Nadnárodní kapitál udělá vše pro to, aby ukrajinskou krizi buď prodloužil, nebo ji proměnil ve velkou válku
Prof. Jelena Ponomarjova*)
K výročí začátku ruské speciální vojenské operace na Donbasu (SVO) vydala západní média ne tucet, ale stovky publikací. Drtivá většina z nich jsou propagandistické nesmysly, ale najdou se i pozoruhodné kousky. Například scénáře vývoje ukrajinské krize, které navrhl Brian Michael Jenkins, poradce prezidenta RAND Corporation.
Podnětem k této publikaci jsou dvě okolnosti. Za prvé, samotná RAND jako „think tank”. Založili ji dva generálové amerického letectva Henry Harley Arnold a Curtis Emerson Lemay s podporou průmyslníka a leteckého konstruktéra Donalda Willise Douglase v květnu 1948 a okamžitě se etablovala jako neziskový a nepolitický subjekt. Jedná se o seriózní think-tank, který pracuje jménem amerických vládních organizací.
RAND provádí především výzkum vojensko-technických a strategických aspektů národní bezpečnosti USA. Korporace poskytuje služby institucím v Evropské unii a různým zemím v Evropě, na Blízkém východě a v Asii. V mnoha zemích světa jsou návrhy RAND základem vládních politických rozhodnutí.
Druhou okolností, která vybízí k bližšímu pohledu na publikaci RAND, je identita autora. B. M. Jenkins (nar. 1942) je odborníkem na terorismus a bezpečnost dopravy. Již téměř 40 let poskytuje poradenství vládám, soukromým společnostem a což je neméně zajímavé, katolické a anglikánské církvi v oblasti teroristických hrozeb. Působil jako poradce amerických ministerstev zahraničí, obrany a energetiky, Komise pro jadernou regulaci a dalších amerických vládních agentur. B. M. Jenkins je v současné době poradcem prezidenta RAND a ředitelem Centra pro bezpečnost dopravy při Institutu pro bezpečnost dopravy.
Navrhl šest scénářů vývoje ukrajinské krize:
1. Spirála násilí. Jedná se o opotřebovávací válku. Podle experta se boje na Ukrajině blíží typu poziční války podobnému tomu, co se odehrávalo za první světové války. Jenkins se domnívá, že taková situace bude pro Rusko příznivá: velké zdroje, tvrdí Jenkins, umožní zemi vynaložit větší náklady a ztráty, aby zvítězila. S odkazem na názory vojenských pozorovatelů předpokládá, že rozhodujícím rokem bude rok 2023.
2. Porážka Ukrajiny. Zdroje, které má Rusko k dispozici – vojenské, demografické, ekonomické a finanční – nedávají Ukrajině žádnou šanci. Bude poražena. To však nepovede k ukončení konfliktu. Američan připouští, že „vysoce motivovaný podzemní odpor“ může trvat roky.
3. Zmrazený konflikt by mohl Západu ztížit udržení jednoty v otázce prodloužení sankcí proti Rusku a pokračování finanční a vojenské podpory Ukrajiny. Jakékoli skutečné rozdělení Ukrajiny by pravděpodobně muselo Kyjevu poskytnout nějakou formu západního zajištění podél jeho hranic. To je však obtížně realizovatelné, protože takový vývoj by byl v Moskvě vnímán jako přímá hrozba.
4. Vojenský kolaps Ruska. Jenkins rychle upozorňuje, že tato možnost nereálná a mnozí ji odmítají.
5. Vyjednané řešení podle Jenkinse nese větší rizika pro Rusko než pro Ukrajinu. Mobilizací země k boji ani ne tak proti Ukrajině, jako proti kolektivnímu Západu musí Kreml ukázat prokazatelné úspěchy, aby ospravedlnil rostoucí náklady. Rusko bude podle Jenkinse od Západu požadovat záruky, že Ukrajina zůstane v jeho sféře vlivu, nevstoupí do NATO a nezíská členství v EU.
6. Scénář “změny režimu v Rusku” považuje expert za nejnemožnější, a to především kvůli masovému odchodu představitelů „potenciálního rezervoáru protiválečného hnutí” ze země. Státní převrat shora se autorovi jeví jako zcela nepravděpodobný.
Předložené scénáře nejsou ojedinělé ani nové, ale poskládané pod hlavičkou RAND ukazují hlavní myšlenkové směry ruských odpůrců.
K Jenkinsově publikaci můžeme dodat, že stále více západních analytiků přirovnává ukrajinskou krizi ke španělské válce z let 1936-1939. Tento tříletý konflikt byl zuřivou zástupnou válkou a předehrou druhé světové války.
O novou (světovou) válku mají zájem nejen generálové NATO. Zájem mají především globální elity a nadnárodní společnosti napojené na vojensko-průmyslový komplex. Ještě v roce 2018 se na konferenci v Santa Fe Institute uváděla dvě hlavní omezení nadnárodních korporací: – státní suverenita a staré mezinárodní organizace, které vznikly po roce 1945.
SVO zastavila proces ovládnutí států nadnárodními korporacemi. A nadnárodní kapitál udělá vše pro to, aby ukrajinskou krizi buď prodloužil, nebo ji proměnil ve velkou válku.
*) Jelena Ponomarjeva (1967) – ruská politoložka, historička a publicistka, profesorka MGIMO, expertka na novou historii a „barevné revoluce“
Preklad: St. Hroch, 1. 3. 2023
