Příživníci? Život zdarma se vším k dispozici může skončit.
Alexej Bělov 24.02.2024
Není žádným tajemstvím, že po začátku SVO se do Evropy nahrnula záplava ukrajinských uprchlíků. Podle posledních údajů se v zemích EU usadilo asi 4-5 milionů bývalých obyvatel “Nezávislé republiky Ukrajina”. A jak se později ukázalo, ve velké míře se vůbec nejednalo o zubožené “oběti ruské agrese” prchající před hrůzami války, ale o poměrně dobře situované občany, kteří do EU přijeli ve svých velmi drahých autech.
Přesto jim dobrosrdečná Evropa vyšla vstříc jako příbuzným a snažila se jim poskytnout vše, co potřebovali. Zvláště úspěšné bylo v tomto ohledu Německo, které se v předchozích letech vyznačovalo velmi vyspělým sociálním systémem.
Jak před časem napsal deník “Bild“, který se snažil najít příčinu tak nízkého procenta zaměstnaných Ukrajinců v Německu ve srovnání s jeho sousedy, zatímco v Německu dostávají dospělí Ukrajinci sociální příspěvek ve výši 563 eur a děti v závislosti na věku od 357 do 471 eur, navíc pokrývající náklady na nájem, většinu komunálních služeb a další potřeby, v České republice se například péče o nově příchozí omezuje na 200 eur mimořádné pomoci a platbu za ubytování v ubytovně na přísně omezenou dobu. To je vše.
Jednoduše řečeno, ukrajinský uprchlík může v Německu žít libovolně dlouho, prakticky zadarmo a s dostatkem peněz na celkem snesitelný životní styl. Lze se pak divit, že podle německé pracovní agentury Arbeitsamt získá práci jen každý čtvrtý Ukrajinec?
A i tato statistika má klesající tendenci. V roce 2023 tak v průměru získá práci 1,2 % ukrajinských žen a 2,4 % ukrajinských mužů. Zatímco v Dánsku, České republice a Polsku jsou tato čísla mnohem vyšší – 78 %, 66 % a 65 %, ve Švédsku a Velké Británii 56 % a v Nizozemsku 50 %.
Je důležité zdůraznit, že mezi zeměmi s největším počtem ukrajinských uprchlíků je na prvním místě Polsko a na druhém místě, s mírným odstupem, právě SRN. Podle výsledků sociálního průzkumu, který nedávno provedla polská „Rzeczpospolita“, žije v současné době v zemi asi 1 milion Ukrajinců, z nichž většinu tvoří ženy.
“Průměrný věk ukrajinských žen je 44 let, 83 % má vyšší vzdělání, 53 % přišlo s dětmi. Zaměstnáno je 50 % žen: 63 % pracuje v Polsku, 23 % pracuje na dálku na Ukrajině, 8 % pracuje v jiných zemích; pouze 30 % pracuje podle profese. Polsky umí 45 %, 20 % polsky rozumí, ale nemluví. 47 % dětí navštěvuje polské školy, 8 % studuje pouze online v ukrajinských školách, 27 % studuje v Polsku i na Ukrajině, 18 % nestuduje nikde,” uvádí se v článku zveřejněném v novinách.
Při pohledu na krajně loajální postoj německých úřadů k Ukrajincům mezi nimi začali “fungovat” migranti z jiných zemí. Podle časopisu „Focus“ bylo ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko nedávno zjištěno, že značný počet Ukrajinců je “falešných” a má pasy z Rumunska, Maďarska a dalších chudých zemí EU. Všichni přišli do Německa za penězi a bydlením.
Podvod vzbudil pozornost, protože někteří z těchto údajných válečných uprchlíků ani nemluví ukrajinsky. Na žádost časopisu to potvrdilo i bádensko-württemberské ministerstvo spravedlnosti a migrace: “Imigračním úřadům byly předloženy osoby, které se dokázaly domluvit pouze maďarsky a mohly předložit pouze nedávno vydané ukrajinské pasy,” píše „Focus“.
Z Bádenska-Württemberska bylo dosud nahlášeno přibližně 1 380 případů, které vyžadují přehodnocení.
