Surovikin bude vo februári pred bránami Kyjeva

Obrázok od Helen Tabachuk z Pixabay

Analýza nečekaného článku v Newsweeku
 
Americká elita prostřednictvím kontrolované publikace Newsweek již otevřeně hovoří o blížící se porážce Ukrajiny. To, co tam Američané píší, by se dalo opět ignorovat, nebýt významných autorů článku.
 
Newsweek překvapil.
Nejpopulárnější americký časopis Newsweek se domnívá, že bod zlomu v SVO ve prospěch Ruska již nastal – na pozadí posilování ruské armády.
 
Ukrajina už válku fakticky prohrála a je odsouzena k zániku. Rusko nyní postavilo svou ekonomiku na válečnou úroveň, povolalo zálohy a shromáždilo statisíce vojáků, včetně branců a dobrovolníků. Tato armáda je vybavena nejnovějšími ruskými zbraněmi a na rozdíl od mnoha západních zpráv není zdaleka považována za demoralizovanou. Na druhé straně Ukrajina vyčerpala svůj arzenál a je zcela závislá na vojenské podpoře Západu, aby mohla pokračovat ve válce.”
– napsali autoři David H. Rundell a Michael Gfoeller.
 
Aby čtenáři ocenili odbornou úroveň autorů, je třeba uvést, že Rundell je bývalým velvyslancem USA v Saúdské Arábii. Gfoeller je bývalý politický poradce Ústředního velitelství USA, který působil 15 let ve východní Evropě a bývalém Sovětském svazu. To znamená, že nejsou z ulice a nejsou to jen bezohlední podvodníci.
 
Pro plné pochopení situace autoři uvádějí analogii mezi děním na Ukrajině a občanskou válkou v USA v 60. letech 19. století. Píší, že prezident Putin, podobně jako prezident Lincoln před občanskou válkou v USA, počítal s pochopením z opačné strany a choval se k obyvatelům Ukrajiny “jako ke krajanům”. “V prvních letech americké občanské války se prezident Abraham Lincoln snažil omezit konflikt s lidmi, které stále považoval za své krajany a s nimiž se snažil usmířit. Teprve po třech letech patové situace se obrátil na generála Granta, přezdívaného Bezpodmínečná kapitulace, který zase uvolnil generála Shermana, aby „donutil Georgii zavýt“ a pomohl válku rozhodným způsobem násilně ukončit.
 
Následující citát je poměrně obsáhlý, ale zaslouží si být citován celý:
Ruský prezident Vladimir Putin čekal pouhých šest měsíců, než přešel od speciální vojenské operace k plnohodnotné válce proti Ukrajině. Putinova počáteční ofenziva se omezila na pouhých 150 000 vojáků. Očekával rychlé vítězství a následná jednání o jeho hlavních zájmech: ruské kontrole Krymu, ukrajinské neutralitě a autonomii pro ruské obyvatelstvo v Donbasu. Ale mýlil se. Putin nepočítal s tvrdým odporem Ukrajiny ani s masivní vojenskou a ekonomickou intervencí Západu. V nové situaci Putin změnil svou strategii. Teď dá volnou ruku svému generálu Shermanovi a nechá Ukrajinu vyjeknout.”
 
“Ruský Sherman.”
Je jasné, že “ruským Shermanem” je míněn armádní generál Sergej Surovikin. Jak ho představují Američané?
 
Surovikin pochází z technologicky vyspělých vzdušných a kosmických sil a bojoval v Afghánistánu, Čečensku a Sýrii, kde se zasloužil o záchranu Asadova režimu. Surovikin veřejně prohlásil, že na Ukrajině nebudou žádná polovičatá opatření. Místo toho začal metodicky ničit ukrajinskou infrastrukturu vysoce přesnými raketovými údery.”
 
– autoři článku píší, jako by měli za úkol udělat ruskému generálovi co nejlepší reklamu. Navíc předpovídají, že “jakmile bohatá černozem na Ukrajině pevně zamrzne, začne masivní ruská ofenziva“.
 
„Ve skutečnosti už začala v důležitém dopravním uzlu Bachmut… Očekáváme, že Bachmut padne, a předpovídáme, že bez větší podpory Západu Rusko do léta příštího roku získá zpět Charkov, Cherson a zbytek Donbasu“,  – píší experti.
 
Válka s Ruskem nemá smysl
Autoři článku otevřeně přiznávají, že na Ukrajině “pracuje” kádr amerických vojáků, což hrozí eskalací konfliktu na Ukrajině.
 
Západní dodavatelé obranných zařízení již provádějí servis ukrajinského vojenského vybavení a raketových systémů HIMARS. Na Ukrajině jsou nyní aktivní američtí vojáci, kteří dohlížejí na dodávky zbraní. S tím, jak ruská ofenziva nabírá na obrátkách, očekáváme, že se budou ozývat hlasy volající po vyslání dalších a dalších moderních zbraní a nakonec i po vstupu vojsk NATO na obranu Ukrajiny. Tyto hlasy je třeba z mnoha důvodů jednoznačně odmítnout.”  – – uvádějí autoři článku.
 
