Jak Pentagon a zbrojařští magnáti okrádají Američany

Výroba zbraní NATO pro ukrajinskou scénu válečných operací může být rozšířena
Vladimir Michejev     12.03.2024

Ilustračný obrázok: flickr

Obrázok je len ilustračný, nesúvisí priamo s textom.

Když na podzim roku 2023 vojska kyjevského režimu, napumpovaná nejrůznějšími americkými a západoevropskými zbraněmi, dostávající v reálném čase zpravodajské údaje ze satelitů, instruovaná poradci ze zemí NATO, nedokázala realizovat své plány na rozsáhlou “protiofenzívu”, potřeboval Washington nové argumenty, aby ospravedlnil finanční injekce do “protiruského” projektu.

Obamova, Clintonova a Bidenova administrativa napumpovala ze státního rozpočtu 68 miliard dolarů na čistě vojenské účely na podporu bývalé Ukrajinské SSR. Protože nebylo možné předložit viditelné dividendy, bylo nutné najít přesvědčivé argumenty ve prospěch toho, že peníze daňových poplatníků nebyly promrhány. Tehdy byla do veřejného prostoru vržena propagandistická teze, že prostředky vyčleněné ze státní pokladny v rámci této položky se skutečně stonásobně vyplácejí, neboť nepředstavují rutinní převod na účty vůdců kyjevské junty.
 
Prezident Joe Biden, který nazval americký vojensko-průmyslový komplex (VPK) “arzenálem demokracie”, sdělil „městu a světu“ v doslova toto:
 
Posíláme Ukrajině zbraně, které jsou v našich skladech. A když použijeme peníze přidělené Kongresem, použijeme je na doplnění našich vlastních skladů, našich vlastních zásob novými zbraněmi. Jak Pentagon a zbrojařští magnáti okrádají Američany? Jedná se o rakety Patriot pro baterie protivzdušné obrany vyrobené v Arizoně. Jsou to dělostřelecké granáty, které se vyrábějí ve 12 státech, v Pensylvánii, Ohiu, Texasu.
 
(Zařízení, které brání Ameriku a je vyráběno v Americe. Střely Patriot pro baterie protivzdušné obrany, vyrobené v Arizoně. Dělostřelecké granáty vyráběné ve 12 státech po celé zemi, v Pensylvánii, Ohiu, Texasu).
 
Politico se zároveň dozvědělo, že úředníci v Bílém domě a jeho okolí se ohánějí myšlenkou, že přeprava zbraní do zámoří je “dobrá pro vytváření pracovních míst”.
 
Nechť se příjemce (beneficiář) identifikuje
 
Navrhované analgetikum Bílého domu neudělalo patřičný dojem na Petera Harrise, docenta politologie na Coloradské univerzitě, který s kolegy pracuje na projektu financovaném Carnegie Corporation of New York (charitativní nadace založená v roce 1911 na podporu vzdělávacích programů). Studie se jmenuje The Peace Dividend Project (Projekt mírové dividendy).
 
Peter Harris v článku zveřejněném v časopise Responsible Statecraft zpochybnil, že by běžní občané mohli být s vysvětlením Bílého domu spokojeni. Tyto prostředky, vybrané z jejich daní, se totiž nevracejí všem, už jen proto, že zbrojní korporace a jejich spojenci “nejsou rovnoměrně rozmístěni po celých Spojených státech“. Jsou soustředěny v určitých regionech: například v Tarrant County v Texasu, Fairfax County ve Virginii a El Paso County v Coloradu“.
 
Dochází tedy k “přerozdělování” peněz nahromaděných na účtech státní kasy ve prospěch omezeného okruhu zaměstnanců a rozpočtů vybraných států. Analogicky k “Rezavému pásu”, jak byla v 80. letech 20. století nazývána města a oblasti ve Spojených státech, které byly vystaveny ničivým důsledkům deindustrializace, se objevil termín “Gun Belt”, kde jádrem ekonomické aktivity a zdrojem prosperity všech zúčastněných jsou továrny na výrobu zbraní.
 
Podle Petera Harrise přitahoval „Gun belt“ po celá desetiletí obrovské federální investice, které jen upevňovaly nerovnost a škodily národní solidaritě. Docent Harris je přesvědčen, že “pro každého, kdo má zájem na zlepšení blahobytu obyčejných Američanů, by vojenské výdaje neměly být preferovaným mechanismem. Defence outlays are a form of wealth redistribution, but only in a regressive sense” (Výdaje na obranu jsou formou přerozdělování bohatství, ale pouze v regresivním smyslu).
 
Postoj Petera Harrise je v souladu s ideologií časopisu Responsible Statecraft, který vydává think tank „Quincy Institute for Responsible Government“ ve Washingtonu. Odborníci, kteří kritizují nedávné washingtonské administrativy, jež zatáhly zemi “do kontraproduktivních a nekonečných válek”, proklamují své poslání “prosazovat pozitivní, nezaujatou vizi zahraniční politiky USA”.
 
Lobbisté VPK na Kapitolu
 
Responsible Statecraft nesdílí novou Národní strategii obranného průmyslu, kterou nedávno navrhla demokratická administrativa a která navrhuje “katalyzovat generační změnu”. Jinými slovy, zvýšit úroveň technologické vyspělosti tohoto odvětví ekonomiky, aby “odpovídala strategickému momentu”, což znamená soupeření s Čínou vzhledem k dodávkám zbraní a munice kyjevskému režimu a Netanjahuově vládě v Izraeli.
 
