Obsazení Avdějevky – co bude dál?

Sergej Pereslegin       19.02.2024

Nedávno jste tu říkal, že by pro nás bylo nejlepší, kdyby VSU držely Avdějevku co nejdéle, ale oni ji najednou vzdali – co bude dál?
Když se podíváme na situaci pozorněji, tak skutečně došlo během noci k zásadním událostem, byla oznámena evakuace Avdějevky. Problém je v tom, že na její evakuaci bylo velmi pozdě. Řekl bych, že se v ukrajinském velení začala rozvíjet určitá krize, která pokud nebude rychle překonána – a zatím ty tendence nevidím – tak nám to může zlepšit situaci. Jde o to, že jim zmizela určitost rozhodnutí. Avdějevka v podstatě nemá strategický význam, jak správně začala psát ukromédia, ačkoli předtím psala něco úplně jiného. Její operativní význam se blíží nule – ne proto, že by ten vskutku nebyl – ale protože je to pozice už dávno nestabilní a držet ji dlouho nelze. Z tohoto hlediska vlastně na frontě nedošlo k ničemu významnému.
 
Je tu ale jiný důležitý moment: – pokud chtěli vzdávat slabé pozice, měli to udělat už dávno – a nejen Avdějevku, ale i Krinky. Situace je tu nestabilní. Jednou rozhodnou ji udržet, přičemž její hodnota je výrazně přeceněna, a oni tam vrhají čerstvé a vůbec ne špatné síly. Následující noc najednou hlásí, že tu pozici nepotřebují a v zájmu zajištění sil a zachování mužstva je ji třeba opustit. Pak tam ale v zájmu zachování mužstva nebylo třeba vrhat příslušnou brigádu a v zájmu zabezpečení sil ji bylo třeba opustit minimálně před dvěma měsíci.
 
Z toho plyne, že ukrajinské velení události neurčuje, ale je v jejich vleku, a všehovšudy se snaží nějak komentovat dění na frontě, což se neděje v rámci přijatých rozhodnutí, ale samo od sebe. Čím dál, tím víc nabývám přesvědčení, že žádný rozkaz k ústupu dán nebyl, ale že začal živelný ústup různých jednotek, bylo jasné, že se obrana rozpadá a udržet ji nelze. A v těchto podmínkách se Syrskij smířil se skutečností a zavelel k rychlému odchodu, což pravděpodobně ještě večer v úmyslu neměl. V noci vydaný rozkaz k ústupu svědčí spíš o snaze velení tvářit se, že živelný ústup odpovídá jeho záměrům. Pro mě tyto události znamenají rozpad velení.
 
Ukrajincům se pravděpodobně podaří velení stmelit, ale to, že je možný jeho rozpad, jsme viděli – a dle toho všeho soudě – se situace začíná měnit velmi silně. Vojenští dopisovatelé, telegram-kanály a dokonce i státní duma nás varují před vyslovováním jakýchkoli závěrů o probíhajícím zlomu, že pozice není až tak důležitá – nicméně ji, dle nás, bylo možné v klidu vzdát už přede dvěma měsíci. Mám na mysli to, že takový rozpad velení je zpravidla předzvěstí silného zhoršení kvality vedení války.
 
Obecně můžeme kalkulovat s tím, že se nyní začne situace vyvíjet na druhou stranu – že tedy postupně dojde od poziční ke kvazipoziční frontě, nebo, jak říká Syrskij, k pohyblivé obraně s cílem šetření sil. Zakončení operace u Avdějevky si vyžádá ještě nemálo času, stejně jako organizace nové frontové linie. Jak já to chápu, tak techniky a manévry odsud budou využity i v příštích směrech. Jakkoli mi z logiky věcí vychází Kupjansk, tak podle operativního schématu, vzhledem k izolovanosti a riziku rychlého zhroucení fronty vychází Seversk. Proto lze očekávat nové útoky, a to  podle avdějevského schématu se stálými hrozbami obklíčení. Myslím si, že brzy uvidíme ještě 2-3 příklady rozpadu obrany. Připomínám, že to není generální ofenzíva, protože ještě nejsou zlikvidována všechna slabá místa ukrajinské pozice. Zlikvidováno bylo první z nich.
 
Velmi mě zajímá, zda Syrskij pochopí, že je třeba Krinky vzdát – ale pozici u Severska udržovat musí. A krach této pozice bude znamenat silnou změnu v této situaci v operativním měřítku. Proto zde budeme očekávat podstatné skutky.
 
