K čemu vlastně došlo v Moskvě během summitu Putin – Si Ťin-pching

Ilustračné foto Liviu Gorincioi: Pexels

Dmitrij Drobnickij     
 
Možná se váženému čtenáři zdá, že se až příliš nechávám unést nedávnou návštěvou čínského předsedy v Rusku (třetí materiál na toto téma po sobě). Snad to tak zdáli vypadá, ale je to spíš ovlivněno tím, jak jsou okolnosti návštěvy i její předpokládané důsledky mediálně odsouvány do pozadí, a raději se řeší „módní outfity“ novopečené paní prezidentové.
Ale právě ona nervózní až hysterická reakce řady západních politikářů a jejich mediálních poskoků mě vede k hlubšímu studiu toho, co se o věci zatím ví, a pokusu o uvádění toho do širších souvislostí. Proto nabízím k přečtení svůj překlad televizní besedy významného ruského amerikanisty, analytika Dmitrije Drobnického…(překl.)
 
Jak si vysvětlit paniku na Západě kolem návštěvy Si Ťin-pchinga v Moskvě?
Pro začátek povím, že panika začala poněkud později. Zpočátku vůbec nechápali, co se děje, protože byli naprosto soustředěni na to, že teď řeknou přes masmédia, jak by si měl Si v Moskvě počínat, přičemž z jejich strany nešlo ani tak o rady, co by mohl říci, jako docela o příkazy – co má. Např.: „Po setkání s Putinem Si musí jako světový lídr zavolat Zelenskému…“ apod. No, a když viděli že se to neděje a viděli obracející se karty oněch dvou dní, začali mít vážné problémy, protože to nedokáží popsat (nemají to jaksi v zásobě) a v podstatě ta jejich, dlouho budovaná konstrukce „světového řádu postaveného na pravidlech“, narazila na poznání, že pokud někde je, tak určitě ne v Eurasii. V Evropě tomu možná ještě někdo věří, ale dle všeho soudě ne nadlouho.

Oni pochopili, že to tak vypadá?
Ano, v jistém momentě to analytici takto pochopili, ale problém je v tom, že zahraniční politikou u nich dnes vládnou lidé (kteří vytěsnili ty ostatní) kteří vycházejí z onoho naprosto „levičácko-liberálního“ globálního snobizmu: – vy musíte dělat tak, jak jsme my rozhodli. My jsme u nás v Harvardu, Stanfordu… přece napsali, jak má být světový řád postaven – takže se tím koukejte řídit!

Ovšem, příklad Japonska dokládá to, že dovedou…
Jistě, a je to moc zajímavá věc: – když se ukázalo, že je setkání Si s Putinem nevyhnutelné, poslali japonského premiéra Kišidu do Indie, aby tam rovněž pohovořil o budování nového řádu, ale pan Módi ho sotva vyslyšel, přestože má doma velmi složitou situaci. Poté Kišidu poslali přes Polsko do Kyjeva, aby tam vykládal totéž, a jediný prospěch z toho všeho bylo, že v AP, Reuters, NYT a dalších hlavních médiakanálech: – Si jede k Putinovi, ale Kišida jede k Zelenskému – 1:1… Přitom Kišidovi (bez předchozího projednání s ním) přerušili indický program, a štandopéde ho hnali  za Zelenským…
Vše vypadalo dost bídně a když po skončení druhého dne čínské návštěvy viděli státní oběd, vzájemné přípitky… snad pochopili, nakolik nicotně na tomto pozadí vypadají jejich lídři.

Jen mimochodem, několik hodin strávili oba lídři v neformálním rozhovoru u krbu v Putinově bytě v Kremlu, něco podobného se údajně nestalo od dob J. V. Stalina – pozn. překl.

