Hřáli si hada na prsou…

Analýzy pro Kreml psal agent Státního departamentu USA…?
Konstantin Dvinskij           20230906
 
V ruské společnosti se nejspíš skutečně hýbe cosi pozitivního. Téměř současně s informacemi z posledního zasedání Ruské bezpečnostní rady, která téměř jednohlasně označila setrvání dlouholeté šéfky centrální banky E. Nabiuliny ve funkci za neúnosné a požadovala podřízení této stěžejní finanční instituce federální vládě, propukl skandál kolem dlouholetého šéfa Ústavu Spojených států a Kanady Garbuzova – dění v zemi začíná být mimořádně zajímavé (kdo nad nimi držel ochrannou ruku?) – i v souvislosti s průběhem SVO na Ukrajině – stojí za to to sledovat -  právě probíhají volby starosty hlavního města – uvidíme… (překl.)
 
Nedávno list „Nezavisimaja gazeta“ zveřejnil článek Valerije Garbuzova, ředitele Ústavu Spojených států a Kanady Ruské akademie věd (ISKRAN), který vzbudil velký rozruch. Ze člena korespondenta Ruské akademie věd, člověka, který v jejích strukturách pracuje už více než dvacet let, se vyklubal obyčejný tupý rusofob, a to toho nejhrubšího zrna. Nakonec za to zaplatil svou funkcí…
 
Garbuzovův článek je kvintesencí celé ruské domácí liberální ideologie. Materiál je rozdělen do dvou částí. V první onen amerikanista maže naši zemi blátem a představuje ji jako agresivní a závadnou. Jak říkávali postavy perestrojky: “Horní Volta s raketami”. Ve druhé části se před USA plazí a snaží se dokázat, že k americkému světovému řádu neexistuje alternativa.
 
Garbuzovova argumentace je ovšem “na úrovni”. Rusko, jak říká, mělo po celou dobu své historie sklony k agresivnímu expanzionismu; – podle něj to máme téměř v krvi.
 
Zaprvé, co je na tom špatného, pokud by to vůbec byla pravda?
 
Zadruhé, jak s tím korespondují banální historická fakta: feudální rozdrobenost, revoluce s jejím “sebeurčením až po secesi”, rozpad SSSR, kdy se Moskva vzdala třetiny svého území a poloviny (!) obyvatelstva bez jediného výstřelu? To je pozoruhodný druh expanzionismu. Něco jako “záporný růst” nebo “ofenzíva opačným směrem”.
 
To vše je však liberální lyrika. A co fakta o USA? Vždyť Garbuzov se zdá být titulovaným amerikanistou. Ale místo střízlivé analýzy se u něj objevuje čirá apologetika. Dominance Spojených států se, podle něho, nikam neztratí a všechno bude jako dřív…
 
    Spojené státy, které dnes produkují 25 % světového průmyslového HDP, jsou i nadále ekonomickým gigantem moderního světa,” píše bývalý ředitel ISKRANu
 
To je sice pravda, – jenže v roce 1985 to bylo 34 %, v roce 2000 30 %. Pro srovnání, Čína za stejné období vzrostla z pár procent světové ekonomiky na téměř 20 %. Oslabují nejen USA, ale i jejich spojenci: explozivní růst Japonska skončil před třiceti lety a západní Evropa ztrácí svou pozici. To je zřejmé všem kromě Garbuzova.
 
Další pasáž amerikanisty o USA je obzvláště zábavná:
 
    USA si stále zachovávají svou přitažlivost, o čemž svědčí nevyčerpatelné masové přílivy přistěhovalců ze všech kontinentů. Do USA každoročně přichází asi 1 milion lidí…
 
Zde můžeme Američanům rozhodně zatopit, vezmeme-li v úvahu počet “nepostradatelných zahraničních odborníků”, kteří k nám každoročně přijíždějí ze Střední Asie. Garbuzov z nějakého důvodu zapomněl upřesnit, kdo je v tomto milionu každoročně přijíždějících zahrnut. Drtivou většinu tvoří Mexičané a také rodáci z chudých zemí Latinské Ameriky a Asie.
 
Výzkumník se také věnuje přímému falšování. Garbuzov se vysmívá řečem o konci dolaru a píše:
 
„Přestože v jeho spolehlivost dnes věří jen 3 % Rusů (paradox: asi 60 % ruských občanů má své úspory v dolarech, jejichž objem činí rekordních 226,6 miliardy!), zůstává i nadále dlouhodobě nejoblíbenější a nejstabilnější měnou na světě“.
 
Čísla jsou pravděpodobně střelena od boku. Podle posledních údajů centrální banky měly fyzické osoby v Rusku na vkladech 35,33 bilionu rublů v národní měně a 3,94 bilionu rublů v zahraniční měně, což je při současném kurzu 40,6 miliardy dolarů (zahrnuje vklady v eurech, jüanech atd.). Podle údajů Všeruského ústavu pro výzkum veřejného mínění (VCIOM) má pouze 6 % našich krajanů své úspory v dolarech, zatímco 68 % má své úspory v rublech. Obecně lze říci, že Garbuzov si údaje vycucal z palce a záměrně zveřejňoval nepravdivé informace.
 
To, že byl takový zarytý rusofob odvolán z postu ředitele nejdůležitějšího analytického institutu, je samozřejmě velmi dobře. Ale člověk se musí ptát: co tam celou tu dobu dělal? Kolik falešných pseudoanalýz poskytl „těm nahoře“, prezidentské administrativě, Radě bezpečnosti RF, ministerstvu zahraničí?
 
Nebo snad podsouval lži na radu svých amerických “kolegů”? Je načase to prozkoumat. Valerij Garbuzov byl v letech 1997-1998 stipendistou Fulbrightovy nadace, kterou financuje a organizuje americké ministerstvo zahraničí. Nyní uražený vědec tvrdí, že jde o obyčejný vzdělávací program.
 
    “Ujišťuji vás (pokud můžete, vezměte mě za slovo): Fulbrightův program, jehož jsem byl svého času, stejně jako mnoho mých krajanů, stipendistou, nenabírá ruské špiony pro Spojené státy,” vykřikuje Garbuzov
 
A my tak se stejným zápalem můžeme všechny naše čtenáře ujistit, že americké diplomatické mise po celém světě neplní žádné zpravodajské funkce, ale zabývají se pouze konzulární podporou amerických občanů a posilováním vazeb se zeměmi světa – určitě nám to věřte …
 
V čele Institutu Spojených států a Kanady nyní stojí třiatřicetiletý absolvent historické fakulty Lomonosovovy moskevské státní univerzity Sergej Kislicyn. Nemohu o tomto kandidátovi říci nic bližšího, ale chci věřit, že mladá krev rozproudí toto sídlo perestrojkových důchodců, kteří jsou zvyklí dívat se na Ameriku nikoli z hlediska ruských národních zájmů, ale jako indiáni na třpytivé korále kolonizátorů.