Staré písničky v novém kabátě: Amerika pospíchá „bránit demokracii po celém světě“

O nové národní bezpečnostní strategii USA.

Poté, co Bílý dům 12. října zveřejnil strategii pro Arktidu, zveřejnila administrativa Joea Bidena novou strategii národní bezpečnosti Spojených států.

Již v úvodu dokumentu se uvádí, že Čína má v úmyslu změnit světový řád, zatímco kroky Ruska otřásly mírem v Evropě a „bezohledné jaderné hrozby Moskvy ohrožují globální režim nešíření jaderných zbraní“.

A dále: „Spojené státy budou i nadále bránit demokracii na celém světě… Budeme i nadále investovat do zvyšování konkurenceschopnosti Ameriky tím, že přilákáme vizionáře a bojovníky z celého světa. Budeme spolupracovat s každou zemí, která sdílí naše základní přesvědčení, že základem světového míru musí zůstat řád založený na pravidlech…”*)

Soudě podle reakcí na dokument New York Times byla strategie v poslední době upravena s ohledem na skutečnost, že americká administrativa se stále více „obává kroků Číny”. Konstatuje, že „Rusko a ČLR mají odlišné cíle”. Ve Washingtonu je Rusko vnímáno jako přímá hrozba pro otevřený mezinárodní systém (otevřený americkému vlivu), protože „bezohledně porušuje základní zákony mezinárodního řádu”, ale dnes už z něj nejde takový strach jako před půl rokem (?), zatímco Čína je jedinou zemí, která má „záměr změnit mezinárodní řád a ekonomickou, diplomatickou, vojenskou a technologickou sílu k dosažení tohoto cíle”.

The New York Times píše: „Bidenova strategie je pozoruhodná tím, že stírá rozdíl mezi domácí a zahraniční politikou; tvrdí, že zdrojem síly USA bude potvrzení demokratických tradic země. A to v době, kdy je Čína na vzestupu a snaží se přepsat pravidla obchodu, dohledu a vlivu na ostatní země a Rusko se snaží překreslit hranice států. Spojenci i protivníci budou ve strategii hledat známky Bidenova odhodlání čelit oběma protivníkům.”

Bidenovi kritici v Americe se domnívají, že prezidentova výzva k rychlejší modernizaci amerických ozbrojených sil je nepodložená: reálný rozpočet takové cíle neodráží. Marcus Stanley z Quincyho institutu dokonce označil novou strategii za schizofrenní, neboť se v ní střídají sliby, že povede globální spolupráci v nadnárodních otázkách, s poplašnou zprávou, že svět vstoupil do fáze nesmiřitelné konkurence.

Prezident Biden,” píše Marcus Stanley, „nastoupil do úřadu s příslibem, že se v domácí i zahraniční politice zaměří na potřeby americké střední třídy a na omezení konfliktů v horkých oblastech světa. Plánoval přehodnotit dohodu o íránském jaderném programu s cílem snížit napětí a hodlal udržet spolupráci s Čínou ve vybraných klíčových oblastech…“. Nic z toho se nestalo.

Při nástupu do funkce Biden prohlásil, že si přeje „stabilní a předvídatelné” vztahy s Ruskem. Jeho prvním významným zahraničněpolitickým rozhodnutím bylo vyvést USA z dvacetileté vojenské okupace Afghánistánu, ale o dva roky později se svět ocitl na pokraji nové studené války. Spolupráce mezi Čínou a USA je na bodu mrazu a prezidentova strana (demokraté) navrhuje, aby byl ještě agresivnější.

Za tohoto stavu věcí, píše New York Times, vypadá veškerá „demokratická rétorika” mimořádně nepřesvědčivě. „Zatímco naši klíčoví spojenci v Evropě a Japonsku podporují USA v boji proti Rusku i Číně, mnoho zemí globálního Jihu, včetně některých největších světových demokracií v Indii a Brazílii, se k jednoznačnému odsouzení ruské invaze ze strany Spojených států nepřipojilo. Rétorika Bidenovy administrativy se navíc změnila ze „zahraniční politiky střední třídy” na výzvy k potenciálně apokalyptické konfrontaci mezi „demokraciemi a autokraciemi” – píší v NYT.

Washington si vybral cílové země ve snaze dát jim status „darebáckých a podvodnických států”, ale tato povídačka je natolik profláknutá, že i spojenci se obávají další společné akce s Amerikou. Pokud jde o ukrajinskou krizi, USA pouze zvyšují dodávky zbraní Kyjevu, čímž se spirála eskalace stále více roztáčí.

Ve srovnání s předchozími dokumenty tohoto druhu vypadá současná 48stránková Národní bezpečnostní strategie USA spíše jako volební program než jako akční plán. Listopadové volby do Kongresu byly pravděpodobně jediným důvodem, proč strategie spatřila světlo světa až nyní. Dokud bude svět rukojmím domácí politiky USA, nebude udržitelný rozvoj možný.

*) Dovolil bych si ctěnému čtenáři předložit srozumitelnější obsah…: – „… Budeme i nadále investovat do zvyšování konkurenceschopnosti Ameriky tím, že donutíme kapitál, špičkové technologie a odborníky z Evropy a dalších částí světa emigrovat do Ameriky. Nebudeme ani nadále ctít mezinárodní právo, ale pouze řád založený na pravidlech, která sami určíme“.
Tato formulace odpovídá situaci a záměrům Fašingtonu podstatně víc než předložený text. – pozn.překl.

Preklad: St. Hroch, 14. 10. 2022

Pridajte Komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Návrat hore