K postoji Číny ke speciální vojenské operaci na Ukrajině

Obrázok od Cim z Pixabay

Pavel Rjabov – Spydell          20230225
 
O „podrazu” na Rusko se nemluví jednoduše proto, že Čína nikdy neslíbila Rusku bezpodmínečnou podporu za podmínek pro něj výhodných.
Tato východní mentalita má jednu zvláštnost – využít zdroje a dostupný potenciál a jít tak daleko, jak jen to jde, když situace nutí jednat a nepředpokládá se další manévr.
Proto logika čínského jednání vypadá v evropském chápání, zaměřeném na odvetný úder, dost absurdně. Čína nereagovala na zničení tehdy jediného mezinárodně úspěšného čínského podniku, společnosti Huawei, ani na diplomatický skandál, který vyvolala návštěva Pelosiové na Tchaj-wanu v srpnu 2022.
 
Čína zaujímá k podpoře Ruska velmi nerozhodný a nejistý postoj.
Čína nyní řeší soubor rozsáhlých, dlouhodobých a zásadních výzev k vybudování široce založené ekonomiky s plným cyklem široké nomenklatury, a to od nejnižšího stupně toho, co bylo realizováno před 30-40 lety, až po nejvyšší stupeň toho, co je realizováno nyní.
Proto v situaci, kdy se Rusko vměšuje do jejích geostrategických projektů, je podmíněně tvrdý postoj Číny zcela logický. Pokud bude Čína pomáhat, bude tak činit za svých vlastních podmínek – to za prvé; a za druhé, v takovém načasování, které je pro Čínu výhodné a ospravedlňuje vektor čínských a nikoli ruských geostrategických a národních cílů.
 
Problémy Ruska jsou problémy Ruska, Čína s tím nemá nic společného.
Čína se však také nemůže „vzdát Ruska”, protože by to oslabilo geostrategickou pozici Číny, posílilo přítomnost USA na jejím severním křídle a vytvořilo rizika protičínského projektu na ruském území.
Čína není ochotna řešit tuto patovou situaci za podmínek Ruska, aniž by z toho měla jasný prospěch. Jednoduše proto, že přerušení nebo dokonce oslabení spolupráce Číny s kolektivním Západem by mohlo na jedné straně rozbít soubor ekonomických a technologických výzev, které Čína řeší v rámci svého projektu „ekonomické suverenity”, a na druhé straně vytvořit rizika ekonomické udržitelnosti v době, kdy je ekonomika nejzranitelnější za posledních 40-50 let.
Čína v roce 2018 v reakci na úder proti společnosti Huawei neudeřila na společnost Apple, protože dlouhodobé výhody spolupráce s Applem a spřízněnými partnery jsou větší než potenciální škody způsobené zničením mobilní divize její nejúspěšnější vlajkové lodi.
Až se rovnováha posune směrem k izolaci, Čína neprodleně vykopne všechny zahraniční partnery, ale neudělá to nyní, protože využívá zdroje a potenciál spolupráce se Západem k posílení vlastní ekonomiky a zvýšení technologické autonomie.
Totéž platí pro Rusko. Do konfliktu se nezapojí, dokud se poměr přínosů a nákladů neposune natolik, aby ospravedlnil stovky miliard ztrát z rozchodu s kolektivním Západem ve prospěch prosazování geostrategických ambicí.
K tomu však dojde výhradně za podmínek, které budou výhodné pro Čínu, a až to Čína bude považovat za nezbytné.
Čína nebude podporovat ruské územní nároky a nebude se angažovat přímými vojenskými kanály, dokud se situace nedostane do strategického patu a systémové krize, kdy bude nutné větší čínské zapojení, pak samozřejmě za podmínek „podřízenosti” Ruska, což ospravedlní vysokou cenu zapojení.
Jak se budou události vyvíjet?
 
Čína poskytne Rusku humanitární, ekonomickou a částečně i finanční podporu v rámci vzájemně výhodné spolupráce, aniž by byly porušeny čínské zájmy v projektech globální spolupráce s kolektivním Západem, při zachování neutrality v mezinárodních organizacích.
Čína bude působit jako prostředník a nevyjadřuje snahu podniknout praktické kroky.
Tato konfigurace je pro Čínu výhodná, protože jí dává čas, přesouvá pozornost USA z Číny na Rusko a čas je nyní nejcennější neobnovitelný zdroj. USA nejsou schopny efektivně udržovat dvě fronty (Ukrajinu a Tchaj-wan), takže dokud existuje Ukrajina, veškerá pozornost se soustředí na Rusko, a to je v zájmu Číny.
Na druhou stranu konflikt vede k ekonomické závislosti Ruska na Číně, odpoutává Rusko od západních projektů, a to je pro Čínu výhodné.
 