To, že na tom jsou Američané špatně s institucemi, které tak dlouho propagovali, tak jim navíc nevěří polovina Američanů. U Američanů přece vždycky platilo: – vůdcovství, vůdcovské kvality, vůdci … A vrchní velitel je Šéf! No a v pohledu na skutečné lídry, státníky, – jak vypadá vše, co mají doma? Pokud si vzpomínám, a to je trochu déle, než si pamatuje Biden, tak on vždycky velké události ve světě komentoval sám. Tentokrát, nemýlím-li se, jeho komentář chyběl. Nejspíš nemá co říci. Důležitá je jiná věc. Kritici nynějšího liberálního establishmentu v USA dnes říkají: – „vidíte, co jste udělali? Urazili jste Čínu, urazili jste Rusko a postrčili jste je do vzájemného objetí“.
Ani ti kritici dnes ale nechápou, že to stejně byl objektivní proces. Jistě, konfrontace je dnes velmi ostrá a systém postavený na „pravidlech“ vyvolává stále větší odpor, ale ve skutečnosti bylo sblížení eurasijských mocností k budování úplně jiného, neliberálního řádu, nevyhnutelné i bez toho.

Z hlediska ekonomiky, politiky, vojenské sféry – proč se tak bojí onoho objetí Číny s Ruskem?
Protože vzniká pořádek, který není jejich, a nejde ani tak o těžiště, dříve byly výzvy, byly zranitelnosti, ale nebyla rovnocenná alternativa. Oni přece vždycky vykládali, že k liberálnímu systému, postavenému na pravidlech (která oni sami průběžně určují), není ve světě alternativa. Přitom dnes vykládají většině obyvatelstva zeměkoule, že ti jsou vyvrhelové, a zcela pomíjí jejich zřetelné úspěchy v technologiích, vnímavý vztah k prostým lidem na celém světě v podmínkách systémové krize Západního světa. A tak vznik nejen těžiště, ale alternativního centra, které skutečně maká a drží slovo, je pro lidi kteří jsou dnes u kormidla USA, osobní katastrofa.

To, že si sami umazali nejen tvář, pochopili pozdě. Ale jak s tím naloží republikáni? Ovlivní to volby?
No, do voleb je ještě daleko – to uvidíme, protože je tam ještě řada dalších vlivných faktorů. Zatím vše hraje proti administrativě Demokratické strany. Pokud jde o zahraniční politiku, o níž se říká, že Američany nezajímá, tak čas od času je velmi důležitá. A dnes vážné obvinění vládnoucí garnitury hovoří o tom, že přivedli svět na práh 3. světové války a ničeho nedosáhli. A přitom neustále ztrácí tvář a vliv, a pokud ještě o kousek propadnou banky … Zatím se J. Yellen na minfinu, Powell na FEDu snaží udělat vše pro to, aby se to do roku 2024 nezhroutilo. Oni jsou ale dnes ve stavu šachového Zugzwangu – cokoli udělají, bude špatně. Zvednou-li sazbu, začne se hroutit ekonomika. Pokud sazbu nezvednou, bude se dál rozjíždět inflace. Ale hlavně: – podobně jako Blinken nechápe, jak je zkonstruován svět, Powell nechápe konstrukci ekonomiky – jakkoli divné to je. Oni znají jen jeden model.

A jak se budou vyprošťovat z té kritické situace – potřebují nějaké rychlé řešení …
Rychlé řešení měli, ale propásli ho. Měli šanci se na dva roky smířit s Čínou a za tu dobu intenzivně připravit průmyslovou základnu v rámci AUKUSu a některých přidružených zemích. Ale když poslali Blinkena na jednání s čínskými soudruhy, což se podobá vyslání chlápka, který neumí zatlouci hřebík, aby postavil dům v seismicky nebezpečné oblasti tak to podle toho dopadlo. Blinken je nejdřív pozurážel …. (řečeno slovy mého švagra: – „hodí se do diplomacie jak povidla na parkety“ – pozn. překl.).
Mně se zdá, že oni teď řešení hledají, ale to nezřejmější, které se nabízelo, to prošvihli.
 

Preklad: St. Hroch, 27. 3. 2023

Zdroje:

portrét St. Hroch

Pridajte Komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Návrat hore