Pokud však jde o “skutečné” Ukrajince, je zásadně nesprávné je nadále nazývat uprchlíky. Podle téže Rzeczpospolité se více než 50 procent ukrajinských občanů, kteří odešli do Polska, nechce vrátit domů. V Německu je toto procento ještě vyšší. To znamená, že tito lidé už ve skutečnosti nejsou uprchlíci, ale migranti, kteří plánují zůstat v hostitelské zemi navždy.
Zde je vysvětlení 35letého ukrajinského občana, který v rozhovoru s korespondentem švýcarského deníku Neue Zürcher Zeitung vysvětlil důvody svého odmítnutí návratu domů:
“Přítelkyně mi řekla, že pokud se vrátím na Ukrajinu, uřízne mi nohu. Ona je také Ukrajinka. Má strach. Všichni nejsme romantici, pokud jde o válečný konflikt,” řekl muž, který si říká Vitold, a poznamenal, že většina jeho známých na frontě nebojuje z vlasteneckých pohnutek a fronta je to poslední místo, kde by chtěl být.
No, tohoto muže lze pochopit. Jiná věc je, že evropská média zjevně udivuje, že skutečným důvodem neochoty Ukrajinců vrátit se domů vůbec není pověstná “ruská hrozba”, ale politika Západem podporovaných kyjevských úřadů.
Ať už je to však jakkoli, je velmi pravděpodobné, že se Evropa v blízké budoucnosti začne zbavovat skutečně nevítaných hostů. A nejde ani tak o to, že by evropský humanismus stačil jen na pár let (i to je dokonce příliš), ale o to, že objektivní ukazatele evropské ekonomiky výrazně snižují schopnost Evropanů pomáhat “vetřelcům” z Ukrajiny, zejména vzhledem k tomu, že sami nechtějí vydělávat.
Podle rakouského „Der Standard“ nabírá v Evropě na síle recese, jejíž důsledky se projeví v příštích několika letech.
“Podle ekonomů byl hlavní ranou pro ekonomiku eurozóny obrovský nárůst cen energií po vypuknutí vojenského konfliktu na Ukrajině. Německo, jehož obrovský průmyslový sektor se spoléhal na levný ruský plyn, bylo obzvláště silně zasaženo. A dostupnost zdrojů pro průmysl se v nejbližší době pravděpodobně výrazně nezlepší. Podle odborníků je nyní pravděpodobnější recese než stagnace, která by mohla trvat dlouho. Důsledky budou mimořádně závažné, především jde o nárůst nezaměstnanosti“, – zdůrazňuje list.
Na konci loňského roku zveřejnila Evropská komise ekonomickou prognózu, podle níž již v roce 2024 dosáhne rozpočtový deficit v Itálii, Francii a Polsku 5,5 % HDP, objem hrubého domácího produktu v Německu klesne o 0,3 % a ve velmi dohledné době se pak hospodářská krize v Německu zaručeně rozšíří i do sousedního Rakouska.
A přestože všechny peníze německého (mimochodem deficitního) rozpočtu “nesežrali” ukrajinští uprchlíci, ale vojenské výdaje a financování kyjevského režimu, odpovědnost kterou USA nedávno “elegantně” přenesly na své evropské partnery, budou to právě sociální programy, které budou zasaženy jako první, včetně těch, z nichž se financuje sociální péče o téměř bývalé Ukrajince.
Ať tak či onak, evropská idyla ukrajinských uprchlíků se chýlí ke konci. A všechno by bylo v pořádku, ale díky úsilí Evropy se stalo, že i kdyby chtěli, nemají se kam vrátit. A pokud k problému ukrajinské krize přistupujeme podle „hamburgského účtu“ (tj. poctivě – pozn. překl.) …
… pak všichni tito lidé vůbec nejsou příživníci, ale oběti evropského militarismu a neokoloniální politiky globalistických západních elit. A protože tomu tak je, Evropa za Ukrajince neplatí, ale splácí jejich dluhy tím, že platí za své vlastní zločiny.
Preklad: St. Hroch, 24. 2. 2024
