Stala se dohoda o obilí Putinovým chytrým KO Evropě?

Obrázok od Heike z Pixabay

wheat, cornflower, wheat field

Andrej Perla – politický komentátor Tsargrad.tv
Dohoda o obilí, kterou mnozí považovali za nevýhodnou a škodlivou pro Rusko, se ukázala být pastí pro Evropskou unii. Zajímavé je, že se do této pasti chytily samy evropské myši – samozřejmě kvůli sýru zdarma, v tomto případě preclíkům a bagetám. Ještě zajímavější je, že se z pasti mohou snadno dostat – stačí, když si ty dobroty odpustí. Ale jak, jejich instinkty jim to nedovolují… Jde o další, tektokrát až ďábelský, z „PMP“ – Putinových mazaných plánů?

Skryté významy obilné rány Evropě komentuje Andrej Perla v pravidelném tv rozhovoru stejného názvu – „Skryté významy“…
Některé východoevropské země zakázaly dovoz ukrajinského obilí. To znamená, že dohoda o obilí se ukázala být pastí pro Evropskou unii. Levné obilí Evropě zjevně neprospělo

Nebylo to nadarmo.
Kolikrát jsme zpochybňovali nutnost a užitečnost dohody o obilí pro Rusko. Kolikrát jsme říkali, a to i na nejvyšší úrovni, že nás Západ opět podvedl. A v těchto dnech si s překvapením uvědomujeme, že Západ podvedl sám sebe, a věc se blíží k rozuzlení: východní Evropu nechávají bez vlastního obilného hospodářství.

Obilná dohoda, která znamená souhlas Ruska s vývozem obilí z ukrajinských přístavů výměnou za to, že Západ odblokuje ruský zemědělský vývoz, se buď vůbec neplní, nebo ji Západ neplní v plném rozsahu. Naposledy byla dohoda prodloužena o 60 dní místo “řádných” 180 podle původního plánu OSN – mimochodem – ani to se nemělo dělat, a Rusové jsou opět podváděni. Ruský diplomatický úřad to říká na rovinu. Například Sergej Lavrov nedávno během návštěvy Latinské Ameriky prohlásil:
„Obchod s obilím v ukrajinské části je převážně komerční a jako takový třetímu světu sotva pomůže“.

Lavrov měl na mysli skutečnost, že pokud lze věřit OSN a EU, je ukrajinské obilí potřebné k tomu, aby se zabránilo hladomoru v nejchudších zemích Afriky. Do Afriky se ho však mnoho nedostalo – více než polovina (podle nejnižších odhadů 47 %, podle nejvyšších téměř 70 %) skončila v Evropě.

Vlastenci byli přeplněni otázkami, proč se Rusko nechává vést Západem. Nejzajímavější verzí (které jsme v Cařihradu také dali za pravdu) byla potřeba podpořit “sultána” Erdogana. Udělal z Turecka nejdůležitější obilní uzel v Eurasii a ztráta této pozice by pro něho znamenala zaručenou prohru ve volbách. Rusko potřebuje Erdogana ne proto, že by tolik pracoval pro nás, ale proto, že jeho nástupce Kılıçdaroğlu by zcela jistě pracoval pouze pro Spojené státy.

Čím více se však blížil konec další fáze dohody, tím bylo zřejmější, že jde o něco jiného. Evropa tím, že oklamala Rusko, sama kráčela do pasti. A my jsme to sledovali a Evropanům jsme nepřekáželi.

“Toxické” obilí pro Polsko a Maďarsko
Polsko a Maďarsko 15. dubna vyhlásily zákaz dovozu ukrajinského obilí. Do této chvíle se k nim přidaly Slovensko a Bulharsko. Evropská komise požaduje, aby východoevropské země zákaz dovozu zrušily, ale zatím je pravděpodobnější, že se k zákazu připojí i Rumunsko.

“Východní křídlo NATO” má velmi dobrý důvod považovat ukrajinské obilí za škodlivé pro svou ekonomiku. Polsko se stalo hlavním bodem redistribuce ukrajinského exportního obilí pro Evropu. Levné obilí z Ukrajiny je potřeba, aby se zpomalil nebo v ideálním případě zastavil růst cen potravin v EU. Jednoduše řečeno proto, aby si německý a francouzský měšťák mohli koupit svůj preclík nebo bagetu k pivu či večeři za předválečné ceny. (Česká vláda neshledala ukrajinské obilí pro naši zemi škodlivým … – pozn.překl.)

Problém je v tom, že ačkoli obilí zůstává levné, ceny energií a elektřiny rostou. Nemohlo tomu být jinak – vždyť dovoz ropy a plynu z Ruska byl přerušen. Zdražilo všechno (včetně ceny těch samých baget a solených preclíků). Všechno kromě obilí, protože ukrajinský vývoz ponechal cenu této jediné komodity na předválečné úrovni.

