovat vztahy. A že to byla v poslední době celá přehlídka arabských zemí, které v Izraeli otevíraly velvyslanectví.
 
A Emiráty už vyzvaly k zastavení bojů, Saudové nejenže vyzvali k zastavení bojů, ale dokonce i odsoudili Hamás za to, jak se na izraelském území chová (což je, pravda, od nich docela zvláštní…) a další a další země. Takže zvítězit oni nemohou – co vlastně mohou? Oni se mohou po nějaké době bombardování pokusit o nějaké urovnání a říci svým občanům, že toto je vítězství… Jde ale o to, že takového urovnání lze dosáhnout pouze za cenu ústupků – Hamásu, OOP…
 
Moment, ale to už tu přece bylo! Je tomu 30 let od chvíle, kdy Arafat a Rabin podepsali před Bílým domem ve Washingtonu dohodu, kterou vlastně začala palestinská autonomie a palestinská administrativa.
 
To je naprostá pravda a také to byla druhá nejtěžší porážka v historii Izraele. Jistěže lze po jistou dobu lhát sám sobě, že to bylo vítězství – ale nebylo! Cenou bylo zklamání z myšlenky palestinské autonomie, kterou financuje zvenčí Evropa, ale namísto toho, aby se stala Palestinská autonomie skutečně samostatnou a rozvíjela se, změnila se v jakéhosi parazita. Nedošlo k urovnání, ale jen k oslabení napětí na určitou dobu, které ale znovu začalo růst a explodovat v mnoha teroristických akcích, povstáních.
 
Domníváš se, že se to už nezopakuje?
 
Zopakuje se to v daleko horším měřítku. Oni budou nuceni něco dát, z něčeho ustoupit a narazí na to že ztratili, aniž by cokoli získali. Dovolím si říci hroznou věc: – Izrael se dnes nepere o vítězství, ale o své přežití jako státu – a odpověď na tuto otázku zatím neznáme. Řešení ve skutečnosti existuje a bylo nejednou, během několika let navrženo Ruskem, a bylo vymyšleno velmi dávno, hned po vzniku státu Izrael: „Dva státy pro dva národy“ v hranicích roku 1967, vytýčených OSN, s nimiž souhlasily všechny velmoci. Tedy palestinský stát a židovský stát, které mezi sebou musí podepsat mírovou smlouvu a už nebojovat. Teprve tehdy tam na nějakou dlouhou dobu nastane mír. Pokud se to neudělá, tak Palestinci i ostatní Arabové budou vždy Izrael považovat za okupanta, a Izrael bude mít vždy pocit, že jsou nevděční, neustále mu útočí do zad a do podbřišku a povstávají – a nebude to mít konec.
 
Přijmout toto řešení, zejména proto, že ho navrhuje Rusko – to USA ani Evropa nemohou. A pro samotný Izrael ten, kdo o tom promluví nahlas, se změní v politickou mrtvolu. A proto budou stupňovat eskalaci, dokud nezjistí, že jsou krok od vlastního úplného zničení. Taková neveselá je moje prognóza…
 
Pokud jde o Izrael …?
 
A pokud jde o Izrael, tak nejen on, ale i celý Západ, jehož je Izrael jen malým kouskem, a liší se jen například od Anglie, Německa, Kanady etnicky, ale s hlediska kultury se liší minimálně. Izrael byl naprosto přesvědčen – a jeho politika o tom svědčí – že kolem sebe má podlidi. Oni jsou vlastně rasisti a chovají se k Arabům jako k lidem třetí kategorie – a to v lepším případě – a v horším jako k nelidem, kteří se chovají jako zvířata (to cituji dnešní prohlášení izraelského ministra obrany). Oni byli absolutně přesvědčeni, že nikdy a za žádných podmínek je ta „zvířata“ nedokáží dohonit a vždy budou zaostávat, budou napořád chudí a primitivní. Oni i dnes, po porážce v prvních dnech války, nazývají své protivníky divochy.
 
Ale svět se změnil a divoši v tomto světě nejsou. Chudí jsou, ale divoši nejsou – a tito lidé si nepřejí být nazýváni divochy, ale chtějí aby je považovali za rovnoprávné lidi a chtějí žít v multipolárním světě, v němž bude Palestina rovna Izraeli. A Rusko rovno USA stejně jako Čína – to se reálně děje. A při veškerém soucitu, který konkrétně já nemohu necítit k lidem, kteří byli podrobeni útokům, kteří ztratili blízké, kteří se nikdy ničím neprovinili… – tak při veškerém mém soucitu s nimi, nemohu neříci, že Izrael udělal vše – a dokonce více než vše – aby na sebe přetáhl toto neštěstí. A dokud si zachová právě takovou vnitřní i zahraniční politiku, bude se toto neštěstí reprodukovat až do úplné jeho smrti – a žádné Spojené státy mu nepomohou…