Michail Chazin: O úlohe aristokracie v modernej západnej Európe

Ilustračné foto: Pixabay

Výhled pro USA a západní Evropu je již víceméně jasný: strukturální recese na 5-6 let a poté dlouhodobá (“největší”) deprese spojená s tím, že investiční proces nebude mít na pozadí extrémně nízké poptávky žádný smysl. A právě zde je třeba podrobně vysvětlit některé detaily.

Jak nám vrchní velitel (V. V. Putin – pozn.překl.) vysvětlil na Petrohradském ekonomickém fóru, doba virtuálních aktiv skončila a začíná doba reálných aktiv. Co to ale znamená? A to je to, co to znamená. Skutečnost je taková, že celá moderní výrobní infrastruktura je navržena pro poměrně vysokou poptávku. Nejenže klesne, ale klesne poměrně dramaticky (pro Spojené státy a západní Evropu 55 – 60 %). Důvody jsou podrobně vysvětleny v mojí knize „Vzpomínky na budoucnost“, takže se jimi dnes nebudu zabývat, ale co to znamená pro konkrétní podniky?

A znamená to, že nebudou moci správně pracovat. Celý jejich podpůrný systém (od školení personálu přes logistiku až po systém pojištění) je totiž postaven právě na vysoké poptávce. A i kdyby existovaly více či méně blízké podniky, tj. teoreticky by bylo možné zavřít polovinu z nich, stejně systém jejich podpory sežere dost peněz. Protože je navržen pro vysokou míru dělby práce. A to znamená, že podniky, které zůstanou, nebudou schopny výrazně snížit výrobní náklady. To znamená, že se stanou ztrátovými.

A čím sofistikovanější a kvalitnější podniky (tj. čím modernější technologie používají), tím to pro ně bude obtížnější. Velmi konvenčně vzato: – kdybychom teď měli výrobu Žiguli, možná by se prodávaly. Renault Logan se však již stává pro moderní ruské občany drahým zbožím, protože celková úroveň příjmů klesla. A ti, kdo si mohou koupit Rolls-Royce, nebudou schopni financovat jeho výrobu v Rusku, protože vyrábět 2-3 auta ročně se rozhodně nevyplatí.

Výsledkem je, že firmy možná zůstanou, ale poměrně rychle se primitivizují, aby vyráběly jednoduché a dostupné věci, ale ve víceméně slušném měřítku. Investice do nové výroby budou nutné, ale budou určeny pouze pro konkrétní zaručenou poptávku a budou minimální.

Podíváme-li se na dnešní moderní svět, zjistíme, že většinu majetku tvoří finanční aktiva. Je jasné, proč jich je tolik: A poptávka od roku 1981 neustále roste a v čase se s ní počítá dál a dál. Nové cenné papíry vydané na jeho podporu tedy dávaly smysl. Dále existovaly sekundární cenné papíry, terciární cenné papíry atd., které mohly být emitovány.

Při pokračující recesi se takové cenné papíry buď okamžitě stanou odpadem, nebo postupně, ale nebude mít smysl vydávat nové: veškerá stávající poptávka bude pokryta již vydanými cennými papíry, někdy i dvakrát či třikrát více. A v důsledku toho emisní proces na nějakou dobu odumře – nebude za co vydávat nové cenné papíry. To znamená, že moderní kapitál postupně zanikne.

To je proces moderní krize: “spalování” finančního kapitálu. A dokud nebude vyhořelý, krize se nezastaví; právě tato likvidace virtuálního, finančního kapitálu bude základem krizových procesů, které probíhají ve finančním sektoru. Ale lidé zůstanou, musí jíst a pít, oblékat se a někde bydlet a výroba tohoto “všeho” vyžaduje také peníze. Odkud je získat?

Je jasné, že moderní finanční instituce nebudou moci fungovat: nejsou schopny pracovat přímo s poptávkou, tedy s reálným sektorem. A většina z nich zkrachuje. Některé malé (na současném pozadí) úvěrové instituce však zůstanou a budou pomalu půjčovat zbývajícímu reálnému sektoru.

Budou to však jiné instituce a budou v nich pracovat jiní lidé, moderní bankovní teorie v takových podmínkách fungovat nebude. A půjčky budou poskytovány jako v 19. století proti reálnému majetku.

Až na to, že tato aktiva by měla v porovnání se současným měřítkem hodnotu pouhého haléře, protože by měla velmi nízké ziskové marže. Jedinou hodnotou bude půda. Prostě nebude nic srovnatelného, podniky budou fungovat na hranici výrobních nákladů (nebo dokonce za ní, se státní podporou), finanční aktiva budou ohrožena na desítky let, nebude z čeho těžit. A tady začíná to nejzajímavější, protože vlastníkem půdy je v západní Evropě stará aristokracie.

