Ilustračné foto: Sultonbek Ikromov @ Unsplash

Kapitulace nejtvrdohlavějších ukrajinských nacistů u Azovstalu podle očekávání podlomila morálku VSU.
Viktoria Nikiforova, v preklade St. Hrocha

Vojáci ustupují, dezertují, vzdávají se, ti dosud nemobilizovaní utíkají před povolávacími rozkazy. Zdá se, že Ukrajincům to už dochází.

Ještě výrazněji se však vytratil bojový duch jejich západních patronů. Ihned po osvobození Mariupolu zmizela Ukrajina z titulních stránek předních anglosaských médií. Bojové bulletiny s názvem „88. den války, 89. den války…“ – zmizely.

Anglickou propagandu ovládl soudní proces s Johnnym Deppem a Amber Heard („Svědkyně, viděla jste penis pana Deppa, když močil na ulici?“). – „Myslím, že bych si vzpomněla, kdybych viděla penis pana Deppa <… >“) Američané se soustředí na přípravu listopadových voleb.

Ve státním informačním poli se ozývaly hlasy zdravého rozumu, nejprve nesměle, pak stále hlasitěji. „Válka na Ukrajině přitvrzuje, Amerika na ni není připravena“, tak zní titulek úvodníku, a to nejen kdekoli, ale i v New York Times, hlavním médiu Demokratické strany. Redakce doporučuje ukrajinským představitelům, „aby si pospíšili s bolestivými územními rozhodnutími, která budou nutná v procesu dosažení kompromisu“. Jednoduše řečeno, odevzdat svá území Rusku.

Potřebujeme skutečnou diskusi o ukrajinském konfliktu“ – to se rychle vlétne do Washington Times, hlásné trouby americké armády. Je zvláštní číst na jeho stránkách výzvy k nahlížení na situaci na Ukrajině z různých úhlů pohledu a argumenty o nutnosti zabránit globální jaderné konfrontaci. Rád bych se zeptal, kde jste byl předtím.

Výsledek tohoto přehodnocení shrnul 99letý těžký kalibr světové politiky Henry Kissinger. Na fóru v Davosu doporučil Kyjevu, aby se brzy vzdal – tedy aby zahájil mírové rozhovory s Moskvou.

Patrick Buchanan, známý konzervativní publicista, rozvinul téma “dokud není válka” zajímavým způsobem. Od samého počátku speciální operace nabádal své krajany, aby nepropadali militaristickému vzteku a rozumně zhodnotili rizika a přínosy konfrontace s Ruskem. Nyní nevidí v prodlužování konfliktu žádné výhody. Pouze riziko jaderné války a vzájemného zničení.

Buchanan ve svém sloupku připomíná čtenářům, že ve 20. století se americké vedení opakovaně pokoušelo vyvolat konflikt v Evropě, inscenovalo informační války proti sovětským vůdcům, přivedlo situaci na pokraj světové války a pak okamžitě couvlo a přistoupilo na mírové rozhovory. Lídři velmocí, kteří si den předtím vynadali, se setkali, objali se, usmáli se do kamer a svět si oddechl.

„Ike“ (jak Buchanan slavně nazývá prezidenta Dwighta Eisenhowera) pozval „budapešťského řezníka“ Nikitu Chruščova na dvanáctidenní turné po Spojených státech. Nixon inicioval détente s Leonidem Brežněvem, který v roce 1968 nařídil vojskům Varšavské smlouvy potlačit Pražské jaro… „Není na čase, aby se USA a Rusko dohodly na novém détente namísto rozpoutání druhé studené války?” – ptá se autor.

Lze si jen představit, jak se v těchto chvílích americko-sovětské détente cítili zmocněnci Washingtonu v Praze a Budapešti. Pravděpodobně totéž, co dnes cítí Zelenskij a spol.

Nikde není posun informační agendy cítit tak výrazně jako v postoji anglosaských médií k Zelenskému. Ne, představitelé kyjevského režimu jsou stále citováni, ale tón a podání se změnily.

Zde je Zelenskij, který na fóru v Davosu pronesl plamenný projev. Jeho nejvýraznější výroky však v médiích citovány nejsou. A titulky zpráv vypadají záměrně nudně a standardně: „Zelenskij požaduje sankce proti Rusku“, „Maximální sankce proti Rusku“, „Zelenskij žádá o pomoc, investice“, opět „žádá o pomoc“ a „žádá světové společenství o pomoc“. Jako by přijel nějaký chudý příbuzný z provincie, Larjosik ze Žitomiru, a o něco prosí, žádá, kňourá pode dveřmi. Je to trapné a otravné. Rád bych se ho zbavil, ale nevím, jak neztratit tvář.

Na tomto davoském fóru vedl kampaň za válku s Ruskem až do jejího konce pouze 91letý legendární oligarcha George Soros. Ten však, jak se zdá, jen hraje svou roli sestřeleného pilota, kterému některé finanční klany stále důvěřují, že oznámí své plány a pak si hlasitě stěžuje na jejich nerealizovatelnost. Všechny jeho řeči jsou už dávno beznadějně odtržené od reality. Ve stejném projevu Soros slíbil zhroucení čínské ekonomiky a Si Ťin-pchinga osobně. Ale slibuje to každý rok – no a co?