Čínský „mírový plán” odhaluje několik důležitých rysů.
Mírová role a funkce Číny je v kontextu současného uspořádání konfliktu zcela „místně“ nereálná, přičemž plán je více v rozporu s ruským než americkým postojem, ačkoli v podstatě nevyhovuje ani jedné straně současného konfliktu.
„Mírový plán” však také poukazuje na skutečnost, že Čína není v této fázi připravena realizovat globální projekty v rámci koncepce „multipolárního světa” a podniknout praktické kroky k jejímu naplnění. Přinejmenším ve fázi aktivního iniciátora ve střednědobém horizontu. Pravděpodobně za 5-7 let, ale ne nyní.
Čína zaujímá nejistý, opatrný a pasivní postoj a v pozici vyvažujícího pozorovatele uhlazuje ostré hrany.
Plán je koncipován tak, aby se distancovala od konfliktu a v odmítnutí globálního projektu nové architektury světového řádu. V podstatě za všechno dobré a proti všemu špatnému tak, jak se Čína obvykle staví k jakémukoli jinému vyhrocenému konfliktu.
Čína sice chápe, že je na řadě hned po Rusku, ale není připravena jednat. Neexistuje žádný proaktivní postoj.
 
V současné fázi vývoje Číny se národní zájmy zcela přesunuly na domácí agendu.
Koncepce agresivní globalizace ustoupila v roce 2009 a od té doby Čína aktivně přechází od modelu ekonomického rozvoje zaměřeného na export, k vytváření střední třídy a odvíjení domácí poptávky, zvyšování hloubky domácího trhu, pumpování úvěrů do ekonomiky a zvyšování technologické autonomie.
Čínské technologické projekty se ve velké míře opírají o vysokou úroveň a poměrně účinný reinženýring a replikaci zahraničních technologií a zahraniční technologie ze znepřátelených zemí tvoří přibližně 97 % všech zahraničních technologií v Číně.
S rostoucí prosperitou Číny se koncept „globální továrny” stává minulostí a obchodní válka s USA brzdí dlouhodobé západní projekty v Číně. Vztahy mezi Čínou a kolektivním Západem jsou nyní v podstatě v režimu uzamčených závazků.
Zároveň je hloubka integračních vazeb příliš vysoká na to, aby bylo možné provádět ostré manévry, a vše, co Čína dělá, vychází z pozice dlouhodobého rozpadu vazeb s okolním světem.
V zásadě není pochyb o vektoru, stejně jako není pochyb o identifikaci „přítel-nepřítel”, nikdo si nedělá iluze, jen Čína využívá zdroje spolupráce s kolektivním Západem, aby si vzala vše, co může získat, než přeruší vztahy.
Vzhledem k míře a rozsahu integrace Číny do globálních projektů řízených USA a vzhledem k rozsahu Číny se jedná o dlouhodobý proces, setrvačná složka je obrovská. Čína se snaží vyhnout náhlým manévrům tím, že jedná opatrně.
Dalším důležitým bodem, který lze zachytit mezi řádky v „mírovém plánu”, je to, že Čína si je velmi nejistá svou schopností odrážet útoky USA na taktické úrovni, a proto se snaží konflikt utlumit.
Čína předpokládá, že taktické plánování a improvizace, v nichž přiznává mistrovství USA, neumožní Číně účinně neutralizovat operační hrozby z jejich strany, pokud by se jim postavila přímo. Čína je silná ve strategickém plánování a může dosáhnout fenomenálních úspěchů, ale na taktické úrovni ji USA přehrávají.
Dojde tedy na typické čínské chování. Půjdou s proudem, budou řešit své strategické úkoly v oblasti technologického vyzbrojování a ekonomické udržitelnosti a využívat přitom jak zdroje Západu, tak i Ruska.
Konflikt v této fázi je naštěstí v souladu s čínskými zájmy, neboť odvádí pozornost USA od Číny k Rusku a současně zvyšuje závislost Ruska na Číně díky získávání levných a stabilních ruských zdrojů.
Co bude dál? Kdo ví, co bude dál. Dokud bude Rusko stabilní – Čína jednat nebude.
 

Preklad: St. Hroch, 26. 2. 2023

Pridajte Komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Návrat hore