Nemůžu tu nezmínit vyjádření NATO, které vyřklo řadu komických věcí, počínaje tím, že ztráta Avdějevky není pro Ukrajinu nijak významná, s čímž by bylo možné obecně souhlasit, nebýt toho, jak byla ztracena.
Druhou perlou byl výrok, že se Německo chystá nabídnout Ukrajině novou tranši – celých 40.000 granátů! Vzhledem k jejich spotřebě na frontě, je to spíš výsměch. Současně tam prohlásili záměr dodat milion dronů, a já se domnívám, že nebude ani jedno ani druhé. Do toho začne Scholz hlasitě vykřikovat, že oni samozřejmě hodně tratí na pomoci Ukrajině, ale Putinovo vítězství by je přišlo mnohem dráž. Ale obecně lze říci, že se Scholz mnohokrát spletl a obyvatelé EU brzy pochopí, že s tím Putinovým vítězstvím se plete také, a že škody od tohoto vítězství takové nebudou a bude spíš užitek. Například, že budou zrušena některá nepopulární rozhodnutí – to už ale není naše věc.
 
Takže bych řekl, že se situace na frontě mění, a proto jsem s radostí přečetl sdělení NATO, že se cítí být na špici možností svých ozbrojených sil a vůbec se války nebojí. Inu, Ukrajina se rovněž nebála války – a teď se jí bojí. Obávám se, že NATO předvede podstatně menší odolnost v podobné situaci než VSU. NATO si to nejspíš myslí také.
 
NATO k tomu může mít své důvody, protože nedávno byla publikována různá čísla o mobilizačním potenciálu a nejspíš jeho mobilizační potenciál bude poněkud vyšší než ruský.
Především, pokud vezmeme všechny země NATO včetně USA, které mají svých záležitostí až po krk, a s přihlédnutím k tomu, že někteří jeho členové mají výhrady vůči jiným členů aliance (nebudeme ukazovat na Turecko a Řecko), vezmeme-li v úvahu, že některé státy provést mobilizaci v případě vážného konfliktu nestihnou (nebudeme ukazovat prstem na Finsko a Pobalty) a jiné budou rozbity ve stádiu mobilizace (nebudeme ukazovat na Polsko), u ostatních bude vše normální. Tím vůbec nechci říci, že Rusko je k okamžité válce s NATO připraveno, a tím méně, že je válka s NATO v zájmech Ruska. Nehledě na to, že takové prohlášení mělo NATO vydat podstatně dříve, nebo ho nevydávat vůbec. Ať se to zdá divné, mám pocit, že protivník začíná prohrávat mediální část války, která se mu dřív dařila velkolepě. Ale souhlasme s tím, že prohlášení o síle NATO a do jaké míry je připraveno k válce proti Rusku a jak velký má mobilizační potenciál, by daleko lépe znělo v první den ukrajinské ofenzívy loni v červnu, než po vzdání Avdějevky.
 
Pokud jde o mobilizační potenciál,… dostáváte mě do situace, kdy musím říci krajně nepopulární věc. Totiž, že právě teď je nejpříznivější situace pro další částečnou mobilizaci v Rusku. Docházíme k závěru, že stávající síly na úspěšné završení operace nestačí, že nové síly bude nutné několik měsíců seriózně připravovat, aby byly připraveny právě v momentě, kdy budou Ukrajinci nejslabší. Oni už dávno provedli úplnou mobilizaci a jejich mobilizační zdroje jsou už v podstatě vyčerpány. Takové naše rozhodnutí může vést k velmi podstatnému zkrácení války a snížení ztrát. Tím samozřejmě nemíním napovídat ministerstvu obrany, oni umí dělat svoji práci, ale pokud jsou naše propočty dosud víceméně správné – tedy i nyní – tak bych nazval období do konce února tím nejvhodnějším momentem pro následující částečnou mobilizaci. Protože pokud ji provedeme nyní, další vlna už potřeba nebude.
 
Je tu ale jistý detail. Do prezidentských voleb zbývá docela krátký čas a provedení mobilizace před nimi bude nepopulární a proto ji neprovedou.
Já si, upřímně řečeno, nemyslím, že vyhlášení nebo nevyhlášení mobilizace se na volbách nějak projeví. Teď ale hovořím nikoli z politické, ale z přísně vojenské pozice, z ní může takové rozhodnutí být důležité i pro ukrajinské vojenské velení, jež se nachází ve stavu jisté bezradnosti, i pro vojenské velení NATO, které se zatím ve stavu bezradnosti nenachází, protože má za to, že situaci vcelku kontroluje. Všimněte si, že takové rozhodnutí si od NATO vyžádá určitý soubor kroků. Ale problém je v tom, že kroky, které mohli vykonat relativně malými silami, aniž by se dotkli svých hlavních kontingentů, už provedli. A z tohoto hlediska už nemají zdroje k řízení situace ve východní Evropě. To je zajímavý a důležitý moment, který Rusku poskytuje šanci, kterou by bylo rozumné využít.