Nejhorší pravda o válce na Ukrajině – to udělal jen Hitler

Ilustračný obrázok: flickr

zber obilia kombajnom, nakladanie na nákladné vozidlo

Andrej Perla – politický analytik Tsargrad.tv
 
Dohoda o obilí je torpédována a potápí se. Dne 17. července zanikne ukrajinský vývoz obilí. Poté se ekonomika této nešťastné země v hlavních ukazatelích vyrovná ekonomice Afghánistánu. Stojí to za škodolibou radost? Ty globální korporace, které dříve profitovaly z ukrajinského obilí, se nyní dopustí podobného zločinu jako nacisté, kteří, když už pochopili, že budou muset ustoupit na západ… Z Ukrajiny bude vyvezeno i to poslední…
 
Chtěla bych si s Tebou pohovořit o obilné dohodě, které bude brzy konec. A krom toho jsem si u Tebe přečetla, že se to stává druhým Afghánistanem…
 
V tuto chvíli by se mi chtělo poklepat na dřevo, aby to vyšlo, protože do 17. července je ještě dost času na to, aby se něco stalo.
Pokud máš na mysli Ukrajinu, tak jsem to skutečně tak napsal. Jde o to, že obilná dohoda je jedno z posledních, ne-li poslední finančně objemné odvětví ukrajinského exportu. Podle různých hodnocení Ukrajina vyvážela v sezóně úrody roku 2022 obilí v hodnotě 16-50 miliard USD. Ověřitelné množství vyvezeného obilí je cca 28 mil. tun, ale nevíme, kolik bylo vyvezeno mimo obilný koridor v Černém moři, např. kabotážně do Rumunska, nebo kamiony přes Polsko. Proto jsou v tomto směru různé výklady, ačkoli celkový objem úrody je znám. Ale, i kdybychom vzali v potaz minimální hodnotu, tedy 16 mld. USD, tak zrušením obilné dohody Ukrajina o tyto peníze přijde. Oni žádnou jinou, tak významnou exportní komoditu nemají a mít nebudou.
 
Nesmíme zapomínat, že ani se solí, ani s uhelnými šachtami už nedokáží nic udělat…
 
Oni s tím už nic nenadělají a já znovu opakuji, že Ukrajina přichází o finančně nejobjemnější odvětví exportu a obilí je poslední z nich, Jsou tam sice olejnaté kultury, ale cesty jejich vývozu jsou tytéž. Ukrajinský HDP před válkou představoval cca 180 miliard USD, což sice nedělalo z Ukrajiny velkou ekonomiku, ona byla ve srovnání s Ruskem v přepočtu na obyvatele chudá, ale přece jen nepatřila mezi nejchudší země světa. HDP Ukrajiny, jak píše mladý a v poslední době mediálně rostoucí ekonom Ivan Lizan, tento HDP očištěný o ekonomickou pomoc se strany Západu, která je sice vysoká, ale většina jí jde na válku, takže po očištění od ní zůstává velmi skromných 80 miliard dolarů. Tady všichni, kdo se zabývají mezinárodní politikou a ekonomií, zpozorní – cože toto číslo připomíná? Ano, podle hodnocení Světové banky se rovná HDP Afghánistánu. Ačkoli ne tak docela, protože v Afghánistánu žije dnes kolem 40 milionů lidí – což bude ještě víc, protože se tam obtížně počítají. Na Ukrajině před válkou – dle jejich vlastních údajů – žilo 41 milionů lidí, ale dnes – opět podle jejich údajů – je to 29 milionů a možná ještě méně, ale nominální HDP už mají jako v Afghánistánu.
 
To navádí na takový smutný vtip, že v této situaci Ukrajině nezbývá, než se vydat stejnou cestou jako Afghánistán a vysévat na uvolněných polích opiový mák. Za prvé, protože je obchodně dražší, a za druhé,  protože prezident Ukrajiny (jakoby něco tušil) nedávno na Ukrajině povolil lehké drogy, včetně marihuany – tedy konopí. Konopí je povoleno nejen na Ukrajině, ale v mnoha zemích, a uvažujeme-li teoreticky, v situaci, kdy normální hospodářství už není, zatímco potřeba přece jen něco vyrábět a exportovat stále ještě je, riskuje Ukrajina, že se změní v dodavatele biologických narkotik – především na západ, protože na jih a východ ji nepustí. To vypadá komicky a mohli bychom se tím škodolibě bavit, nebýt jedné velmi nepříjemné okolnosti.
 
