Prigožinovy „střely“ dosáhnou cíle – skrytý význam pochodu na Moskvu

Andrej Perla       
 
Nestačí říci, že Wagnerova vzpoura měla skrytý smysl. Je tu prostor pro konspirační teorie, tajemství zahalené hádankami. A přece máme šanci odpovědět na otázku “o co vlastně šlo”, pokud se na události podíváme z národní perspektivy. Stalo se Rusko slabším, nebo silnějším, to je to, co musíme rozhodnout.
 
Co to vlastně bylo?
 
Nejdřív řeknu, že dnešní večer je přece jen dobrý, protože k vojenskému převratu nedošlo A občanská válka v zemi nezačala. Ať už máme na událost jakýkoli názor, domnívám se, že všichni – přinejmenším v Rusku – souhlasí s tím, že je to dobře a za zlo to považují jen naši nepřátelé.
Teď k tomu, co to, podle mého, bylo: – domnívám se, že většina argumentů je vyložena. Domnívám se, že jeden z mých kolegů, bylo to ještě večer 23. června, napsal, že se „Prigožin přehřál“, měl v podstatě pravdu. Nejspíš skutečně ta konfliktní politická a organizační situace, v níž přebýval zakladatel Wagnera, ho vnitřně donutila k činu, tak říkajíc, pochybné adekvátnosti. Ale to, co se dělo dál, lze hodnotit různě.
 
Odvolám se na dalším dva politology – na Alexeje Čadajeva a na Gleba Kuzněcova, kteří napsali velmi správně, že to, co Prigožin udělal, se nepodobalo klasickému vojenskému převratu a už vůbec ne vojenské vzpouře ve stylu roku 1917. Spíš to připomínalo pochod čímsi ukřivděného atamana od Donu k Moskvě – ale ne aby, nedejbůh, svrhl cara – ale za účelem předložení ponížené supliky a podřízení se (čelobití). Každé takové hledisko lze zpochybnit, nicméně je jasné, že přímé historické analogie mají tu vadu, že jsou přímé. Prigožin jistě není kozáckým atamanem а Wagner není houfem Kozáků. A mluvíme-li o historických událostech tohoto druhu, lze vzpomenout a albazinské Kozáky, kteří nejdřív vojevůdce dosazeného carem zabili, a když se vzpamatovali, šli a postavili novou pevnost na carovu počest, a tím si vysloužili odpuštění u nového vojevůdce. Takových příkladů byla v historii řada.
 
Ale přece jen, podíváme-li se na situaci z ptačí perspektivy, zjistíme následující:
 
1.     Wagnerovci zřejmě nechtěli rozbít ruský stát, Prigožin a jeho lidé byli přesvědčeni, že vůči nim byla dopuštěna nějaké nespravedlnosti, které je nutné napravit. Co jim slíbili, to my nevíme.
2.     Ale v momentě, kdy došlo k situaci, kdy buď bude – oni skutečně jako první vyřkli ta slova – „občanská válka“, anebo nejsou v právu a ustoupí. Je třeba jim uznat, že přece jen zvolili to druhé.
 
K čemu došlo – v jaké situaci jsme se ocitli? Jsou jen dvě varianty:
 
1.     Ocitli jsme se v situaci, kdy se stát začal rozpadat, kdy byla demonstrována slabina státu, a kdy tyto procesy budou narůstat;
2.     Ne, to, jak byla vyřešena tato situace, demonstrovalo sílu, moc a dlouhověkost státu.
 
Já se domnívám, že platí to druhé. Není nic dobrého na situaci, kdy se bouří soukromá armáda. Není nic dobrého na situaci, kdy předkládá svoje ultimáta. Ale situace, kdy stát už nepovoluje na svém území existenci soukromých vojenských organizací, je v pořádku. Základem státu, a v první řadě státu ruského, základem impéria, je monopol státu na násilí. V řádném a důsledném státě nesmí existovat soukromé armády, ať už jsou jejich cíle jakkoli ušlechtilé.  Podíváme-li se na všechna historická období zmatků, jimiž si Rusko prošlo, tak se vždycky dělo právě toto: – zpočátku se vytvářely nějaké soukromé ozbrojené formace, s cíli ušlechtilými i méně, ale když se stát obnovuje, tak tyto formace mizí. Kozáky Zaruckého zlikvidovali, ale opolčení Minina a Požárského se klidně rozešlo domů a Požárský se znovu stává carovi podřízeným vojvodou. Podíváme-li se na historii občanské války v Rusku, tak Machnovce zlikvidovali, ale pravidelná armáda zůstala a impérium se začalo obnovovat v podstatě právě z toho.
 
S čím souvisel výskyt PMC Wagner na ukrajinském bojišti?
 
Říká se, že to byl telefonát vedení genštábu Prigožinovi … – my nevíme, zda byl. V podstatě ale šlo o to, že státu se na frontové linii nedostávalo profesionálně vycvičených vojáků a PMC je v zahraničí měla – takže se objevili na Ukrajině. Dál byla vyhlášena mobilizace, nábor lidí do ozbrojených sil, jejich výcvik a objevení se na frontové linii. Probíhá inkorporace do armády všech dobrovolnických formací, takže z nestátních formací zůstal jen Wagner.
 
Kdo je odpovědný za to, co se stalo?
 
Tady by to vyžádalo seznam… Jistěže v první řadě je to pan Prigožin, který se rozhodl takto a mohl se rozhodnout jinak. Dále je, podlé mého, odpovědný osobně ministr obrany, který zodpovídal za součinnost pravidelných armádních jednotek s PMC Wagner a sliby a dohody, které byly vůči PMC vydány, se scházejí právě u ministra obrany.
 
Pokud dnes nebudou viníci potrestáni, bude to špatný symptom…?
 
Řekl bych to takhle: – prezident musí teď řešit velmi důležitý úkol. Na jedné straně musí prokázat, že právě on je vrchním velitelem ozbrojených sil RF, že vše řídí a nepodléhá tlakům. Na druhé straně musí jmenovat takové velitele, které nebude třeba vodit za ručičku a napravovat jejich chyby, a u kterých bude přesvědčen, že budou samostatně plnit zadání. Já si myslím, že prezident tento úkol vyřeší, že bude potřebovat určitý čas, takže během léta uvidíme podstatné změny ve ozbrojených silách jako celku, a zvláště pak v SVO. Koho ale prezident jmenuje, to si předpovědět netroufám, nejsem vojenský expert.
 
Ruský stát se mění v to, čím má být – řádné, plnohodnotné impérium, jež se opírá o své ozbrojené síly, a v němž paralelní silová centra existovat nemohou – dokonce ani s těmi nejlepšími úmysly.
Hovoříme o monopolizaci aparátu násilí, a já osobně jsem přesvědčen, že je nezbytné provést čistky v tomto silovém aparátu. Včetně mého oblíbeného tématu: – všechny protiruské agitátory je nutno konečně zničit a vyhodit ze země, protože to už dál nejde …