Pro vítězství je nutná mobilizace země (2/2)

Konstantin Malofejev

Pokračování velezajímavého rozhovoru Sergeje Mardana na Rádiu Komsomolskaja pravda s ruským „pravoslavným oligarchou“ – jak ho někteří na Západě nazývají, Konstantinem Malofejevem^*). Celý rozhovor má téměř třičtvrti hodiny, proto jsem ho rozdělil do dvou částí а nyní vám předkládám část závěrečnou…(pozn.překl.)

O změně nálad …

Je velmi zřetelná linie mezi těmi, kteří zůstali tam, a těmi, kteří zůstali zde. Mnozí žili tak, že tam měli rodiny, jejich děti tam chodily do škol…, zatímco já jsem před 15 lety tady založil a dál podporuji gymnázium, protože tvrdím, že děti se mají učit tady, jinak je vychovávají pro někoho jiného. No, nakonec došlo k tomu, že část z těch  lidí zůstala tam, a ať říkají cokoli, už si vybrali svoje místo na druhé straně opony.

O těch, kteří se během toho půlroku nevrátili a stěžují si, jak jim je teď těžko, ale že milují vlast, nemějme žádné iluze – oni si už vybrali. Pokud se nevrátili, znamená to, že se tam dohodli, že tam u nich bude vše v pořádku, ale také co zato budou dělat. A pokud se tito vrátí, znamená to, že se tam už dohodli, a že se vrací s nějakými cíli, takže o jejich názorech netřeba pochybovat.

Nyní mám na mysli elitu, protože pokud tam nějakého řadového programátora firma vyvezla třeba do Arménie, a on se tam nesžil, je to jiné, než u lidí, kteří mají k dispozici dostatek prostředků, aby se mohli samostatně rozhodovat, a odjeli a za půl roku se vrátili. Takže, pokud se tito vrátili, nebo vrátí, je třeba je důkladně prověřit proč se vrátili, co tam toho půl roku dělali a s kým se na čem dohodli o spolupráci. Podobně i umělci, kteří se vrátili (Kirkorov a další), tak jejich návrat neznamená automaticky, že bychom je všecky měli milovat, poskytovat jim obrazovky, které mají pracovat na jejich budoucích honorářích. Ale znamená to, že zůstali tady – je důležité, zda jsou tam nebo tady.

Pokud jde o byznysmeny, kteří zůstali tady, můžete mi věřit, že zpřetrhali tamní vztahy. Oni je tam odřízli od úvěru, zablokovali jim účty i jejich majetek tam. Znamená to, že spojili svůj osud a osud své rodiny s vlastí. Takže je dál nepodezírejme – ať pracují, a pomáhejme jim z potíží, protože jsou zaměstnavateli a mají za sebou stovky i tisíce lidí.

Pokud jde o můj malý lidský příběh, a moje známé z těchto kruhů, tak  jich zase tolik nemám, protože moje smýšlení a činnost od roku 2014 je dostatečně veřejně známa, a odvrátili se ode mě všichni, kteří chtěli spojit svůj život se Západem. Takže ti, kteří z nich zůstali tam, jsou tam. Ti, kteří zůstali zde, si to všichni během toho půl roku srovnali v hlavě a pochopili, že budou žít a pracovat v Rusku a proto spojili svůj osud s naší zemí navždycky.

Podmínky k podnikání

Podnikání vedete kvůli generaci zisku, za něž si lidé bez svědomí nakupují jachty a další věci, a ti druzí investují do podniku, zvyšují zaměstnanost a starají se o lidi, které přijali do práce. Tito lidé mají dnes problémy spočívající v tom, že naše finanční moc i nadále namísto toho, aby pomáhala otvírání finančních kanálů zde, místo těch, které nám uzavřeli ze zahraničí, tak místo zlevnění úvěrů zvyšují sazby, což ztrácí jakoukoli hospodářskou logiku.