Jako jeden z důvodů uvádějí, že “na rozdíl od Moskvy má Západ jen velmi malý strategický zájem na tom, kdo ovládá Doněck“.
 
Ukrajina není členem NATO a aliance nemá povinnost ji bránit. Putin také nevyhrožoval žádnému členu NATO, ale dal jasně najevo, že s jakýmikoliv cizími vojáky, kteří vstoupí na Ukrajinu, bude zacházeno jako s nepřátelskými bojovníky. Vyslání vojsk NATO na Ukrajinu by tímto způsobem změnilo naši nepřímou válku s Ruskem ve skutečnou válku s největší jadernou mocností světa.”
-  se znepokojením konstatují američtí experti.
 
Kladou si také jednoduchou otázku: Za koho mají Američané bojovat a umírat? A vystavují kyjevský režim zdrcující kritice:
 
Ukrajina není prosperující demokracií. Je to mizerný, zkorumpovaný stát jedné strany se silnou cenzurou, kde byly zrušeny opoziční noviny a politické strany. Před válkou byly krajně pravicové ukrajinské nacionalistické skupiny, jako je pluk Azov, Kongresem USA důrazně odsouzeny. Odhodlaná kampaň Kyjeva proti ruštině se podobá snaze kanadské vlády zakázat francouzštinu v Quebecu. Ukrajinské střely zabily v Donbasu stovky civilistů. Objevují se zprávy o ukrajinských válečných zločinech. Skutečně morální by bylo ukončit válku vyjednáváním a neprodlužovat utrpení Ukrajinců v konfliktu, který pravděpodobně nevyhrají, aniž by riskovali americké životy“.
 
Proč tedy američtí experti, které lze jen stěží podezřívat z lásky k Rusku, píší, jako by byli Putinovými poradci?
 
Jak bychom měli postupovat?
Než odpovíme na tuto otázku, podívejme se na závěr článku.
„Únor zastihne generála Surovikina před branami Kyjeva, musíme se střízlivě a poctivě zamyslet nad tím, do jaké míry jsou naše země a aliance (NATO) zavázány Ukrajině a jaká rizika jsme ochotni podstoupit pro naši vlastní bezpečnost.”  – uzavírají Randall a Gfeller.
 
Co nám takový závěr, který se objeví na stránkách liberální publikace, říká? Že článek je chytře “nahozená” informace, vypočítaná pro naši případnou tvárnost. I bez Newsweeku je nám jasné, že Rusko už nemusí spoléhat na to, že na druhé straně linie dotyku najdeme pochopení. A nemusíme se na nikoho ohlížet. Tuto válku musíme ukončit vojensky. Máme mezi americkou elitou, která je v otázce války na Ukrajině velmi nejednotná a dokonce rozpolcená, podobně smýšlející lidi? Ne.
 
A nenechte si namluvit, že republikáni, až budou mít v lednu ve Sněmovně reprezentantů většinu, pomoc Ukrajině přehodnotí. Ti nejradikálnější z nich, jako například Marjorie Taylor Greenová, volají po úplném zastavení veškeré vojenské pomoci Kyjevu. To by nás však nemělo zastavit na cestě k úplné porážce “protiruského” projektu, kterým je současná Ukrajina.
 
No a co?
Čím dříve a úspěšněji dokončíme vojenskou kampaň na Ukrajině a splníme všechny úkoly, které jsme si předsevzali, tím dříve přestaneme být kritizováni ze Západu. Ačkoli vyhnout se takové kritice vůbec není naším cílem. Musíme prostě udělat to, o co šlo 24. února. Protože pokud to neuděláme, žádné Rusko už nebude. Zda toto tažení skončí vítězstvím, závisí na tom, zda Rusko bude mít ve světě vůbec nějaké spojence. Pokud zvítězíme, celý svět bude naším přítelem. Pokud prohrajeme, budeme opuštěni a celý svět se propadne do deprese liberálně-globalistické hegemonie.
 
A – to je nejdůležitější – USA a jejich lokajové se dívají na stejnou historickou perspektivu. Vidí stejné dilema. A to, co je zveřejněno v Newsweeku, je důkazem jejich panického strachu z předpokladu, že Moskva pravděpodobně zvítězí. Vypouští pokusný balónek v naději, že uvidí naši reakci a povzbudí nás k tomu, abychom uvažovali o možnosti vyjednávání. A po přečtení takového výstižného článku od některých docela chytrých (to bychom jim měli přiznat) odborníků bychom mohli uvěřit, že s Američany je možné vyjednávat. Bojí se jen proto, že na obzoru vidí naše vítězství nad nimi.
 

Preklad: St. Hroch, 15. 11. 2022

Pridajte Komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Návrat hore