Když hoří kurník, ať shoří i chalupa… (ale ne moje)

Obrázok od Foto-RaBe z Pixabay

Pavel Rjabov – Spydell
 
Oni (Fed, americké ministerstvo financí, FDIC) věří, že systém ovládají, jinak by se nerozhodli superrychle recyklovat dvě banky. Ve skutečnosti tři banky, pokud vezmeme v úvahu kryptoměnově orientovanou Silvergate Capital s aktivy ve výši 11 mld. dolarů.
 
Přitom:
·        Bylo možné se vyhnout podněcování paniky a skandálu globálních rozměrů, protože většina lidí mimo USA o SVB a Signature Bank nikdy neslyšela.
 
·        Bylo možné použít mechanismy k doladění likvidity v těchto zranitelných bankách, aniž by se situace dostala do médií, a nikdo by se o těchto problémech nedozvěděl.
 
·        Nebyly by fronty na výběr vkladů v ostatních regionálních bankách a nedošlo by k epickému fiasku, kdy Powell ve středu prohlásil, že „americká ekonomika je supersilná a je třeba bojovat s inflací”, a o víkendu už hasil oheň parafínem.
 
Oni ale předpokládají, že jejich standardní manévry k nasycení systému likviditou mohou vyřešit všechny problémy a potlačit případné „strohé” pokusy trhu vymknout se kontrole, a pokud ne? Co když ne?!
 
Se vší pravděpodobností měly být tyto dvě „oběti” katalyzátorem obnovení mechanismu refinancování dluhu, který byl hlavním problémem v roce 2022, kdy šlo umístění dluhopisů na nulu.
 
Degradace poptávky po dluhopisech byla v loňském roce hlavním problémem, protože tržní sazby byly hluboko pod současnou a očekávanou inflací.
 
Druhým problémem bylo rychlé znehodnocení portfolia cenných papírů, kdy jen komerční banky vykázaly nerealizovanou ztrátu ve výši 650 miliard USD v dluhových cenných papírech.
 
Ztráty jsou obrovské.
Včetně investičních bank, penzijních fondů, pojišťoven a investičních fondů by nerealizované ztráty mohly přesáhnout 3,5 bilionu USD (!!!) při aktivech na trhu dluhových cenných papírů ve výši 27 bilionů USD (jde o vlastní předběžné výpočty založené na struktuře investic amerického finančního sektoru do dluhových cenných papírů a jejich reálné hodnotě).
 
To vše bez započtení úrokového rizika, které začalo sílit od 3. čtvrtletí 2022 a plynule přechází v úvěrové riziko na trajektorii zhoršování úvěrové disciplíny a pomalého růstu delikvence, kde by se tento proces mohl prudce zrychlit.
 
Odvětví se 12 let přizpůsobovalo nulovým sazbám a většina finančních institucí si myslela, že nulové sazby jsou navždy… – přesně jako zkrachovalá banka SVB, využívající nízkou diverzifikaci a malou hloubku zajištění.
 
Situace se Silvergate Capital, SVB a Signature Bank umožní Fedu a Powellovi osobně, zachovat si tvář tím, že se nasměrují na známou trajektorii „nekonečného změkčování”.
 
Bez bankrotů nebyla šance trajektorii utahování MP zvrátit, protože k tomu bylo zapotřebí více trvalých negativních makroekonomických údajů, které mají určitou setrvačnost, zatímco půda pod nohama bangsterů hoří pekelným ohněm. Někdo uvolnění finančních podmínek rozhodně potřeboval.
 
Vzhledem k Summersovým prohlášením, uštěpačným posměškům Jamese Dimona z JPMorgan a Blankfeina (již penzionovaného z Goldman Sachs, ale architekta moderního finančního systému) si opravdu myslí, že mají vše pod kontrolou a budou z toho mít prospěch (přerozdělení financí od malých a středních bank k megabankám)!
 
Domnívám se však, že se možná lokálně sice podaří paniku (částečně) utlumit, ale strukturální deformace se vyřešit nepodaří a podkopání důvěry bude dlouhodobé a s nepředvídatelnými důsledky.
 
Panika nyní propuká v regionálních bankách a vzhledem k propojenosti systému to může být velmi bolestivé. Více informací již brzy…
 

Preklad: St. Hroch, 13. 3. 2023

Pridajte Komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Návrat hore