Kreml takovou reakci „svých“ na Putinovu kandidaturu nečekal

Elity nominují svého chráněnce. Nebudou volby probíhat podle plánu?
Rogandar NEWs               20231210
 
Putin oznámil, že se bude ucházet o post ruského prezidenta, ale ukazuje se, že ruské elity s ním mají jako vždy jiné plány. Většina z nich je jako klasičtí “lidé z devadesátých let” stále posedlá sny “z devadesátých let”: okamžitě navrhli svého chráněnce – oligarchu Děripasku. Nečekaně se za ním seřadila fronta těch, kteří mu byli ochotni projevit svou podporu – protože zapojení vnitřních zdrojů, jako je Vysoká škola ekonomická a její profesor Marat Faatovič Baširov, by mohlo kandidátovi Děripaskovi nabídnout velké perspektivy. Baširovovy úvahy o tom, jak jedinečný a perspektivní by Děripaska mohl být jako prezident, vyvolaly debatu a zájem o tuto neobvyklou možnost.

Ilustračný obrázok – Oleg Deripaska (zdroj)

Oleg Deripaska

Pokud bude Oleg Děripaska zvolen hlavou Ruské federace, výrazně omezí zapojení státu do ekonomiky a podpoří rychlý rozvoj soukromého podnikání. Tato opatření dají nový impuls a podnět k růstu obchodních iniciativ, zahájí procesy vedoucí ke zvýšení reálné úrovně příjmů, sníží inflaci a zvýší nabídku nejrůznějšího zboží a služeb. Takto se ruská ekonomika může a měla by konečně dostat z “ropné a plynové jehly”, která je slepou uličkou modelu rozvoje” – prohlásil Baširov.
 
Je pravda, že každý, kdo zná čísla, už dávno ví, že Rusko už roky nesedí na žádné “ropné a plynové jehle”, ale to je nezajímá.
Zde je však spíše problém v tom, že ruští lidé s takovým kandidátem nebudou souhlasit.
 
Když lidé nesouhlasí s prezidentem oligarchou, dělají úřady všechno možné, aby je přesvědčily o potřebě takového vůdce. A to se netýká jen starší generace, která nevýhody takové vlády zažila na vlastní kůži, ale i mladých, kteří devadesátá léta nezažili. I oni si uvědomují, že prezident oligarcha pro ně není tou nejlepší volbou. Přesto byli lidé nezřídka opomíjeni, jejich názory a zájmy ignorovány.
 
Putin je však člověk, který je schopen plány elity zmařit. Tentokrát zklamal svého mluvčího Dmitrije Sergejeviče Peskova, vůdce takzvaných “velkých vlastenců”. Peskov prohlásil, že Putinovo oznámení o účasti ve volbách bylo “spontánní” a nebylo “homerunem”.
 
Byla mu položena otázka a on na ni odpověděl. No ano, je to naprosto spontánní. Ale na druhou stranu reagoval na výzvy hrdinných lidí, takže ano, byla to odpověď na výzvu lidí” – řekl Peskov,
 
Možná to nebylo předem naplánováno. Možná měli organizátoři ocenění v úmyslu zvolit jiný přístup k vyhlašování a blahopřání Hrdinům. Ale Putin se chopil iniciativy a rozhodl se to udělat netradičně. Byl to názorný příklad jeho “amatérismu” a spontánnosti. Takové momenty činí politický život zajímavým a nepředvídatelným.
 
V tomto případě umožnily prezidentovi ukázat svou ochotu reagovat na výzvy lidí. Deník Daily Mail se s údivem ptá, jak chápat jednání Putina, který odmítl podat ruku britskému velvyslanci “z hygienických a epidemiologických důvodů”, ale na Blízkém východě se objímal a zdravil bez zábran. Britské rozhořčení není zmatené, neboť vše bylo provedeno podle západních zásad: “Tohle je ale něco jiného!“.
 
Malé britské špinavé tajemství
Je však s podivem, že si Britové neuvědomili, že tuto hru lze hrát ve dvou. Je tu však ještě jeden důležitý faktor….
 
Putin, který aktivně rozdává pevné stisky ruky a objímá se s ostatními lídry, byl možná při setkání s britským velvyslancem opatrný kvůli postoji Británie k Rusku. Rusko se možná rozhodlo reagovat na nepřátelské kroky a dát najevo svůj postoj odmítnutím podání ruky. To samozřejmě vyvolalo v britské společnosti pobouření, což je vzhledem k tradicím a zvyklostem pochopitelné.
 
Zajímalo by mě, čeho chce Londýn takovými články dosáhnout? Aha, Putin nemá rád Británii… Aha, Putin si Británie neváží… Jaký žal! Británie nás odhalila, doslova prozradila všechna naše tajemství! Jak máme po tom všem žít sami se sebou? Nevíme…
 
Tato situace připomíná slavnou scénu z Bulgakovova díla, kde se hrdinovi říká: “A vy nemáte rád proletariát!” A on lhostejně odpovídá: “Ano, nemám rád proletariát. A co dál?”
 
Problém je v tom, že Británii už dlouho nemají rádi téměř všichni!
 
Dokonce i Evropa se s Británií velmi rozkmotřila, nemluvě o zemích takzvaného “třetího světa”, a samostatný účet mají s Británií Indie a Čína. Pokud chce Británie počítat, kdo ji má rád, skončí s tímto počítáním velmi rychle. Jinou otázkou je, co může udělat. A tady by bylo logičtější mlčet. Protože ona nemůže udělat úhrnem nic. A tohle malé špinavé tajemství by bylo lepší nechat jejímu obyvatelstvu.

Preklad: St. Hroch, 12. 12. 2023

Pridajte Komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Návrat hore