Úspěch speciální operace na Ukrajině se neodráží ani tak ve vojenských vítězstvích, jako spíše v pochopení nutnosti připojení k Rusku, ke kterému dochází u mnoha statisíců, ba milionů lidí najednou. Tento zlom v lidové vůli je samozřejmě historickým okamžikem. A v tomto okamžiku začínají washingtonští politici tušit, že je lepší ustoupit. Nestůjte pod břemenem, jak stojí na výstražných tabulkách…

Stále neskutečnější sankce proti Rusku ženou Spojené státy do nové velké hospodářské krize. A pokud se to urychleně nezmění, nemá Demokratická strana v listopadových volbách žádnou šanci. A abyste ji mohli vrátit zpět, musíte se zbavit Ukrajiny. Nic osobního, jen obchod.

Další otázkou je, jak to udělat, abychom neztratili tvář? Jak washingtonská administrativa prodá své přání vést mírové rozhovory s Ruskem svému vlastnímu publiku? Koneckonců Demokratická strana rozpoutala mezi Američany zcela nezdravou militaristickou hysterii. V komentářích k pacifistickému článku v New York Times se objevuje solidní nářek „Biden to vzdal!“.

„Jak můžeme zradit Ukrajinu?“ – čtenáři jsou rozhořčeni. Jaké škody to způsobí obrazu NATO a samotných USA? Co si o nás budou myslet naši evropští satelité – myslím tím spojence v NATO?

Vtipné je, že Bidenova administrativa se při deeskalaci konfrontace s Ruskem snaží zachránit Demokratickou stranu v nadcházejících volbách, zatímco nejhorlivější stoupenci Demokratické strany to vnímají jako zradu a hrozí, že budou hlasovat proti demokratům, pokud se ti zbaví Kyjeva.

Východoevropští jestřábi jsou také pěkně naštvaní – jak by ne? Celý smysl jejich existence jako výspy proti Rusku se jim ztrácí před očima. Jako jeden muž odsuzují Kissingerovo smíření, požadují, aby Washington nadále pumpoval zbraně na Ukrajinu a válčil s ní proti Rusku.

Ukrajina však, bohužel, končí před našima očima. Po Krymu se odtrhly Doněcká a Luganská republika, Azovské pobřeží odplulo a osud černomořského pobřeží s Oděsou a Nikolajevem je zahalen mlhou. Není jasné, co se stane se západními územími, kam se Duda se svými prapory snaží proniknout. Mimochodem, mnozí z nich už dávno získali „polskou kartu“ a považují se za součást „civilizovaného společenství“ EU v rámci východního Balkánu.

Ukrajincům, kteří měli bojovat, také dochází. Jaký má smysl, aby šli na frontu a umírali za prezidenta, který jim toho hodně naslibuje, každou chvíli se na ně vykašle a odletí do Londýna?

Západní partneři se začínají nudit. Ukrajina o ně okamžitě ztratila zájem. V Davosu Zelenskij téma zcela zničil, když nabídl západním oligarchům, aby „investovali“ do obnovy regionů země, a najednou vypočítal ztráty za půl bilionu dolarů – velká je duše ruského člověka. Ale ne, tolik peněz nemáme. Už mě to nebaví. A co Johnny Depp a Amber Heardová?

…Návrhy mírových smluv, které jsou Moskvě nabízeny, zatím vypadají pozoruhodně nesmyslně. Sám Kissinger navrhuje, aby se Rusko a Ukrajina vrátily ke statu quo, tedy k hranicím z 24. února. Italské vedení obecně doporučovalo, aby Ukrajině byl přiznán Donbas i Krym – se statusem autonomie. No, je to prostě „neskrývaná drzost vůči Rusku“, jak se vyjádřil Dmitrij Medveděv.

Soudě podle současného trendu „hlavně aby nebyla válka“ však možná někdy dospějeme k rozumnému kompromisu. A nastane další patová situace. Jakákoli územní ztráta Ukrajiny by rozzuřila vlastence toho, co do té doby z Ukrajiny zbude. Jakýkoli ústupek ze strany Moskvy rozzlobí ruské vlastence. A jak potom vyjednávat? Celkově to vypadá na velmi dlouhý příběh. Teprve postupně si západní pánové Ukrajiny uvědomují zhoubnost konfliktů s Ruskem. No, budeme muset pokračovat. Neodepřeme si potěšení citovat Medveděva ještě jednou: “„..poslat je (autory mírových smluv. – Pozn. autora) určitým směrem. A pokračovat v práci na dosažení cílů speciální vojenské operace“.

Preklad: St. Hroch, 30. 5. 2022

Právne vyhlásenie

Celý obsah tohto článku, ak nie je výslovne uvedené inak, je chránený autorským zákonom. Pri akomkoľvek použití je nutné uviesť meno autora, názov a zdroj (Belobog).

Pri interpretácii obsahu sa predpokladá primerané všeobecné vzdelanie a zdravý rozum.

Pridajte Komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.

Prosím, odpovedzte: + 76 = 85

Scroll to Top