Když prohráváme, tak vyhráváme. Jak majdanské technologie ničí své rodiče

Obrázok od Mikhail Mamontov z Pixabay

20221021 Rostislav Iščenko
 
Anekdota o ruských tankistech na Champs-Élysées, kteří naříkají nad prohranou informační válkou, je na jazyku už dlouho, ale v posledních měsících dostala nový, nečekaný význam. Ač se to může zdát divné, v informační válce, stejně jako ve válce finanční a ekonomické, vítězíme, přestože tanky ještě nedorazily nejen do Paříže, ale ani do Nikolajevu a Chersonu.
Je to paradox. Každý, kdo je alespoň trochu obeznámen s materiálem, vám řekne, že Rusko vždy a navždy vojensky převyšovalo Ukrajinu. No, tady, řekněme, jsou potíže speciální operace vysvětleny podporou Ukrajiny ze strany kolektivního Západu. Kyjev sám přiznává, že bez vojenské, finanční, politické a diplomatické pomoci Západu neudrží frontu ani dva měsíce (pesimisté hovoří dokonce o měsíci).
 
V informačním prostoru však Západ poskytuje Ukrajině také všestrannou podporu a kvantitativní výhodu. Všude, od sociálních médií až po kdysi seriózní západní publikace, se nerušeně šíří ukrajinské informace, zatímco ruské informace jsou i ve vlastním Rusku blokovány. Dokonce i na informačních platformách našich spojeneckých států je ukrajinská pozice kvantitativně zastoupena řádově více než ruská.
 
Přesto Západ a Ukrajina vydávají jeden zákaz za druhým a blokují dokonce i účty soukromých osob (které nemají nic společného se státními médii nebo médii obecně) na sociálních sítích. Na Ukrajině dokonce zabíjejí lidi za to, že zastávají jiný než oficiální postoj. Jsou však neustále nuceni přiznávat, že informační válku prohrávají (ne v anekdotě a ne v chorobných představách hysteriků s labilní psychikou, ale ve skutečnosti).
V Kyjevě je situace navenek klidnější. Tam není možné vyslovit jiný názor, takže panuje naprostá jednota, stejně jako v SSSR před glasností a následným okamžitým rozpadem. Západ vynakládá na boj proti “ruské propagandě” rozpočty, které v součtu převyšují vojenský rozpočet Ruska, a prohrává.
 
Jak to funguje?
Pro začátek jeden příklad ze života. V roce 2004 rodina mého bývalého spolužáka plně podporovala Juščenka. Během celé kampaně se mě sborově ptali: “Jak můžete podporovat Janukovyče, když se chystá zfalšovat volby? Když byli požádáni, aby předložili důkaz o jeho nekalých úmyslech, odpověděli, že to stejně všichni vědí. Nemohli mi ubližovat tradičním způsobem svých kolegů, obviňovat mě z chamtivosti, protože věděli, že v té době jsem už dávno odešel ze státní služby, se současnými politickými týmy jsem neměl šest nebo sedm let nic společného a nikdy jsem se neangažoval v Janukovyčově volební kampani (nikdy jsem se v žádné neangažoval, ani v jednom politikovi). Obecně jsem se upřímně divil, jak je možné, že se člověk tak nehorázně a hloupě mýlí.
 
Informační válka a pravda o životě. Odborníci o tom, co je potřeba k vítězství mimo hřiště
Proběhlo první kolo voleb. Manžel mé spolužačky byl Juščenkovým pozorovatelem v nějaké volební místnosti v Oděské oblasti. Když jsme se v Kyjevě znovu setkali, rozplýval se nad tím, že když začalo sčítání hlasů, Janukovyč ve své volební místnosti vyhrál s velkým náskokem. “A pak,” řekl, “jsme s jedním členem komise od Juščenka nabídli všem trochu odpočinku (pití) a všechny ostatní opili, až omdleli. A když se probudili, vítězství ve volební místnosti už bylo na straně Juščenka.”
 