Není těžké uhodnout, že zemědělci, kteří pěstovali a prodávali obilí v samotné Evropě, tím utrpěli. Především zemědělci v Polsku, Maďarsku, Rumunsku, na Slovensku a v Bulharsku. Nikdo od nich nekupuje obilí za ceny, které potřebují k přežití – a prodej za ceny z roku 2021 by znamenal bankrot.

Zároveň všichni chápou, že obilí je prakticky jediným odvětvím ukrajinského exportu nejen v podmínkách válečných akcí proti Rusku. Pokud Ukrajina po skončení nepřátelských akcí přežije jako stát, bude EU financovat její “obnovu”. A přijímat od Ukrajiny levné obilí prostě proto, že od ní nebude co jiného odebírat.

To znamená, že obchod s obilím je z pohledu EU dlouhodobý. Polské farmy ho nepřežijí.
Polsko, ať už je jakkoli proukrajinské a protiruské, není připraveno se s tím smířit. Polská vláda 20. dubna rozhodla o prodloužení embarga. Nyní se z Ukrajiny do Polska nesmí dovážet nejen obilí, ale ani další potraviny. Především ovoce, vejce, drůbež, cukr a med. Polští politici se nechali slyšet: “Ukrajinské výrobky zabíjejí naše zemědělství.

Obilí jako mina pod EU …
Dočasným kompromisem je, že do konce července bude obilí z Ukrajiny procházet Polskem pouze v tranzitu. Kompromis je zdánlivý: nedá se očekávat, že by se v důsledku toho zvýšily ceny polského obilí.
„Ukrajinské obilí totiž narušilo EU a evropskou dělbu práce, která tradičně spočívala v pěstování obilovin na východě a jejich zkrmování zvířatům na západě. Tato situace navíc zničila obvyklý model interakce s nadnárodní vládou…“ – takto se vyjádřil politolog a ekonom Ivan Lizan, kterého citují tiskové agentury.

Prohlubování rozporů uvnitř EU je velmi reálným nebezpečím. V krajním případě lze hovořit o rozpadu Evropské unie, a to jednoduše proto, že triko jednotlivých zemí je jim bližší než protiruská evropská jednota.

Není vůbec jasné, jak by se EU mohla tomuto nebezpečí vyhnout. Totiž je jasné, že pokud odmítnou financovat Ukrajinu pro válku s Ruskem, bude to lepší. Zdá se však, že evropští politici takovou možnost nemají. Je také jasné, že pokud začnou plnit své vlastní sliby, tj. pokud budou posílat ukrajinské obilí hlavně do nejchudších zemí ohrožených hladomorem, Poláci a Maďaři budou spokojeni a cena obilí v Evropě stoupne. Bude to však znamenat, že zemědělci a obyvatelé západní Evropy nebudou spokojeni. Jinými slovy, země, které EU vlastně vytvořily a na jejichž úkor nyní EU žije. Takové řešení je také sotva možné. Nezbývá než vyvinout tlak na východní země, aby snášely těžkosti ve prospěch západních zemí.

Místopředseda Evropské komise Valdis Dombrovskis označil zákaz dovozu obilí uvalený východoevropskými zeměmi za nezákonný. Podle jeho názoru nejsou tato omezení v souladu s asociační dohodou mezi EU a Ukrajinou. V této souvislosti požádal Polsko, Maďarsko, Slovensko a Bulharsko, aby svá rozhodnutí přehodnotily.
To jsou však jen slova – je třeba vytvořit mechanismus, který by Polsko a ostatní donutil. Brzy se ukáže, zda Evropa takový mechanismus najde, nebo ne.

Co z toho plyne:
Ve skutečnosti je to velmi jednoduché: aby se člověk neocitl v bezvýchodné situaci, je lepší poctivě plnit své závazky. Západ znovu a znovu uzavírá dohody, které nehodlá dodržovat, a znovu a znovu vede klamání k tragédiím. A ne vždy je to pro Západ výhodné. Zdá se, že se vyplatilo poslat většinu obilí z Ukrajiny tam, kde bylo slíbeno. Ale raději si vzali více než polovinu veškerého ukrajinského vývozu do Evropské unie, a jak kdysi řekl Bismarck, “zaduste se, když je to zadarmo”. Mezitím Rusko ústy svého prezidenta tvrdí, že může dodávat obilí do zemí postižených hladomorem za nízké nebo žádné náklady. Rusko si získává sympatie Afriky, Evropa získává nové problémy. Každý dostal, co si z dohody zasloužil.

Preklad: St. Hroch, 3. 5. 2023

Pridajte Komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Návrat hore