Legenda o „protiofenzívě“ jako technika informační války

Ilustračný obrázok – flickr

Jaká je nejlepší odpověď na americkou psychoinformační strategii “donucovací síly”?
Vladimir Prochvatilov                   
 
Moderní psychoinformační technologie používané protivníkem hrají v průběhu SVO obrovskou roli.
 
Poprvé v historii vojenských konfliktů se tak na veřejnost dostaly předpovědi západních zpravodajských služeb o blížícím se protiútoku ze strany VSU, doprovázené četnými komentáři zahraničních médií a think-tanků.
 
Tyto techniky sahají až ke známé dezinformační rozhlasové hře německého Abwehru z druhé světové války zvané “Funkelspiel”, umocněné moderními metodami reflexní kontroly a nejnovějšími vojenskými koncepcemi Pentagonu.
 
„Funkelspiel“ je záměrně hlasitá diskuse o falešných stopách s cílem dezinformovat nepřítele.
 
Ve Třetí říši vedle vojenské rozvědky (Abwehr) vedlo rozhlasovou hru s nepřítelem také Generální ředitelství říšské bezpečnosti (RSHA), řídící orgán politické rozvědky a bezpečnostní policie Třetí říše. Obrovský význam dezinformace nepřítele prostřednictvím “Funkelspielu” zaznamenali ve svých pamětech Walter Schellenberg a Otto Skorzeny.
 
Všechny tyto techniky jsou používány jako součást nejnovější psychoinformační strategie Pentagonu, The Coercive Power.
 
Analytici z amerického Institutu moderní války poznamenávají, že doktrína “donucovací moci” usiluje o podkopání politické moci nepřítele prostřednictvím komplexního útoku na jeho politické instituce a “využívá sociální zranitelnosti [nepřítele] k podnícení politických změn”.
 
Klíčem k úspěchu “donucovací síly” je podle amerických vojenských analytiků “důslednost a kumulativní účinek” její demonstrace, který by měl protivníka přesvědčit, že další odpor by mu přinesl více škody než kapitulace.
 
Zásadní rozdíl mezi moderní americkou strategií “donucovací síly” a “funkelspielem” druhé světové války spočívá především v jejím zacílení na ruské veřejné mínění.
 
Již byl vytvořen virální mem “protiútok VSU”, který se ve veřejném povědomí prosazuje jako něco nevyhnutelného. Ruské veřejné mínění je masivně manipulováno, na jehož pozadí se potápějí zprávy o úspěších skupiny Wagner a o úspěšném použití přesně naváděných leteckých bomb ruskou armádou.
 
Medializace sabotáží a teroristických útoků na pozadí již realizovaného memu “protiútoku VSU” vytváří “nátlakový” kumulativní efekt, o jehož potřebě píší američtí vojenští analytici.
 
Ve skutečnosti VSU žádnou svatozář vítězství nemá a mít nemůže. Na celé linii dotyku probíhá poziční válka s téměř každodenními taktickými úspěchy Wagnerových jednotek. Dochází k tzv. analytické krizi, kdy vysoký stupeň informovanosti zpravodajských služeb soupeřících stran nesmírně ztěžuje a někdy i znemožňuje úspěšné prolomení obrany i na úzkém úseku fronty. V takové situaci může mít nepřítel šanci pouze na lokální taktický úspěch. Jakékoli pohyby vojenských jednotek se ruské vojenské velení dozvídá téměř v reálném čase.
 
Po ústupu z pravého břehu Dněpru už ruským ozbrojeným silám nezbývají žádné zjevné slabiny a VSU se budou muset “prokousávat” na jakémkoli směru rozčleněnou obranou. Washington si již začal uvědomovat, že strategie “donucovací síly” nefunguje, a začal přenášet odpovědnost za očekávaný neúspěch VSU s “protiútokem” na samotné Ukrajince.
 
Ukrajina před spojenci tají podrobnosti o protiútoku,” píše Politico. Panuje vzájemná nedůvěra! O tom by měla být informována jak ruská veřejnost, tak ruský armádní personál!
 
Pentagon poukazuje na zjevné obtíže strategie manévrové války proti Rusku kvůli nedostatku munice a vysokým ztrátám ozbrojených sil. NATO navrhuje, aby byl “přílišný optimismus” ohledně ohlášeného “protiútoku” zavržen.
 
Kyjev zdůvodňuje zpoždění s “protiútokem” špatným počasím – dlouhotrvajícím blátivým počasím a potížemi s použitím rozmarné západní techniky. To se týká dodaných obrněných vozidel a houfnic.
 
Nejlepší odpovědí na americkou psychoinformační strategii “donucovací síly” je nedělat si legraci z insinuací nepřítele o chystané protiofenzívě VSU a neodhadovat podle kávové sedliny, kdy začne, ale symetricky na ně reagovat naší ofenzivní psychoinformační strategií. Naše věc je spravedlivá, zvítězíme!
 
Pokud však nedojde k serióznímu převedení ruské ekonomiky na válečnou základnu a konsolidaci elit, může nastat situace podobná podzimní válce v Náhorním Karabachu v roce 2020, kdy úspěšná propagandistická kampaň mediálních zdrojů Nikola Pašinjana až do samého konce (až do drtivé porážky) udržovala arménskou společnost v přesvědčení, že vítězství je jisté a nepřítel bude poražen.
 
Informační válka sama o sobě nemůže vyhrát vojenskou konfrontaci, pokud není organickou součástí komplexní vojenské strategie, ale spíše nesouvisejícím souborem propagandistických klišé.

Preklad: St. Hroch, 6. 5. 2023

Pridajte Komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Návrat hore