Když jsem ho upozornil na to, že to byl on, kdo falšoval, řekl, že stejně budou falšovat všude ve prospěch Janukoviče, takže to jen trochu vyvážil. A celá velká společnost našich společných přátel, kteří volili Juščenka, ho podpořila.
To znamená, že konzumenti západních informací dobře vědí, že konzumují lži a jejich šířením sami lžou. Ale ospravedlňují se tím, že jejich cíle jsou dobré.
 
Člověk je však takový tvor, že se vždy začne ptát, proč může být dobrý záměr založen pouze na lži. Vědomě může klamat sám sebe a předstírat, že věří ve správnost své věci, ale podvědomě začíná pociťovat svou méněcennost. Výsledkem je neustálý stav kognitivní disonance, kdy nepřátelští propagandisté, i když prodají krásnou lež a nejsou chyceni za ruku, pak sami přiznávají, že lhali. Chtějí předvést své umění, a pokud se jim nepodaří protivníka přesvědčit, mohou ho alespoň ponížit tím, že mu ukážou, že byl přistižen při lži, že se “tak chytrý” dá ještě oklamat.
 
Pak začne fungovat jednoduchý mechanismus. Pokud si propagandista není jistý správností věci, kterou prosazuje, nemůže přesvědčit více či méně přemýšlivého člověka. Lži pro masy stačí, ale masy mají paměť jako rybky paví očka. Je třeba ji neustále udržovat v souladu s šířením další lži. Stává se nemožným produkovat kvalitní obsah, který vytváří paralelní realitu ve stále větším množství. Ale není to ani potřeba. Pokud je spotřebitel spokojen s kvalitou chaty, proč mu stavět palác?
 
Dochází tak k deintelektualizaci západní propagandy. Nahrazuje kvalitu kvantitou, a tím už ztrácí.
Vysvětlím to na příkladu. Normálnímu autorovi nezáleží ani tak na počtu čtenářů, jako na jejich kvalitě. Čím více odběratelů máte, tím nižší je jejich průměrná intelektuální úroveň. Najdete několik stovek géniů. Několik tisíc talentů. Možná se podaří shromáždit i několik desítek tisíc nezávislých myslitelů. Je však nemožné najít miliony intelektuálů, kteří by alespoň povrchně rozuměli politickým procesům.
 
Lidé, kteří bojují o počet předplatitelů a usilují o miliony, jednoznačně realizují komerční projekty. Číslo je důležité pro zadavatele reklamy, aby získal nezúčtovatelné peníze na různé “společensky prospěšné” potřeby. K ovlivnění veřejného mínění nejsou potřeba miliony. Milionům lidí musí neustále prodávat svou občerstvovací žvýkačku. Guru sociálních médií je pro ně stejným zdrojem adrenalinu jako talk show. Nic nevysvětluje, vyvolává emoce a na tomto pozadí po něčem volá.
Pro ovlivnění politických procesů je lepší mít publikum 10-30-50 tisíc myslících lidí. Protože jsou místními autoritami, neviditelnými “polními veliteli” veřejného mínění. Jeden nebo dva miliony sektářů jiného guru dají ve volbách 1,5-2,5 milionu hlasů (někteří budou schopni přesvědčit své rodinné příslušníky). Deset až padesát tisíc nenápadných představitelů místní samosprávy, jejichž názorům naslouchají přátelé, sousedé a zaměstnanci, ovlivní tisíce lidí (bývají aktivní, nejen autoritativní) pomocí argumentů, které uvádíte. Výsledkem bude, že vaše publikum přivede k volebním urnám 5-10-15 milionů lidí.
 
