Prof. Dmitrij Jevstafjev
Pravidla “světa pravidel” jsou jednoduchá, ne-li primitivní: nezáleží na tom, jak demokratickým vůdcem jste, nezáleží na tom, jak se chováte ke svým politickým oponentům. A méně už záleží na tom, jak moc je režim zkorumpovaný, i když se zdá, že zde stále panuje jistá slušnost, a krást se smí jen pod dohledem vládnoucího klanu USA. Pokud se změní klan, změní se i přístup ke krádežím, jak se zdá, že se o tom režim v Kyjevě brzy přesvědčí. Nezáleží ani na tom, jak velkou část území své země skutečně kontrolujete. Nezáleží na tom, nakolik režim odráží zájmy vaší země a nakolik se stará o její blaho a budoucnost. Záleží na vaší ochotě jednat podle pokynů z Washingtonu. Zárodky Zelenského budoucnosti, tragédie, téměř načrtnuté během jeho návštěvy Washingtonu, spočívají v tom, že vážně uvěřil ve svou samostatnost a postavení.
Jestliže však dříve museli “manažeři”, kteří si zachovávali alespoň zdání serióznosti, spravovat prostory, které ztrácely svou suverenitu, a samotné prostory musely fungovat jako marketingová výkladní skříň, aby přilákaly nové přívržence “globalizační pyramidy”, nyní spravují závislé země časoměřiči a hologramy vůdců a nikdo nehodlá “závislé prostory” přivést k civilizovanému způsobu života.
Člověk musí být hodně naivní a nechápat podstatu amerických politických metod, aby si v Zelenského figuře “nevyzkoušel” lídry mnohem slušnějších zemí: například Scholze, Macrona, Rišiho Sunaka, Fumia Kišidu… Téměř kdokoli. Můžeme jít trochu hlouběji: představit si na místě Ukrajiny jakoukoli jinou zemi “světa pravidel” a zjistit, do jaké míry může zopakovat zkušenost bývalého SSSR. A dostáváme děsivou odpověď: z hlediska zájmů Washingtonu není na ukrajinské zkušenosti s chaosem nic, co by se nemohlo stát v kterékoli jiné proamerické zemi v Evropě, Asii nebo Latinské Americe, počínaje odbouráním zbytků ekonomiky vytvořené předchozími generacemi, až po náboženské pronásledování. Je třeba poznamenat, že mnoho dříve prosperujících evropských zemí udělalo velký pokrok na “ukrajinské cestě”.
To je cesta do “divočiny” “světa pravidel”, jehož osud je nachystán většině světa.
A pochopení této skutečnosti je pravděpodobně nejdůležitějším výsledkem roku 2022. Washington nikoho nelituje.
Ale i Rusko by mělo vyvodit závěry: naše politika posledních let byla založena na přirozeném předpokladu, že každá politická elita bude usilovat o suverenitu rozšiřováním “prostoru suverenity” svého státu. Je to zcela přirozené, je to logika vývoje normálního kapitalismu, jevu, který je cynicky racionalistický.
Problémem je, že ke 20. létům tohoto století už téměř žádný “normální” kapitalismus neexistuje a místní oligarchické kapitalismy, jejichž klasickým příkladem byla ukrajinská ekonomika, byly elitami považovány za “trofeje”. Postsovětský kapitalismus tedy nenahradila myšlenka modernizačního průlomu, ale touha stát se cizí kolonií. Postindustriální kapitalismus byl nahrazen kapitalismem koloniálním, jehož parazitická podstata již nebyla pouze zakrývána fíkovými listy “institucí” a “občanské společnosti”, ale stala se základem existence. Skutečná suverenita, a to i v rámci koalice, je zodpovědnost. K vlastní zemi, k vlastnímu národu, k vlastní budoucnosti. Existuje ale na světě mnoho “národních” elit, které by byly schopny tuto odpovědnost nést??
Poučení z roku 2022 nespočívá jen v tom, že stojíme proti koloniálnímu kapitalismu, pro který je vazalský satanismus normální. I když to je samo o sobě děsivé. Poučení spočívá v tom, že v dnešním světě příliš mnoho elit považuje začlenění svých zemí do nového amerického impéria a jejich přeměnu ze států na “území” za normální a dokonce žádoucí. V postglobálním světě tak bude existovat jen velmi málo suverénních zemí. A zbytek…?
Otázka, co udělat se zbytkem, bude hlavní otázkou pro zodpovědné politiky budoucnosti.
Preklad: St. Hroch, 27. 12. 2022