Pokud se v zemi stane takový ekonomický kolaps a nastoupí taková ekonomika, velmi rychle se ukáže, že tato země nepotřebuje vzdělané lidi, a navíc nepotřebuje ani tolik obyvatel, takže je třeba tyto lidi někam poslat…  A kam jinam, než mezi bojovníky? A zkušenost zmíněného Afghánistánu svědčí o tom, že je tomu právě tak.
Afghánští rolníci by jistě raději chtěli věřit v Alláha, obdělávat půdu a s nikým se neprat, ale jsou nuceni, aby se uživili, protože jiná možnost tam není, se nechat naverbovat. Mají-li štěstí, tak do vládního vojska, jinak ale k povstalcům nebo banditům. V případě Ukrajiny se to vše pošle bojovat na východní frontu – proti nám.
 
To je jedna část historie. Druhá je ještě horší a spočívá v tom, že ve stejných dnech, kdy jsme začali vtipkovat kolem ukrajinské marihuany, tak největší světoví obchodníci obilím odmítli obsluhovat ruský obilný export – a to poprvé v historii. Ještě loni v únoru a od počátku letoška je žádné sankce k takovému kroku nedonutily. Ale perspektivní odmítnutí obilné dohody Ruskem je k tomu nutí, protože:
 
1.     By rádi zvedli světové ceny obilí. Pokud ztíží přístup ruského obilí na světové trhy, protože podle amerických propočtů bude v sezóně 2023-24 na 60 % světového exportu obilí z Ruska.
 
2.     Politická příčina spojená se sankcemi, kdy všichni ti znamenití západní lidé neplněním závazků vůči Rusku v této dohodě, dělali vše pro to, aby Rusko z trhu zmizelo už letos a zůstalo se svou úrodou v rámci svých hranic. To se nestane, protože Rusko se na zrušení obilné dohody připravovalo velmi vážně vytvářením alternativní logistiky. Proto samozřejmě, jak řekl Sergej Lavrov, naši partneři poškozeni nebudou, vývoz obilí bude zajištěn. Je možné, že bude Rusko nuceno mírně snížit ceny, možná budeme závislejší na tureckém obilném hubu, ale to není podstatné.
 
Podstatné je, že ti lidé, tytéž mezinárodní korporace (včetně známé BlackRock), po celou tu dobu potichu skupovali ukrajinské polnosti – to k otázce o „nešťastné zemi“. A teď začne proces mohutného vývozu ornice, ukrajinské černozemě, a to suchou cestou. Kdo naposledy vyvážel z Ukrajiny ornici? Ano, byl to Hitler, a začal s tím v roce 1943, kdy ornici celými vlaky posílal do Německa a do Čech, protože to bylo to nejcennější, co bylo ještě možné ukrást a odvézt. A oni už chápali, že budou ustupovat. No, a teď uvidíme, jak západní korporace budou vyvážet z Ukrajiny černozem.
 
Kdybych byl ředitelem já a měl bych před očima dokument pod názvem „Prvořadé cíle SVO“, tak bych pod číslem „0“ zařadil ještě před všelijakou denacifikaci – Osvobození Ukrajiny. Protože tam mnozí máme kořeny, a představme si tu zem, na níž už obilí růst nebude – ani ukrajinské, ani ruské, žádné! Konopí toho potřebuje méně.
 
Nic veselého na této historii není, ačkoli – mluvíme-li o aktuální politice – tak si musí Rusko zapsat červencové vystoupení z podmínek obilné dohody jako své vítězství. Protože Rusko získalo z této smlouvy maximálně možnou výhodu – jakkoli ne vždy a všem viditelnou. Nicméně jsme dostali, pro nás relativně přijatelného prezidenta Turecka, rozpad obilného hospodářství Polska (což není nevýznamné), logisticky víceméně normální export obilí z Ruska v letech 2022-23.
Ale globálně to bylo velmi těžké.
 

Preklad: St. Hroch, 9. 7. 2023

Pridajte Komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Návrat hore