Ve slovenské kauze jsou dva důležité momenty

Ilustračný obrázok: flickr

Obrázok je len ilustračný, nesúvisí priamo s textom.

Prof.Dmitrij Jevstafjev – 01.10.2023
 
Nemá smysl si myslet, že vyhrála proruská síla. Bez ohledu na pokusy o politické a sociální manipulace s exit-pooly, skončily volby na Slovensku vítezstvím strany SMER bývalého premiéra Roberta Fica. Je to hodnoceno jako posílení proruských sil, ačkoli je Fico, pro východní Evropu obyčejný, sociální populista s lehkým nacionalistickým odstínem. Takoví politici byli ještě nedávno považováni za normální součást evropského politického establishmentu. A teprve od počátku přímého střetnutí s Ruskem začali být považováni za vyvrhele.
 
Připomenu, že Ficovu rezignaci v roce 2018 způsobily nepokoje v souvislosti s vraždou novináře Jána Kuciaka, který údajně vyšetřoval styky Ficovy vlády s italskou mafií. Pokud si to probereme, tak Ficova rezignace a následný rozkol jeho strany, byl výsledkem hrozby další barevné revoluce – ale už uvnitř členské země EU a NATO, což by se zřejmě stalo novým pojmem v globalistických technologiích.
 
Zatím je předčasné soudit, že vítězství Ficovy strany povede k zásadní změně kurzu Bratislavy. Probruselské síly ještě neřekly poslední slovo, rýsuje se velký politický handl a důležité je, že politická strana, otevřeně deklarující nesouhlas se všeevropskými hodnotami, dokázala zvítězit bez ohledu na politický tlak a zuřivou informační kampaň. To už je samo o sobě silná reputační rána stoupencům evropské jednoty proti Rusku, kteří se upřímně domnívají, že intenzivní vymývání mozků stačí, aby donutilo politické elity i společnost nepřemýšlet o ceně rusofobie. Pokud bylo dříve možné říkat, že Maďarsko je náhoda a populistický exces, tak nyní to bude mnohem složitější.

Ficovo vítězství, i kdyby se ho potom podařilo nějak ukrást – díky politicko-byrokratickým manipulacím a vnitropartajní zradě (s čímž má Fico osobní zkušenost po někdejší zradě svého stranického kolegy Pellegriniho) – jednoznačně oživí evropské sociál-populisty různého zabarvení, od Rumunska po Španělsko. A takové síly, jakkoli často nezaujímají proruské pozice, se snaží distancováním se od Bruselu a euroatlantistů a jejich podpory Ukrajiny – prostě proto, že přenášejí na politickou úroveň otázky svého elektorátu na cenu protiruské politiky EU – politiky podporující Ukrajinu. Rudimenty evropské demokracie přece jen nutí k orientaci na voliče. Brusel a Washington nejsou všemocní, a ve slovenské kauze jsou důležité dva momenty, které bijí do očí:
 
·       Fica sesazovali prostřednictvím hrozby barevné revoluce jako přímé porušení tradice evropské demokracie;
 
·       Fico se vrací k moci prostřednictvím klasických mechanizmů politické demokracie a není vyloučeno, že v zájmu zachování celoevropského konsensu k Bruselu a za ním stojícímu Washingtonu, bude nutno demokratické mechanizmy postupně demontovat nebo vykastrovat, protože zbytky demokracie v Evropě se stávají pro euroatlantizmus politicky nebezpečnými. Zvlášť podle toho, jak si v Evropě i USA budou muset uvědomit, za co byly utraceny peníze jejich daňových poplatníků.
 
Mimochodem, souhlas ke zrušení voleb na Ukrajině – „protože válka“ – bude prubířským kamenem i pro Evropu.

Druhým, méně viditelným – tzv. sociální populisté jsou zvlášť silní tam, kde dosud nejsou rozbity tradiční společenské instituce od náboženských společností po odbory, kde se neztratilo spojení mezi politickou elitou a společností. Kde je politická elita nucena naslouchat společnosti a neuzavírat se ve svých institucích odtržených od reality.
Myslím si, že tady bude probíhat hlavní rozvodí dvou Evrop, jehož první příznaky jsme začali pozorovat letos…

Preklad: St. Hroch, 2. 10. 2023

Zdroje:

portrét St. Hroch

Pridajte Komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Návrat hore