Letos máme 4 biliony rbl. rozpočtového přebytku a koncem roku jich bude šest až sedm. Proč? Protože jsme přestali platit daň Hordě. Dosud jsme všecky peníze za prodej uhlovodíků s maniakálním pocitem důležitosti nakupovali sto miliard dolarů, které nám každý rok zabírali. Tak tyto peníze nám teď zůstaly a máme historicky nejlepší fiskální rok. Ale místo toho, abychom tyto peníze pustili do hospodářství, už zase vymýšlíme, jakési nové rozpočtové pravidlo, jak bychom je nejlépe mohli zavřít do nějaké ho prasátka, odkud by nám je opět mohli sebrat…

To ale ještě není vše. Nám přece dalších 300 miliard zabavili v zahraničí. Víte, jak fungovala naše Centrální banka (CBR)? – Tak jako ve většině rozvojových zemí, které MMF naučil, že nemají právo samostatně tisknout své peníze, takže kolik dostanou dolarů nebo eur, na tolik mohou natisknout svých papírků. Takže, my jsme tu valutu nikdy sami nevyužili. Z toho plyne, že pokud zůstalo našich 300 mld. dolarů za hranicemi, tak můžeme, podle dnešního směnného kurzu, za tuto sumu natisknout 18 bilionů rublů! Je to podle stejného pravidla jako včera. Takže k oněm 6-7 bilionům rbl. přebytku za letošní rok, můžeme přidat dalších 18 bilionů, které máme právo „natisknout“.

My máme mraky peněz, které by měly být dány do infrastrukturních projektů, do projektů, které generují pracovní místa. Ale k tomu potřebujete podnikatele, přes něž to můžete investovat, ale nemůžete jim, jako banka, napálit úrok 10 %, nýbrž nulový nebo jedno procento. Potom zaznamenáme odpovědí na západní sankce nebývalý růst naší ekonomiky. To je možné. To jsou obrovské perspektivy před podnikateli v naší zemi. A oni to tak většinou chápou a myslí stejně. Proto nerozhazují rukama kvůli západním sankcím, ale proto, že jsou tu tak drahé úvěry.

Podnikatelé u nás vůbec neočekávají oslabení sankcí – tomu už tu nikdo nevěří a vědí, že je to nadlouho. Pod sankcemi se naučila žít KLDR, Irán a další. My musíme tady, v tom našem obrovském světě normálně spravovat hospodářství – řecky  ekonomiku.

Stanovit cíle

K tomu ovšem musíme stanovit, co bude vítězství (ve válce) a co po něm. Moc se toho zatím nemění. Šéfka CBR je stále na místě… Já například neznám jediného člověka v byznysu s kladným vztahem k Elvíře Sahibzadovně Nabiulině (šéfka CBR). To, že ji Putin stále drží, si vysvětluji tím, že v jeho očích ona odpovídá za dvě čísla: – procento inflace a kurz rublu k dolaru. Protože jsme v kurzu rublu „všechny porazili“ a inflaci máme nižší než v Evropě a Americe, tak vlastně dělá vše dobře…

Proč sе u nás děje taková nepřístojnost? Inu, protože, když měnili Ústavu, tak zablokovali dodatek o tom, že CBR zodpovídá za rozvoj ekonomiky země. A premiér Mišustin mluví dnes o nezbytnosti dramatického snížení sazby. Vláda sice za rozvoj ekonomiky zodpovídá, ale CBR mu nedá levné peníze. No, a tak tu máme, co máme.

Za co zabili Dášu Duginovou …  

Dášu zabili za její občanský postoj, za její slova, jež vyslovila a napsala. Vyšetřovatelé zkoumají i další možné důvody a nevylučují ani to, že ji zabili za jejího otce a došlo k chybě. Byl jsem u toho, když se Dáša dohodla s otcem, že si vymění auta. Ale, ať to bylo namířeno proti otci nebo dceři, byl to teroristický akt za slova. Nikdo z nich nikdy neměl v ruce zbraň, nikdo z nich nikoho v životě nezabil. Je to nové kolo teroristické války, kterou vede Západ (nevěřím ve schopnost samotné SBU k provedení takové úrovně teroristického aktu) proti Rusku. Jsem přesvědčen, že v tom má prsty CIA, snad MI-6 nebo kdokoli další. CIA je v tomto smyslu první organizace na světě, má na svém kontě masu nevyšetřených krvavých vražd, na které ještě bude třeba odpovědět.

Toto je za slova, což znamená, že přešli na taktiku zastrašování nás uvnitř země, abychom nemluvili pravdu. A snaží se nám ukázat, že sice nedosáhnou na špičky moci – na Putina, Šojgu a další, ale, na nás, méně chráněné ano. Vzpomínáte si na nezdařené atentáty na řadu novinářů centrálních kanálů a teď atentát proti Dáše.

