Kdo a proč spálil ve Švédsku korán?

Změna situace kolem vstupu Švédska do NATO po tamním veřejném spálení koránu …
 
Začněme tím, jak to vůbec hodnotit. Jistěže chápu, že Švédové jsou lidé neuctiví, velmi špatně na ně působí alkohol, který je v zemi prakticky nedostatkovým zbožím, takže když se k němu dostanou, vykazují naprosto nepředvídané reakce. Ale dokonce i s přihlédnutím k tomu všemu, je spálení koránu v dnešní situaci naprosto jasným znamením.
 
To znamení je:
– Švédsko se nikam vstupovat nechystá! Nevím, kolik dostal zaplaceno ten člověk, který korán zapálil, a jaké garance mu dali, že se ho netknou nejen muslimové, ale ani přívrženci vstupu Švédska do NATO… Tak, či onak, mu nějaké garance dány byly, protože v opačném případě to musí být blázen.
 
Přirozenou reakcí Turecka je, že v této situaci v žádném případě souhlas se vstupem Švédska do NATO nedá. To ovšem postavilo do složité situace vedení aliance a začaly dohady o tom, zda by nebylo snazší pro přijetí Švédska – vyloučit z paktu Turecko.
 
To je zajímavá myšlenka: – vstup Finska a Švédska do NATO by zhoršilo situaci pro Rusko na severu, zato ale by v tom případě byla šance, že Turecko, jako odvetné opatření, z paktu vystoupí a uzavře spojenectví s Ruskem, což by prudce zlepšilo pro Rusko situaci na jihu, ale NATO by postavilo do katastrofální situace v Černém moři, jež by v těch podmínkách bylo prostě zablokováno. V důsledku toho jsou v NATO přirozeně přívrženci strategií a ti, samozřejmě budou mezi sebou soupeřit. Nicméně se nedomnívám, že Turecko z aliance v případě nevstoupení Švédska vyloučí, ale rozhovor na toto téma je mimořádně důležitý.
 
Je evidentní, že tato akce spálení koránu nemá nic společného s náboženským přesvědčením, a je to čistě formální opatření k tomu, aby kroky vstupu Švédska do NATO byly nadlouho zmrazeny, nebo přinejmenším vážně zpochybněny.
 
V komplikované situaci se ocitli Finové, kteří se stále nemohou rozhodnout, zda jsou ochotni vstoupit do NATO samostatně nebo ne – ačkoli občas prohlašují, že ano. To proto, že si velmi dobře uvědomují, že v takovém případě se nepochybně stanou terčem v případě jakéhokoli vážného konfliktu, zatímco Švédsko, které je vlastně k tomuto kroku ponouklo, zůstane mimo konflikt, a jako v předchozích dvou světových válkách bude v pohodě „stříhat kupóny“ z obou stran konfliktu. Proto i tam vládne zatím naprosto zřejmé nepochopení, zda mají touto cestou jít, nebo okamžitě zastavit. Osobně se domnívám, že svou pozici v této otázce ještě nejednou změní.
 
Hlavní je ale jiná otázka:
– Švédsko má velmi slušné ozbrojené síly, velmi slušnou techniku. Sice by jim přibyly problémy přechodu na normy NATO, ale armádu mají dost silnou a příčetnou. Finsko na druhé straně bude pro NATO přítěží, přesně v témž smyslu, jako jsou přítěží Lotyšsko a Estonsko. Bránit toto území bude, v případě jakýchkoli problémů, velmi složité. Nakolik NATO potřebuje další slabý bod, který ruská hranice objímá téměř ze všech stran, je velká otázka. Pokud Finsko a Švédsko spolu, to je jedna logika (protože Norsko v NATO je), tak samostatné Finsko je logika úplně jiná. Opět je tu neveselá otázka: – to že Finsko bude muset přejít na normy NATO není otázkou 1-2 let.
 
Před časem jste řekl, že tendence obou zemí ke vstupu do NATO je jejich reakcí na rozvíjející se krizi, takže hledají nějaké svazky, ke kterým mohou v krizi přimknout. Lze to ale chápat tak, že přinejmenším Švédsko chápe, že to není není ten svazek, k němuž lze přimknout v temných dobách?
 
