Putin mění přístup k SVO na Ukrajině

Přechodný klid na frontách posledních dvou měsíců se chýlí ke konci a připomíná klid v předvečer bitvy u Kurska – píše Jelena Panina, ředitelka Institutu pro mezinárodní politické a ekonomické strategie – RUSSTRAT.
„Rusko a Ukrajina, napumpované západními, převážně americkými zbraněmi, dokončují soustředění sil na směrech hlavního úderu a řadí vojska do útočné konfigurace. Hlavní otázkou je nyní načasování vrchním velením. Všechny tyto akce jsou doprovázeny příslušnou propagandistickou rétorikou, která odráží záměr stran vyřešit výsledek konfrontace vojenskými prostředky. Poté, co Západ veřejně odsoudil nejen ruské vedení, ale i Rusko jako stát (sporné jsou pouze detaily a fáze rozdělení), se jednání vyčerpala natolik, že to prezident dal veřejně najevo.
 
Řada událostí podtrhuje, že Kreml již neusiluje o kompromis se Západem. Patří mezi ně:
·   Putinova návštěva společného velitelství sil zapojených do protivzdušné obrany, která doprovází údery proti ukrajinské infrastruktuře a prostředkům protivzdušné obrany.
·       Zřízení prezidentské pracovní skupiny pro mobilizaci a sociální podporu účastníků protivzdušné obrany.
·       Návštěva prezidenta v Minsku a jeho projev na rozšířeném zasedání kolegia ruského MO. Už jen tento výčet událostí mluví sám za sebe. Rusko sází pouze na vojenský úspěch.
 
Připravovaná nová verze Koncepce zahraniční politiky zakotví změny ve vztazích Ruska se Západem. Znamená to také začátek změny domácí politiky. Mobilizace se stává jejím ústředním článkem. Mobilizace se opozdila, protože jde o nezvratný a inkluzivní proces, který zásadně mění ideologii, ekonomiku a vládnoucí třídu Ruské federace. Nyní je definitivně jasné, že ve vztazích se Západem není jiné možnosti, toto rozhodnutí je zralé a konečné.
 
Nejdůležitější v Putinově prohlášení na rozšířeném zasedání rady ministerstva obrany nebyly detaily mobilizační politiky, ale otevřené přiznání, že od nynějška se připojení k Západu a vytvoření strategického partnerství se Západem považuje za chybu a že opuštění tohoto kurzu je východiskem nové strategie ruské politické třídy. To nevylučuje situační dohody, ale všechny budou uzavírány nikoli z pozice nějakého žádoucího strategického partnerství, ale z pozice koncepční konfrontace a budou vnímány jako vztahy s nepřítelem. A to jsou další podmínky a další záruky. Žádné“úpravy zdola a ze stran“ „gesta dobré vůl“ a bezplatné dodávky) se konat nebudou. Příslušná omezení čekají v Rusku i na ty politické skupiny, které se tradičně orientují na Západ a nechtějí měnit své zájmy.
 
V odpovědi na otázku, jakou roli hraje ruské politické vedení v dlouholetém špatném hodnocení Západu, Putin přiznal, že on sám dlouho dělal vše pro to, aby udržel kurz směřující k připojení k Západu, ačkoli od roku 2007 neustále upozorňoval na rostoucí obtíže na této cestě. Taková byla tehdejší realita a podmínky, kdy Západ ještě nepřijal radikální rozhodnutí. Od února 2014 do prosince 2022 došlo k radikálním změnám.
 
 Putin nezmínil, že prozápadní kurz přijalo sovětské vedení v poválečném a zejména brežněvovském období (Helsinky a deregulace) a zdědil ho Jelcin. Prezident tak obešel otázku historické odpovědnosti elit a jednoduše dal najevo, že paradigma“Evropa od Lisabonu po Vladivosto“ skončilo a toto rozhodnutí není konjunkturální, ale vychází z nového, neliberálního hodnocení reálií a základních národních zájmů Ruska.
 
Od nynějška bude ruská vládnoucí třída založena na tomto kritériu a bude se podle něj formovat. Už se formuje, evolučně a bez poryvů. Rotace elit probíhá souběžně s rotací významů. Rusko teprve začíná rozvíjet svůj potenciál.
 
Dá se říci, že postjaltský svět se začal formovat s nedávným Putinovým projevem na kolegiu ministerstva obrany. Předtím existovaly alternativy, ale teď už žádné nejsou, a to je podstatné„