Vzpoura Rijádu proti odkazu Lawrence z Arábie

Konec staleté anglosaské nadvlády na Blízkém východě
 
V březnu a dubnu podniklo Království Saúdské Arábie (KSA) řadu přelomových kroků, aby rozbilo systém staleté anglosaské nadvlády ve své politice. Podalo vládou schválené formální přihlášky ke vstupu do ŠOS a BRICS. Překonalo princip “rozděl a panuj”, který na ni uplatňovali anglosasové, tím, že se usmířilo s Íránem prostřednictvím čínského zprostředkování a zastavilo válku v Jemenu. Uznalo Damašek a poskytlo mu podporu dalších arabských států, čímž zcela delegitimizovalo přítomnost amerických vojsk v Sýrii. V rámci OPEC KSA souhlasilo s dalším snížením těžby ropy, což podle Washingtonu podkopalo snahy Západu o blokádu Ruska.

Reakce USA byla prudká a téměř hysterická. V polovině dubna navštívily Rijád během čtyř dnů čtyři americké delegace, které jedním hlasem vyzvaly hostitelského korunního prince Mohammeda bin Salmána, aby tato rozhodnutí přehodnotil. Jeden vnější pozorovatel je označil za “zoufalý výsadek”. Nejprve do Saúdské Arábie přijel ředitel CIA William Burns. Dne 11. dubna přijal korunní princ v Džiddě amerického senátora Lindseyho Grahama, republikánského jestřába, jako by chtěl Saúdům ukázat “dvoustranný konsenzus”. Dne 12. dubna přijal Mohammed bin Salmán amerického poradce pro národní bezpečnost Jakea Sullivana. Ve dnech 13.-14. dubna navštívili Saúdskou Arábii koordinátor Rady národní bezpečnosti USA pro Blízký východ a severní Afriku Brett McGurk (bývalý syrský “prokurátor”) a zvláštní koordinátor USA pro mezinárodní energetické záležitosti Amos Hochstein. Součástí delegace byl rovněž zvláštní zástupce USA pro Jemen Tim Lendergking.
 
Kvantitativní nápor se však nepromítl do kvality; spíše ukázal chaos v americké administrativě a ujistil Saúdy, že Washington “už není stejný”. Korunní princ onehdy telefonoval Putinovi, zřejmě aby ho informoval o této “podivné šarádě”, a potvrdil, že Rijád nemá v úmyslu přehodnotit svá rozhodnutí.
 
Britská nadvláda ve světě …
Nadvláda britského impéria a následně USA na Blízkém východě trvá již nejméně sto let, od první světové války. Symbolicky je nastolení britské nadvlády spojeno s činností slavného Lawrence z Arábie, který zvedl místní arabské vládce k povstání proti Osmanské říši. Ačkoli sám Lawrence v roce 1919 na mírové konferenci ve Versailles podpořil arabské požadavky na nezávislost, jeho požadavek byl ignorován. Jako vždy platí, že revoluce dělají idealisté a jejich plody si užívají darebáci.
 
Země Blízkého východu dlouho pociťovaly nelibost nad tím, že jim byla zvenčí vnucena vůle a morálka. Rostly souběžně s uvadající hospodářskou a vojenskou mocí Západu. Pokus o transformaci regionu v rámci “arabského jara”, k němuž došlo před více než deseti lety na přímý popud Spojených států, měl tyto procesy zvrátit, ale bezvýsledně.
 
V současné době je převratný potenciál arabského jara zcela vyčerpán. Blízký východ přežil “hybridní invazi” a otřásá se z posledních zbytků. Blížící se plný návrat Sýrie do arabského světa a jednání o usmíření mezi sousedy napříč regionem zde činí tečku.
 
Výsledkem bouřlivého desetiletí je, že blízkovýchodní státy, včetně nejmocnějšího z nich, KSA, pokračují v úsilí o plnou suverenitu s ještě větší vervou. Místní elity si koneckonců dobře uvědomují, odkud přichází “hybridní” útok.
 
Nejde jen o viditelné projevy jejich frustrace z “morálního vedení” USA, ale i o hlubší procesy. Kurz, který Saúdové nabrali, nazývají diverzifikací mezinárodních vztahů.
 
Obchod Saúdské Arábie s Čínou (87 miliard dolarů) již v roce 2021 více než třikrát převýšil obchod s USA (25 miliard dolarů). Nyní se toto číslo blíží čtyřem. Čína je pro Saúdskou Arábii větším obchodním partnerem než celý Západ. Přechod Rijádu v obchodu s Pekingem na juany (RMB) je opožděný ale legitimní. Vznik RMB na mezinárodních trzích v saúdských rukou představuje jednu z klíčových ran monopolnímu postavení dolaru v globálních financích.
 
Saúdové a Rusko úzce spolupracují prostřednictvím OPEC a mají zájmy v oblasti obchodu s ropou. Jak poznamenává Newsweek, poslední rozhodnutí Saúdské Arábie snížit těžbu ropy o dalších 500 000 barelů denně bylo ranou pro již tak napjaté vztahy mezi Washingtonem a Rijádem, “jejichž zhoršení za vlády prezidenta Joea Bidena již Saúdskou Arábii posunulo blíže k Rusku a Číně“.
 
Chyba USA a důsledky …
Demonstrativní “výprask” Ruska v podobě sankcí a zabavení jeho zahraničních aktiv, kterým chtěli Američané zastrašit všechny ostatní, včetně KSA, měl opačný účinek. Saúdové si tuto roli vyzkoušeli sami na sobě a uvědomili si, že bez Ruska jako vlivného faktoru světové politiky je USA mohou donutit snížit cenu ropy a připravit je o majetek například jednostranným zrušením jejich dluhopisů, do nichž Arabové investovali mnoho set miliard dolarů. Záminkou může být cokoli, od polozapomenutého příběhu s Hashoggim až po tvrdé tresty pro příznivce LGBT v KSA. Je tedy přímo v národním zájmu Rijádu, aby od sankcí vůči Moskvě upustil.
 
Die Zeit píše, že změna politického kurzu Saúdské Arábie není jen “rozmar”. V posledních desetiletích se Saúdové na pozadí rozporuplných prohlášení a kroků amerických prezidentů přesvědčili, že se na USA nelze spolehnout. Nyní Západ nemůže Saúdské Arábii učinit žádnou srovnatelnou nabídku. Ani evropské státy, ani USA nemohou nakupovat velké množství saúdské ropy. Nemohou ani otevřít své západní aliance autoritářské monarchii, jakou je Saúdská Arábie. “Pokud se Saúdská Arábie stane nedílnou součástí čínsko-ruského spojenectví – byla by to pro Západ velmi špatná zpráva,” uzavírá Die Zeit.
 
Závislost KSA na USA stále trvá ve vojenské oblasti, včetně dodávek zbraní. KSA je na pátém místě na světě, pokud jde o výdaje na obranu (75 miliard dolarů). Království zajišťuje 78 % svých potřeb dovozem zbraní z USA, neustále potřebuje náhradní díly a údržbu a Čína nebude schopna snadno zaplnit tuto mezeru.
 
Saúdové zatím nejsou připraveni se amerického deštníku zcela vzdát. I zde se však může mnohé změnit, pokud konflikt na Ukrajině skončí pro Američany špatně. To je mimochodem jeden z důvodů, týkajících se nejen Saúdské Arábie, ale i možného poškození vojenských vazeb Američanů s mnoha zeměmi, proč tak zoufale bojují až “do posledního Ukrajince”.
 

Preklad: St. Hroch, 29. 4. 2023

Pridajte Komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Návrat hore