Naprosto přesně. Ve švédském genštábu, a tam je velmi slušný genštáb – mimochodem – velmi zajímavé analýzy po 1.světové válce si dělali právě Švédové, přičemž, dle mého, jsou některé z nich lepší než práce bojujících stran, – takže to vypadá, že došli ke stejnému závěru jako my, že fázová krize bude mít podobu vojenské regionální krize. A v takové situaci je pro ně mnohem výhodnější vytvářet vlastní severní region, v jehož rámci mohou víceméně normálně přežít a postupovat kupředu, aniž by vstoupili do NATO, protože tento krok by nevyhnutelně vedl k jejich účasti v konfliktu. A jejich další kroky, jak se vyvíjel nátlak a kde hledali budoucího spalovače koránu, je věc jiná. Nicméně se přikláním k myšlence, že tak zkušená organizace, která má bohaté historické zkušenosti z válek, si s tím s přehledem poradila.
 
V souvislosti s Finskem, Švédskem a Tureckem a budoucností bloku NATO vyvstává velmi zajímavá otázka:
– Západ, jak známo, si vytýčil jako jeden z úkolů této války rozbití Ruska, jeho rozpad na nějaký neurčitý počet regionů a podle jisté jejich prognózy se k roku 2033 Rusko nepochybně rozpadne. Rusko, které dávno říká, že nejde o boj s Ukrajinou ale se Západem, nicméně svoje úkoly v této válce zatím ještě nestanovilo. Ale protože technika trollingu je dnes v mezinárodních vztazích technikou velmi důležitou, má jistě Rusko plné právo, aby řeklo, že NATO ztrácí stabilitu (pokud jde už řeč o vyloučení Turecka), takže Rusko má plné právo stanovit si za cíl rozpuštění tohoto bloku. Anebo, přinejmenším, odchod z NATO Estonska, Lotyšska, jakož i některých dalších zemí, bez uvedení jejich seznamu.
 
Stejně jako se Západ sotva dosáhne rozdělení Ruska, stejně tak Rusko sotva dosáhne rozpuštění NATO. Přinejmenším to ale bude dobrou politickou odpovědí na příslušná vyjádření NATO. Ještě bych chtěl připomenout, že v dobách Leonida Brežněva přišel SSSR s návrhem na rozpuštění NATO i Varšavské smlouvy, přinejmenším pak jejich vojenských organizací. Takže by bylo dobré toto připomenout v souvislosti s tím, že Varšavská smlouva už zlikvidována byla…
 
Ona je to skutečně zajímavá otázka. Nikoli náhodnou jsem řekl, že vstup Finska do NATO tento pakt neposílí. Navíc pak vstup Finska a Švédska do aliance při zachování členství Turecka může vyvolat jistou další ostrou nestabilitu. A bereme-li v úvahu, že mezi hlavními členy NATO je velmi mnoho vnitřních konfliktů víceméně zákulisních, ale naprosto reálných (Německo-Polsko; USA-Turecko; USA-Maďarsko^*); Litva-ostatní pobalti), stejně jako na Balkáně, staví to pod otázku stabilitu NATO jako bojové struktury. Zvláště pak, vraťme se k začátku naší besedy, – jestliže se hlavní část jeho výzbroje ocitne na Ukrajině. Rozhodně i z tohoto hlediska stojí za to to zkoumat i prognosticky.
 
^{*) – pozn.překl.: – mám na mysli čerstvou páteční slovní přestřelku mezi tureckým ministrem zahraničí a velvyslancem USA poté, co Washington a osm dalších zemí vydaly varování svým občanům, nebo některé z nich i dočasně uzavřely své zastupitelské úřady kvůli „možným teroristickým útokům“ v Turecku. Ministr vyzval velvyslance Jeffryho Flakea, aby „dal ty špinavé ruce pryč od Turecka“ – (viz.Bloomberg). Došlo k tomu pouhý den poté, co (v diplomatičtější formě) vyzval maďarský ministr zahraničí Szijjárto amerického velvyslance v Budapešti, aby se USA nevměšovaly do maďarských záležitostí.}