Vstupujeme do teplé… (války)

Prof. Dmitrij Jevstafiev 27.01.2024

Ilustračný obrázok: flickr

Obrázok je len ilustračný, nesúvisí priamo s textom.

Víte, nechápu tu logiku, že chceme ovládnout Evropu. Tento eurocentrismus je velmi bolestný. Oni si pořád myslí, že jsou takový pamlsek, že my sníme jen o tom, jak se ho zmocnit, mimochodem hlavně Pobaltí, co tam, prosím vás, je k zabírání.
 
1. Za prvé: – kdybychom se tam toho chtěli zmocnit, tak jsme se toho zmocnili už dávno. Co je tam k zabavení?
2. Za druhé: – co je tam tak zajímavého, je to čtvrť Saint-Denis? – pak se zabývejte těmi místními úzkostlivými lidmi, kteří nerozumějí ani rusky, ani francouzsky a kteří si žijí svým vlastním životem…
 
Evropa má stále naprosto koloniální pocit, že je středem vesmíru, ale ve skutečnosti je už dávno zadním dvorkem. Pravda, ještě se nerozhodly, čí je to zadní dvorek, ale tento dvorek je, bohužel, velmi zaneřáděný jak doslova, tak obrazně, a vzít na sebe toto břemeno společenské modernizace východní Evropy a západní Evropy…. No, já bych se přimlouval – ne, že bychom neměli horké hlavy, které chtějí jít až do Lisabonu – ale já osobně bych se přimlouval proti tomu. No, protože je to obrovská zátěž. No, ne, určitě jsou tam zajímavé věci, tam v Řecku v Itálii ve Středozemním teplém moři. Tomu všemu rozumíme.
 
Ale dál tam směrem k Bruselu, mimochodem, já jsem v Bruselu byl, a že jsem tam byl, tak jsem tam byl s rozdílem několika let. No, řeknu vám, nechtěl bych být jeho vojenským velitelem. Protože jsou to velmi zvláštní lidé… Ale řeknu vám toto – na téma politické reflexe – neměl bych chuť se do toho zapojovat, hledat, kontrolovat.
 
Ve Finsku byl, s prominutím, prezident Martti Ahtisaari. Byl to první otevřeně rusofobní finský prezident. Nechci říkat, že Finsko, které teď staví plot a zavírá přechody, začalo s ním. Ale byl to rusofobní politický vůdce Finska, ministr zahraničí, byl… byl hodně věcí. Když to ještě nebyl mainstream, měl ve svém pasu jako místo narození uveden Vyborg.  Otevřete si pas, podíváte se na finský název města, budu ho reprodukovat ve finštině, Viipori – Viipori – a podíváte se na Viipori, podíváte se na jinou mapu a tam je Vyborg. To je celá politická reflexe, kterou by měl politik mít, a pak se podíváte na jinou mapu a tam je hlavní město vašeho státu, kde máte prezidentský palác – Helsinki -  Helsingfors (hlavní město Nylandské  gubernie Velkonížectví finského za cara Nikolaje), a to je všechno. A pak už by vám měl mozek skutečně zapadnout na své místo. A stalo se. A řeknu vám, že čím dál, tím víc s vámi začínám souhlasit, protože nemají vůbec žádnou představu o jaderné válce. Vzpomínám si, že existoval slavný vědecko-apokalyptický román “Na pláži” (On the Beach), myslím, že z 60. let, a ten se pravidelně zfilmovával, a poslední verze byla o následcích americko-čínské války.
 