Všimněte si, že tento model pro Rusko nefunguje; naše půda se pravděpodobně vrátí do plného státního vlastnictví. Pro západní Evropu však ano. To však znamená, že právě v tomto regionu (a pouze v tomto regionu!) dojde k zásadnímu přesunu moci od finanční oligarchie, která nyní vládne, ke staré pozemkové aristokracii. Obchází dokonce i velké průmyslníky, kteří po mnoho desetiletí ovládali například Německo, ještě před finančníky.

Například v USA taková sociální vrstva vůbec neexistuje. Ale taková společenská vrstva v západní Evropě existuje. Chceme-li s tímto regionem navázat vztahy (a to budeme muset), musíme pochopit, jak s ním pracovat a možná mu i pomoci, protože nemá žádnou koncepci správy věcí veřejných v nových podmínkách. Neříkám to jen tak, protože to vím. A objektivně vzato, v západním světě neexistuje žádná relevantní teorie. Dnes jsme jediní, kdo ji má.

Všimněte si, že všechny pokusy o vybudování příslušné vrstvy v naší zemi (to dělají notoricky známí “carebožníci”*)) jsou odsouzeny k nezdaru. Dokážeme pouze docela banálně opakovat západoevropské modely, přičemž oni budou tento proces řídit. Se všemi problémy, které nám to způsobí. A k yypěstování pozemkové aristokracie bude v rámci čistě feudálních vztahů trvat nejméně 200-300 let, to prostě nejde.

Všimněme si, že v západní Evropě bude tato situace trvat nanejvýš několik desetiletí, ale budoucí hospodářský růst začne právě v období politické nadvlády aristokratické vrstvy, a to je také třeba vzít v úvahu. My ale můžeme začít růst již nyní – takže u nás není tedy tuto aristokratickou vrstvu třeba pěstovat. Ale tam – ji, prostě už mají!

Proto si myslím, že pokud chceme mít dobré vztahy se západní Evropou, musíme budovat vztahy právě s aristokracií. Dnes nás potřebují – protože máme teorii (a oni potřebují učit své děti) a můžeme jim pomoci proti jejich vlastním liberálům, americkým liberálům a dokonce i Londýnu (Judejský globální projekt), který nyní aktivně bojuje s Vatikánem, který koordinuje proces obnovy staré aristokracie.

Všimněte si, že v Evropě už jeden pokus o návrat staré pozemkové aristokracie k moci proběhl a měl výrazné fašistické rysy (Hitler). Nebylo to vůbec nezbytné, bylo to zcela zbytečné a dalším důvodem, proč musíme šlechtě pomoci, je právě to, že nesmíme dopustit oživení primitivního nacionalismu. Ano, Vatikán není naším přítelem (není přítelem nikoho), ale je nepřítelem našeho hlavního nepřítele (“západního” globálního projektu, liberálního globalismu), a proto s ním máme po několik desetiletí o čem jednat.

Takže si myslím, že téma k diskusi tu není jen tak, ale už se velmi aktivně nabízí. A to bychom neměli propást, jinak bychom se mohli dočkat další reinkarnace Hitlera.

*) „Carebožniki“ – zbožňovatelé cara – vyznavači heretického učení uvnitř Ruské Pravoslavné církve o „caru vykupiteli“ Nikolaji II, vznikla ve 20.letech minulého století. Toto učení vyznávají i mnozí novodobí ultrapravičáci a  neomonarchisté

P.S.

Začínám mít stále větší podezření, že mnozí z komentátorů mých textů nemají ani středoškolské vzdělání. To znamená, že nikdy nečetli výklad a nedokážou pochopit smysl textu. Pro ně stručně zopakuji…

1. V západní Evropě se po odchodu liberálních bankéřů nedostanou k moci průmysloví imperialisté (obdoba Trumpa а USA), ale aristokraté – stará pozemková elita.

2. Jedná se o jedinečnou zvláštnost – nikde jinde se to nestane.

3. Budeme s nimi muset vyjednávat – včetně toho abychom nepřipustili opakování fenoménu Hitler.

4. Abychom to mohli udělat, musíme zjistit, jak jsou tyto staré elity nastaveny. To nevíme – už tři generace jsme neměli aristokracii a nebudeme ji mít ani v budoucnu.

5. Osobně nemám nic společného se šlechtou, ani z matčiny strany (donští kozáci, i když můj pradědeček měl šlechtickou důstojnost), ani z otcovy strany. Tаdy je vše ještě složitější, protože moji předkové přišli do východní Evropy z Babylonu přes Chazarii a v době Druhého chrámu nežili v Palestině. Nežili ani v Římské říši.

6. Velmi doporučuji cvičit sloh. S učitelem.

Preklad: St. Hroch, 5. 7. 2022

Pridajte Komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Návrat hore