Chtěl bych upozornit, že bude třeba posílit ochranu těchto lidí – nikoli ve smyslu jejich ozbrojeného doprovodu, ale skrytí informací o nich. Už jsem se v tomto smyslu obrátil na mocenské orgány. Je důležité, aby bylo daleko širší spektrum těchto lidí než dnes, bylo pod touto státní ochranou, pokud máme v zemi potulné teroristické buňky.

Očekávám, že po uzavření pečlivého vyšetřování, budou přijata příslušná opatření – i ve smyslu oficiálního označení některých zahraničních struktur (např. SBU a dalších) za teroristické.

Jak postupovat dál

Víte, v roce 2014 jsem patřil k těm, kteří byli nazývání „stranou války“ a proti nám stála milá, přátelská, růžovoučká „strana míru“. My jsme se nazývali „stranou vítězství“ a je jsme nazývali „stranou podrazu“ a tato strana zvítězila. Teď si následky toho vyžíráme už nikoli lžicí, ale po kýblech. Takže, pokud by i dnes vyhrála „strana podrazu“, tak nám příštích osm let nemusí už nikdo vyměřit, a bude nás čekat střetnutí se Západem, cítícím naši slabost.

Proto – my jsme všichni pro mír – my všichni, pro něž je vítězství nutné – ale pro mír po vítězství. Ten je pevnější. Mír, který nastoupil po roce 1945 byl pevnější a vydržel 70 let, protože jsme se tenkrát nezastavili a došli až do Berlína. Třebaže i tenkrát byly hlasy, abychom se s Hitlerem dohodli, aby se zastavil v Polsku… Takové dohody nefungují, nelze na ně spoléhat. Hlasy, vyzývající k zastavení operace a podepsání dohod, v nichž Kyjev slovně slíbí, že se denacifikuje … – Porošenko přece podepsal 16 bodů Minských dohod – a kolik z nich splnil? Ani jediný! Ale byly podepsány a celých osm let jsme se snažili s nimi dohodnout a dočkat se až začnou dohody plnit. Oni nás podrazí i s novými mírovými dohodami a Západ jim v tom bude pomáhat. Jim se navíc legalizují dodávky jakýchkoli druhů zbraní, a základny NATO na tom zbytku území Ukrajiny vzniknou neprodleně, a velmi brzy budeme očekávat úder z jejich strany. K tomu dojde, pokud teď podepíšeme mírové smlouvy – to je naprosto reálné.

Síla „strany porážky“

Pokud jde o vliv lidí, patřících k této „straně“, tam problém spočívá v tom, že na druhém břehu (v Americe) jsou  rovněž různé „strany“ a jedna z nich proklamuje, že je možné hodit začátek tohoto ozbrojeného konfliktu na hlavu polodementního Bidena a bez něj se pak domlouvat na tom, že teď postavíme Nový svět, v němž si budeme vzájemně věřit… Problém je v tom, že nás ani za Trumpa nějakým přátelstvím nerozmazlovali. Oni nás stejně považují za Papuánce, jejichž pravým životním úkolem je pracovat na jejich fabrikách a šachtách – oni nás stejně chtějí zničit jako stát. Třeba nás chtějí zničit pomalu – otrávit – jak to chtěl Kissinger, nebo nás porazit v přímém válečném střetu, jak si to myslí jestřábi Pentagonu, protože chtějí dokázat, že jsou silnější. Všichni ale chtějí totéž: – aby Rusko nebylo.

Proto jakákoli dohoda s nimi znamená jen příměří a taková dohoda je možná jedině v případě, že víme, proč jsme si koupili ty 2-3 roky, a jestli jsme přece jen rozhodnuti dovést do konce to, co jsme začali. Pokud se k tomu nechystáme, pak si podepíšem jen rozsudek smrti. A protože nás porazit možné není, podepsali bychom rozsudek smrti celému světu.

*)Konstantin Malofejev (1974) je ruský podnikatel, miliardář, politik a veřejný činitel, majitel akcií společnosti Rostelecom, předseda představenstva mediální společnosti Tsargrad Group, zástupce šéfa Světové ruské lidové katedry, zakladatel televizního kanálu Tsargrad TV, předseda Tsargrad Society, jeden z finančníků tzv. “ruského světa”.
Od roku 2014 na něj Evropská unie, USA a Kanada uvalily sankce.