Svet spotrebiteľov zaniká a začína ho nahrádzať svet producentov – najmä ropy

Obrázok od Dr StClaire z Pixabay

Když se konečně usadil propagandisticko-emocionální prach z rozhodnutí OPEC snížit těžbu ropy o 2 miliony barelů denně, začíná se kupodivu rýsovat druhé, ne-li třetí dno tohoto rozhodnutí.

Profesor Dmitrij Jevstafjev

Nejde o to, že rozhodnutí „OPEC+“ vyvolává růst cen ropy, aniž by se čekalo na listopadové volby v USA, které budou mít nevyhnutelně politické důsledky. Mimochodem, kroky Bidenovy administrativy, která se před volbami snažila za každou cenu snížit ceny benzinu, odhalily hlavní problém současného Washingtonu: život v okamžiku, kdy se taktické problémy řeší za cenu zhoršení dlouhodobých problémů. A není to tak, že by si Washington, ať už bude v příštích letech v Bílém domě a Kongresu kdokoli, na tuto neloajalitu producentů ropy nevzpomněl. A americké sankce proti neloajálním ropným monarchiím budou mnohem závažnější než pouhé stažení systémů protivzdušné obrany z oblasti konfliktu Saúdskou Arábii s jemenskými Húsity nebo v současnosti navrhované zbrojní embargo na Saúdy (projekt senátora R. Blumenthala).

Washington se dlouhodobě snaží ropný kartel zničit a využívá rozporů uvnitř kartelu i mezi členy OPEC a dalšími zeměmi produkujícími ropu. Nyní je však jasné, že stavět Saúdskou Arábii proti Íránu, OPEC proti Rusku, velké producenty v rámci OPEC proti malým producentům (jako je Ekvádor, Gabon, Rovníková Guinea) se nepodařilo. Tím se však cíle USA pro OPEC jako takový i pro celý trh s ropou staly ještě rozhodnějšími.

USA jsou povzbuzeny svým úspěchem při přerozdělování trhu s plynem. Podařilo se jim téměř nemožné: donutily EU přejít z relativně levného ruského plynu na výrazně dražší americký LNG.

USA také využily degradace evropských politických elit, včetně přímé kontroly některých stran z Washingtonu, slibů přístupu k levným eurasijským zdrojům po porážce Ruska během konfliktu kolem Ukrajiny a mnoho dalšího. Výsledek je bohužel zřejmý: nejenže se Evropa deindustrializuje, ale obrovské množství investičních prostředků z EU do USA se odčerpává prostřednictvím mechanismu daně z plynu. Ano, musela být přijata velmi tvrdá opatření – výbuch Severních proudů “neznámými silami” – ale fungovalo to, že?

Proč by se podobná kombinace nemohla odehrát i na trhu s ropou, kde se formovalo pro USA nebezpečné partnerství OPEC s Ruskem?

Nezapomínejme na plány reformovat Blízký východ prostřednictvím rozsáhlé destabilizace. Ty byly odloženy po odeznění arabského jara, ale nebude trvat dlouho a budou vypuštěny.

Rozhodnutí OPEC nebylo jen asymetrickou, ale preventivně asymetrickou reakcí na rozhodnutí EU zavést strop na cenu ruské ropy, za kterým stály USA. Washington lobbováním za toto rozhodnutí eurobyrokratů dosáhl tří věcí.

  1. První a nejzřetelnější. Zavedení politických kritérií na trhu s ropou. Dovedete si představit, jak by se politicky a imageově projevil vznik gradace mezi “ropou svobody” a “totalitní ropou”, obchodovanou s velkou slevou. A mohlo jít o víc než jen o ruskou ropu. Ve své době tento trik u plynu nefungoval, ale od té doby se doba hodně změnila a ekonomická racionalita se stala minulostí.
  2. Druhá a velmi důležitá věc. USA, respektive řada amerických politických a ekonomických aktérů, zjevně usilovala o posílení své pozice na šedém trhu s ropou a ropnými produkty, který nevyhnutelně vznikl v okamžiku, kdy bylo na ruskou ropu uvaleno skryté embargo. A to jsou desítky miliard hotových peněz, často nezatížených daněmi a auditory.
  3. A konečně, plány USA zřejmě zahrnovaly vytlačení zemí EU z trhu s přepravou ropy, nejprve ruskou ropou a pak čímkoli, co se stane. Je však možné, že Američané získali kontrolu nad systémy přepravy ropy. Přinejmenším prostřednictvím kontroly financí.

Je možné, že v souvislosti s ruskou ropou USA plánovaly zavést známý systém “ropa za potraviny”, který byl použit během sankcí proti Iráku, s tím, že Rusko má potravin dostatek.

A jako směnný prostředek bylo možné nabídnout cokoli, od technologického vybavení až po luxusní zboží pro elitu. Tento plán by mohl být považován za nástroj ke zkorumpování elity a vyvolání neshod ve vedení Ruska.

Dohromady by to mohlo znamenat hluboké přerozdělení trhu s ropou, po kterém by existence kartelu OPEC, natož OPEC+, neměla smysl.

A to vše se dělo v době, kdy se Washington cítil více než jistě: dodávky pomoci kyjevskému režimu byly dobře zavedeny a vzhledem k pomalému průběhu konfliktu by dodaná vojenská pomoc stačila až do konce zimy, evropské politické elity se až na výjimky smířily se statusem satelitů, ceny benzínu v samotných USA klesaly: zdálo se, že injekce velkého množství ropy ze strategických rezerv fungují. A nebylo pochyb o ochotě “kolektivního Bidena” použít nejen vykrucování rukou, ale i přímé silové metody, jak ukázala ochota Washingtonu “zvýšit tlak” na Ukrajině.

USA chápaly, že snížení produkce ropy OPEC je nevyhnutelné, ale velmi pravděpodobně očekávaly, že se bude pohybovat v rozmezí 500 000 až 750 000 barelů, maximálně 1 milion. Bidenova administrativa by to snadno přežila. Mínus 2 miliony barelů denně však bylo více než nečekané.

Země produkující ropu velmi dobře pochopily, že nejde jen o Rusko. Západ testuje mechanismy, které omezují jejich schopnost stanovovat skutečné tržní ceny ropy. A právem v tom viděly známky znovuzrození kolonialismu v té nejarchaičtější podobě. Proto se generální tajemník OPEC Haisam al-Ghays ostře vyjádřil, že “energetická bezpečnost má také svou cenu“, kterou Západ není ochoten nebo schopen zaplatit.

Je příliš brzy na to, aby se dalo říci, že rozhodnutí OPEC+ zcela zmařilo plány USA na přerozdělení trhu s ropou. Ukázalo však Washingtonu, že tento problém bude muset být řešen mimo oblíbenou “měkkou sílu” USA. A ano, viděli jsme obrysy nového světa, které, soudě podle rychlého nástupu článků v klíčových amerických politických časopisech, uhodli i Američané. Nikoli svět spotřebitelů – v tomto případě spotřebitelů zdrojů – ale svět producentů – producentů ropy. A to je první krok k přechodu od “světa pravidel”, který určuje a mění Washington, ke “světu zájmů” – základu skutečné multipolarity.

Tato praktická “multipolarita zdrojů” však bude vyžadovat mnoho i od Ruska. Neboť zdroje jsou to, co si člověk chce vzít a co musí bránit.

Preklad: St. Hroch, 15. 10. 2022

Pridajte Komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Návrat hore