Náhlé nemoci Erdogana a Vučiće – o co tady jde…?!

Ilustračný obrázok: flickr a Wikimedia Commons

Prof.Dmitrij Jevstafjev                       20230428
 
Série dvou bizarních onemocnění významných politiků současného světa – prezidentů Turecka R. T. Erdogana a Srbska A. Vučiče – navzdory popírání ze strany oficiálních orgánů obou států vyvolala vlnu fám o nepřirozené povaze událostí. A čím více byla vážnost situace popírána, tím více se jí věřilo. Je samozřejmě nepravděpodobné, že by tolik informačního dýmu mohlo vzniknout, aniž by vůbec došlo k požáru, ale ochota věřit, že události byly nepřirozené, přesahuje rámec obvyklých konspiračních teorií. Zejména s ohledem na politickou situaci nejen v Turecku a Srbsku, ale i v regionech, kde se tyto země nacházejí.
 
Nejen obyčejní lidé, ale ani političtí experti nejsou ochotni přijmout verzi, že politický vůdce může jednoduše onemocnět, zejména pokud se tento politický vůdce snaží v rámci možností, které má k dispozici, provádět politiku na obranu národních zájmů (Erdogan je aktivní, Vučič spíše liknavý, i když jeho “výchozí podmínky” jsou slabší).
 
Takovým politikům nyní hrozí, že se stanou terčem teroristického útoku.
 
K tomu je třeba připočíst neskrývanou radost srbské prozápadní opozice nad Vučićovou údajnou nemocí a přání jeho smrti. Nezapomínejme na poněkud dřívější shovívavý postoj evropských politiků k prohlášením kyjevských představitelů o plánování likvidace ruského prezidenta pomocí bezpilotních letounů. Dohromady máme pocit, že se Evropa vrací, když ne do 16. století, do věku Medicejských, tak rozhodně ne do 18. století, do věku Voltaira a elitních kurtizán.
 
V Evropě se rychlým tempem politicky legalizují metody boje charakteristické pro třetí svět. Na tuto novou evropskou realitu, nejen politickou, ale i morální, si bude třeba zvyknout.
 
Tento temný příběh má ještě dvě další vrstvy.
 
·       První leží téměř na povrchu. Jakmile se informačním prostorem převalila konspirační vlna, téměř všichni komentátoři bez ohledu na míru konspiračního vědomí otočili hlavu směrem k USA. A ne náhodou: USA si během posledního desetiletí “boje za demokracii” vytvořily takovou pověst, že se považuje za zcela normální uvažovat o verzi o jejich zapojení do teroristických činů, jejichž cílem je odstranění nežádoucích nebo dokonce částečně přijatelných politických vůdců. S takovou pověstí je nemožné vytvořit “spojenectví demokracií” bez otevřeného kroucení rukou.
 
·       Druhá vrstva se objeví pouze tehdy, pokud budou “ne-události” zasazeny do širšího rámce. K “otravám” Vučiče a Erdogana přidejme výroky vůdce bosenských Srbů Milorada Dodika, od jeho připravenosti blokovat prodloužení mírové operace EU v Bosně a Hercegovině až po jeho vystoupení ze svazku republiky.
 
Za zmínku stojí i podivné, nelogické a přitěžující jednání samotného Vučiče ve vztahu ke Kosovu. V úvahu je třeba vzít i aktivní pronikání Erdoganova Turecka do rašského srbského okresu obývaného muslimy a zájem turecké opozice v Albánii. Neměli bychom zapomínat ani na vynucené zahájení přijímání Kosova do Rady Evropy – konečnou politickou legalizaci této zločinecké enklávy. Jsme svědky rozmrazení situace na Balkáně, která USA vcelku vyhovovala. A masové šíření fám o “párové” otravě Erdogana a Vučiče, kteří si opakovaně vyměnili nepřátelské výroky, nevypadá absurdně, ale spíše jako dobře promyšlená informačně-politická kombinace.
 
Stojí za ní Američané? Těžko. Příliš okatě na ně poukazují zastánci konspiračních teorií a příliš zjevně mají za cíl vytvořit pro USA další problémové místo.
 
Příliš anglické, chcete-li. Myslím, že dříve se tomu říkalo “práce pod cizí vlajkou” a v učebnicích se psalo o “zostřování meziimperialistických rozporů” v období před systémovou krizí kapitalismu.
 

Preklad: St. Hroch, 28. 4. 2023

Pridajte Komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Návrat hore