Proto jsou pro Majdany chováni komerční agitátoři s milionovým publikem. Majdan je ohrada, do níž tým beranů-provokatérů, obsluhovaný moudrými vlky, vede dav nemyslících ovcí určených k demolici moci. Kdyby měli skutečnou většinu, nešli by na Majdan, ale k volbám. Ale komerční agitátoři, kteří zorganizovali dav, nemohou zorganizovat většinu. Většinu je třeba přesvědčit, a to kupodivu stojí podstatně více. Nemyslící stádo může být vyburcováno příběhem o spolčení úřadů s reptiloidy a vrženo do šrotu státu. Chcete-li veřejnost přesvědčit o své pravdě, musíte tvořit a budovat, musíte svá slova uvést v realitu. Jen tak vám lidé (ne ovce) uvěří a budou vás následovat.
 
Západ, který si zvolil cestu ruinování a drancování jiných států, rozvíjí agitaci na Majdanu již desítky let. Nic jiného nepotřeboval, protože neměl v úmyslu stavět. Výhradně za účelem rozbíjení a drancování.
Ale bumerang se vždycky vrátí. Generace propagandistů, které Západ vychoval pro vnější použití, nakonec začala uplatňovat své dovednosti v samotné západní společnosti. I tam našli zákazníky pro majdanské technologie (nejrůznější menšiny, které se nemohly dostat k moci běžným tradičním způsobem). V důsledku toho se Západ mediálně zničil a začal požírat sám sebe.
 
Jen si myslí, že je podkopávají naše média. RT, která má dostatečnou sledovanost, aby jednotlivě převýšila všechny západní publikace, měla i v nejlepších dobách, kdy nebyla v USA a EU zakázána, jen několik procent západního publika. Zbytek byl plně v rukou západních médií. Číst a věřit ruským médiím není totéž. Já se například také snažím, pokud je to možné, číst západní média, abych si udělal představu o cílech, prioritách a schopnostech pravděpodobného nepřítele. To znamená, že značná část západního publika ruských médií (25-30-50 %???) je považovala za zdroj alternativních informací, ale svůj postoj si vytvářela na základě postoje západních médií.
 
Náš informační úkol byl velmi omezený – udržet stabilitu naší společnosti a pokusit se udržet postavení Ruska (ne vždy vynikající) v mentálně blízkých společnostech. Útok na západní nástupiště byl vzdálenou vyhlídkou. Ale Západ nám sám svýma rukama dal přednost. Jakmile byla ruská média drze a bez skrupulí vytlačena ze západních platforem, začal fungovat princip dítěte zbaveného své oblíbené hračky. Západní člověk, který je četl a sledoval, se začal ptát, proč je porušováno jeho právo na informace.
 
Protože je to člověk nesmírně podezřívavý, okamžitě pojal podezření, že mu domácí média a úřady zatajují pravdu, kterou přinášejí ruská média. A protože člověk potřebuje určitou inteligenci a sklon k analýze, aby se zajímal o zdroje alternativních informací, ukázalo se, že publikum ruských médií tvoří právě ti nenápadní “polní velitelé” veřejného mínění, kteří ho skutečně formují na místě a na které se média a úřady musí obracet, pokud chtějí skutečně vládnout společnosti.
 
Opět platí, že kdo něco stavěl, ten to také postavil. Rusko vytvořilo média, která apelují na rozum. Mají vždy menší publikum (Playboy by jistě předstihl Otázky filozofie podle počtu čtenářů), ale z dlouhodobého hlediska vždy vyhrají boj o veřejné mínění. Západ vytvořil módní majdanská média (a přeformátoval ta stávající), která snadno přivedou dav BLM k rozbíjení obchodů, ale nebudou schopna zorganizovat stavbu ani obyčejné psí boudy.
Proto je pro nás nyní nejhorší naslouchat výkřikům profesionálních porcovačů rozpočtového medvěda, kteří nás nabádají, abychom se mediálně učili od Západu a opakovali jeho chyby tím, že vytvoří majdanská média, která nám pak zorganizují majdan (ani ne proto, že si je někdo najme, jen proto, že majdanské myšlení o “nedoceněném pokladu” je jednou provždy, takoví lidé se nemohou změnit, takové vymknutí mozku nelze napravit).
 
