Mimoděk vzniká otázka:  PROČ?

Ilustračný obrázok: Wikimedia Commons

portrét Chazina

Michail Chazin                  20231209
 
Putin oznámil, že jde do voleb a oznámil to v dost nečekané redakci a vůbec ne tam, kde to obvykle všichni předpokládají. Je jasné, že ochotných bylo mnoho, ale všichni byli odmítnuti. Mimoděk tedy vzniká otázka – Proč?
A tady bych se rád dopustil několika předpokladů, protože Putinovo rozhodnutí bylo přijato na základě nějakých událostí. Jaké události se v poslední době odehrály?
 
Začněme poznámkou Andreje Petroviče Devjatova*), který řekl, že na rozdíl od předchozích let neodešla z Kremlu gratulace k židovskému svátku Chanuky (svátku světel) a navíc v době začátku tohoto svátku se Putin sešel s vůdci islámského světa. Podle Devjatova to je rozvědný příznak, nicméně se pojďme podívat pravdě do očí: – většinu židovských organizací na území Ruska kontroluje Londýn – takže jde o symbolický akt vůči Londýnu? Pak by to ovšem znamenalo, že Londýnu začaly vážné problémy. Pojďme se podívat dál… Londýn v poslední době vytrvale podrážel nohy Americe. Jednou vyvolal válku na Blízkém Východě v Palestině, pak málem válku mezi Venezuelou a Guayanou, a existují i názory, že zmatek v Argentině je rovněž dílem anglických rukou. Jedno je ale zřejmé – to vše zapadá do jedné linie – linie odvádění USA od operace v Jihovýchodní Asii směřující k ovládnutí tamních trhů, jejich odebrání Číně – což je pro Američany životně důležité. Jinak řečeno: z Británie a „Judejského projektu“ jsou už Američani pořádně otrávení.
 
Všimněte si zajímavého hlasování v OSN o zastavení palby na Blízkém Východě v Palestině. Pro zastavení hlasovali všichni, krom Británie, která se zdržela a Bidenova administrativa návrh vetovala. Bidenova administrativa má velmi vážné problémy, protože byla oznámena velmi závažná obvinění proti Hunteru Bidenovi, z nichž lidem v Americe lezly oči na vrch hlavy. Ne proto, že by šlo o nějaký objev, ale proto, že tato obvinění byla legalizována, což všichni vnímají jako Bidenův konec.
 
Nyní můžeme z toho učinit pravděpodobný závěr, spočívající v tom, že proběhly složité dohody mezi průmyslovými elitami USA – tedy těmi, kteří přijdou k moci po Biddenovi (nikoli bankéři) – Ruskem a Iránem. USA potřebují odejít z Evropy i z Blízkého Východu. Na Blízkém Východě měli velký strach z chaosu, který by zvedl ceny ropy v západní Evropě a velmi nechtěli předat kontrolu nad západní Evropou Londýnu. Předpokládáme-li, že objevení se Davida Camerona, který je jasný atlantista, ve funkci zamini Británie, a možná brzy i na pozici premiéra – je to odpověď USA na fokusy elity Judejského projektu. Pak získáváme vcelku pochopitelnou konfiguraci. Na jedné straně Blízký Východ, kde docela pravděpodobně proběhnou jednání o vytvoření  dvou států – Palestinského a Judeje – v jiných hranicích a se smetením nynější izraelské elity (od níž, mimochodem, dali ruce pryč všichni).
 
Znamená to odchod NATO a EU na linii hranice cca roku 1945 s garancí pořádku ve východní Evropě, který má zajistit Rusko, a země, které vstoupí do nového Rakousko-Uherska (Maďarsko, Slovensko a některé další síly). Nakonec pak Blízký Východ s hlavním garantem Iránem.
 
A kdo hlavně prohrál? Těmi jsou Londýn a Turecko. Právě proto, že bylo těchto dohod dosaženo, mohl Putin přejít od zahraničněpolitického programu k vnitropolitickým. A z tohoto důvodu oznámil – a všimněte si, kde to oznámil: – na setkání s hrdiny ukrajinské fronty, jimž demonstroval, že jde s nimi. A ještě něco, Když už oznámil, že jde do voleb, očekávalo se, že svůj ekonomický program představí na Fóru Vněštorgbank (VTB), kde, proti očekávání, položil jen řadu rétorických otázek ve stylu „slyšíte mě, vy banderovci?“. Proč? K dnešku v Rusku nejsou velcí ekonomičtí hráči, kteří by byli orientováni na vnitřní rozvoj Ruska. Část jich je orientována na Washington, přičemž na ten starý bidenovský, banksterský a část je orientována na Londýn. Těm Putin nebude nic vysvětlovat o ekonomickém programu, a nejspíš oznámí sílu novou, patrioticky naladěnou, které také nabídne napsání ekonomického programu. Kdy a jak to bude, to je jiné téma. Já nejsem politolog a nemíním se do tohoto tématu pouštět. Jsem schopen ekonomický program napsat – ale zabývat se jeho legalizací na hospodářském poli, to ne.
 
Znovu zdůrazňuji, že vše předchozí jsou hypotézy, které, pokud jsou správné, tak naprosto zapadají do základní linie, kterou jsme popsali už před 20 lety. Zda jsme byli jen my tak chytří? Určitě ne. Druhou věcí je, že protože se nezabýváme politickou činností, máme to mnohem lehčí, protože můžeme všechny svoje zdroje vynakládat právě na toto.
 
Závěrem řeknu zásadně důležitou věc: – popsal jsem pravděpodobnou hypotézu, popisující mnohé z toho, co se stalo, ale také mnohé o tom, co jsem neřekl a co vyžaduje upřesnění a rozvinutí. To, co je možné, budeme rozebírat na Klubu ulice pravdy.
 
*)Andrej Devjatov (1952) – plukovník vnější rozvědky v.v., vojenský expert na Čínu se svéráznou dikcí, spisovatel a publicista, vyznavač směru „nebopolitiky“ jako teorie moci založené na „doktríně času“, související s rozvědkou budoucnosti.

Preklad: St. Hroch, 10. 12. 2023

Zdroje:

portrét St. Hroch

Pridajte Komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Návrat hore