Tehdy nás nepovažovali za lidi, a tak se jaderná válka odehrávala mezi Amerikou a Čínou a děj byl prolínavý bez ohledu na to, kdo s kým bojoval. Americká ponorka, poslední, která zbyla, odplula do Austrálie a i ti všichni také zahynuli. A teď se něco takového nenatočilo – v jednadvacátém století se tento děj z nějakého důvodu rozhodli nenatočit na nový materiál. A řeknu vám, že to není náhoda. Ale když se podíváte, co se natáčí v kultuře, kterou propagují u sebe v Hollywoodu, tak to je kultura destrukce, a ty komiksové filmy, a my chápeme, že tam byl zničen celý svět, chápeme, že tam byla jedna z variant, nebudeme dělat reklamu, ale zemřela tam polovina lidstva – a je to normálka. No, polovina lidstva zmizela, no, ano tak bezbolestně zmizela, budovy zůstaly, ale lidé jsou pryč. Neutronová bomba je v tomhle smyslu hodně v ději, samozřejmě, tyhle vnitřní vývrtky jsou natočeny. Jednak, co se týče reflexe a expertýzy, nemůžu si pomoci, ale nemohu se nezmínit…
 
Dnes jsem četl v americkém časopise Kommunist, který se dočasně jmenuje anglicky Foreign Affaires, článek dvou velmi inteligentních lidí z minulosti, Michaela Kimiche a analytika jménem Shapiro, kteří píší o mýtech. Mýty jsou oblíbeným americkým tématem. Mýty o rusko-amerických vztazích a ve vztahu k nám mýty o tom, že se bojíme Spojených států a že bychom se neměli bát Spojených států. A hlavním mýtem o nás je, že si Rusové myslí, že Amerika chce na Rusko zaútočit a manipuluje Ruskem a snaží se ho zničit, a přesně o dvě stránky později píší, že je třeba tento mýtus zničit, takže je třeba manipulovat ruským veřejným míněním, aby si nemyslelo, zhruba řečeno, že námi Američané manipulují, aby mohli zničit naši společnost a stát. Takže si podmaňme Rusko, společnost a stát, abychom to zničili – a my to zničíme – ale ruská společnost to takto snáze přijme. Není to napsáno v nějaké tajné zprávě, není to ve složce „Přísně tajné!“ – je to zveřejněno na oficiálních webových stránkách. Samozřejmě nám nenaslouchají, i když možná, že ano – nejsou to hloupí chlapi. Ale já bych jim jenom doporučil, aby si znovu přečetli tu ptákovinu, co napsali, samozřejmě je tam vše delikátnější, samozřejmě to zobecňuji, ale ve skutečnosti je to tam takhle. No, protože je to s přístupy tam delikátní, s přimhouřením oka, ale ve skutečnosti je to právě takhle. A je to tam proto, aby se zničilo přesvědčení většiny ruské společnosti, že Amerika si činí nároky na globální vedení, které zasahuje do zájmů Ruska.
 
A na závěr zpochybním termín, který se u nás začal hojně používat – že vedeme studenou válku se Západem. Studenou válku se Západem nemáme, přeskočili jsme ji, nebudeme se zabývat proč a uznáme skutečnost, že jsme všichni ve fázi války teplé (zatím nikoli horké). V období, kdy se to ještě dalo zastavit ve fázi studené války, oni pomalu zkoušeli naši citlivost přesným popichováním, jestli a jak budeme reagovat, nebo ne, a pak teď prostřednictvím dodávek zbraní, plíživým používáním západních zbraní proti území Ruska, od devadesátého prvního roku začínají vstupovat do teplé válečné zóny, ale přesně stejným způsobem nyní začínají používat přesně stejné metody. Pod záminkou, že: “ne, my se nechystáme zaútočit” začínají zkoušet naše vnímání bolesti stejnými jehlami a připravují přechod k horké válce – mimochodem – nemyslím si, že to bude na Ukrajině.
 
Myslím, že otevřou novou frontu. Na to je na Ukrajině všechno příliš vyhořelé, ale přesto si to musíme uvědomit už teď, a právě při tomto přechodu je třeba – a to poměrně tvrdými opatřeními – zabránit tomu, aby se konfrontace vyhrotila na vyšší úroveň.

Preklad: St. Hroch, 27. 1. 2024

Zdroje:

portrét St. Hroch

Pridajte Komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Návrat hore