Máme také další výhodu, o kterou můžeme přijít. Za třicet let jsme si v otevřenosti společnosti vyměnili místo se Západem. V sedmdesátých a osmdesátých letech nám Západ říkal, že se můžeme přijet podívat, jak žijí lidé v EU a USA, že můžeme číst jejich tisk a porovnat různorodost názorů se sovětskou jednomyslností, kdy celý tisk převyprávěl Pravdu, která byla jediným a jedinečným zdrojem poznání současného stavu společnosti. My jsme naopak byli extrémně uzavření. Moc nás nepouštěli dovnitř a snažili se nás co nejméně pouštět ze země.
 
Výsledkem bylo, že navzdory tomu, že v sovětském tisku bylo jen málo zjevných lží, mnohem méně než na Západě, sovětský člověk, který nedokázal pochopit, proč se před ním něco tají, proč není možné zjistit, zda je v obchodech 600 druhů uzenin, nebo jen 40, přestal věřit vlastní propagandě i v očividných věcech.
 
Nyní jsme extrémně otevření, zatímco Západ je extrémně uzavřený. Proto můžeme v klidu a objektivně porovnat situaci tam a u nás a zjistit, že dnešní Západ nás předstihuje každým dnem menším počtem ukazatelů, zatímco v kvalitě a komfortu života je dlouhodobě horší. Přitom průměrný západní občan, který má být v zásadě na co hrdý a který by za jiných podmínek vlastenecky hájil západní nadřazenost ve všem, dnes vidí zakázané ovoce, které je, jak známo, sladké, a nemůže pochopit, proč nemůže svobodně cestovat do Ruska, svobodně pracovat s Rusy, svobodně číst ruská média? A začíná podezřívat své vlády a média ze lži.
 
Tuto výhodu si musíme zachovat i proto, že v důsledku konfrontace se Západem se stále častěji ozývají hlasy nezodpovědných politiků, kteří volají po jednotném názoru v Rusku. Přitom bez živé názorové konkurence není možné efektivně pracovat na poli propagandy, stejně jako bez konkurence mezi výrobci automobilů nemůžeme ani doufat, že dosáhneme kvality Mercedesu pro Ladu.
 
Obecně lze říci, že naše informační vítězství spočívá v tom, že jsme uhájili identitu naší národní politické platformy, aniž bychom se zcela uzavřeli nebo upadli do informační autarkie. Zhoubný vliv Západu nyní proniká do ruského informačního prostoru v homeopatických dávkách, které nás nenakazí, ale umožní nám vytvořit si imunitu. Západ si sám zničil svůj informační prostor (stejně jako politický, finanční a ekonomický prostor) tím, že se nechal unést majdanovými technologiemi a vymanil je ze své kontroly.
 
I v budoucnu zvítězíme, pokud budeme postupně budovat sílu a vliv našich médií, pomalu, jak se budou objevovat a objevovat kvalifikovaní odborníci (které je mimochodem třeba také vyškolit, ale lidí, kteří to umí, je u nás velmi málo a s mládeží nepracuje téměř nikdo), pokud nebudeme spěchat a kvůli dosažení krátkodobého efektu zavádět škodlivé a destruktivní technologie, které jsou stejně zářivé jako ohňostroj a nejsou k ničemu.
 
Krásné svátky jsou také potřebné, ale pokud utratíme všechen svůj prach za ohňostroje, nebude s čím bojovat se skutečným nepřítelem. A informace jsou dnes hlavní zbraní vítězství. Armáda se může o své porážce dozvědět z novin, aniž by vypálila jediný výstřel.

Preklad: St. Hroch, 22. 10. 2022

1 názor na “Když prohráváme, tak vyhráváme. Jak majdanské technologie ničí své rodiče”

  1. Thank you very much for sharing. Your article was very helpful for me to build a paper on gate.io. After reading your article, I think the idea is very good and the creative techniques are also very innovative. However, I have some different opinions, and I will continue to follow your reply.

Pridajte Komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Návrat hore