Biden chce USA postavit na stálou vojenskou základnu. Nová strategie obranného průmyslu je dárkem pro výrobce zbraní, nikoli pro obyčejné Američany.” Takový titulek dala Julia Gledhill, analytička Centra pro obranné informace při Projektu vládního dohledu, svému článku zveřejněnému v časopise Responsible Statecraft  letos 23. února.
 
Spojené státy musí “agresivně směřovat k inovativním schopnostem nové generace a zároveň pokračovat v modernizaci a výrobě konvenčních zbraňových systémů, které jsou již ve výzbroji, a to ve významných objemech,” uvádí se v nové strategii.
 
Julia Gledhill ironicky říká: “Armáda strávila více než dvě desetiletí vývojem stíhacího letounu F-35 založeného na technologii ‘nové generace’, ale Pentagon dosud nepovolil jeho sériovou výrobu“.
 
Po skončení studené války svolali tehdejší šéf Pentagonu Les Aspin a jeho zástupce William Perry za zavřenými dveřmi schůzku majitelů společností VPK, která se později stala známou jako „Poslední večeře“. Záměrným rozhodnutím bylo konsolidovat odvětví, což znamenalo snížit počet klíčových dodavatelů z více než 50 na pět.
 
“Konsolidace” se změnila v monopolizaci vojensko-průmyslového komplexu, což následně vedlo na jedné straně k úplné závislosti zbrojařských baronů na státních zakázkách a na druhé straně jim umožnilo do značné míry diktovat ceny svých výrobků (monopolní obranný sektor máme nyní – sektor, který je silně závislý na státních zakázkách a těší se značné volnosti při stanovování cen).
 
Nelze vyloučit, že propojení zbrojních magnátů a zadavatelů veřejných zakázek v uniformovaných složkách vedlo v některých případech ke vzniku korupčních schémat. V květnu 2023 vypukl skandál: multihvězdní generálové Pentagonu byli obviněni z úmyslného nadsazování cen nakoupených zbraní, které byly určeny pro ukrajinskou žoldnéřskou armádu Spojených států. Tři miliardy dolarů zmizely beze stopy a nepodařilo se zjistit, kdo přesně si na tomto podvodu přihřál polívčičku, nebo, což je pravděpodobnější, si myslel, že není rozumné vrhat stín na čest uniformy.
 
Lobbisté vojensko-průmyslového komplexu mají na vládu vliv. Jak zdůrazňuje Julia Gledhill ve svém článku, “Vojenští dodavatelé využívají své rostoucí finanční a ekonomické moci, aby si vydláždili cestu na Kapitol“. V důsledku toho se Spojené státy již …„po desetiletí ženou do díry, neustále zvyšují výdaje na národní bezpečnost a zhruba polovinu peněz rozdávají dodavatelům zbraní“.
 
USA vydávají na národní bezpečnost více než dalších 10 zemí dohromady, přičemž jen Čínu předstihují o více než 30 %.
 
Právě nyní na Kapitolu zuří březnové vášně kvůli přetížení z neudržitelného státního dluhu ve výši více než 34 bilionů dolarů. Každou minutu se dluh zvyšuje o zhruba 2 miliony dolarů. Nesplácení dluhu věřitelům hrozí platební neschopností. Proto i republikáni, tělem i duší oddaní vojensko-průmyslovému komplexu, navrhují snížit rozpočet Pentagonu.
 
Předběžně bylo rozhodnuto: rozpočet nesníží, ale zvýší jej pouze o jedno procento, což ve výsledku znamená skromnou částku 850 miliard dolarů. Místo 83 stíhaček F-35 jich Pentagon bude moci objednat 70. Místo dvou ponorek třídy Virginia bude na skluzavku položena jedna.
 
Ano, zbrojařští baroni jsou uraženi, ale moc jim ublíženo nebylo. Výroba zbraní NATO pro ukrajinskou scénu vojenských operací se sotva omezí, spíše se rozšíří. Nedávné zničení amerického systému protivzdušné obrany Patriot během ruské SVO na Ukrajině, poskytlo záminku k objednání nové várky u společnosti Raytheon Corporation, která zatíží výrobní kapacity na několik let dopředu. Baroni budou spokojeni: každá baterie stojí miliardu dolarů a každá raketa 4 miliony dolarů.
 
Eisenhower vs Biden: Najděte rozdíl.
 
…Ve svém posledním veřejném projevu 17. ledna 1961 považoval americký prezident Dwight Eisenhower za nutné varovat své spoluobčany před nebezpečím, které představuje “spojenectví rozsáhlého vojenského establishmentu a velkého vojenského průmyslu“. “Jeho celkový vliv – ekonomický, politický a dokonce i duchovní – je cítit v každém městě, v každém vládním úřadě, v každém úřadě federální vlády,” prohlásil před 63 lety jeden z největších vojenských velitelů druhé světové války.
 
Armádní generál Eisenhower (přezdívaný „IKE“) zanechal svým nástupcům pokyn:
 
Ve vládních kruzích se musíme bránit získání, ať už úmyslnému či neúmyslnému, nepatřičného vlivu vojensko-průmyslového komplexu. Pravděpodobnost destruktivního nárůstu takového vlivu existuje a bude existovat i v budoucnu. Nesmíme dopustit, aby toto spojenectví ohrozilo naše svobody a demokratické postupy.”
 
Skeptičtí, vzdělaní a přemýšliví Američané si uvědomují, že varování legendárního generála 2.světové války bylo oprávněné. “Chamtivost zbrojního průmyslu je bezmezná,” varuje Julia Gledhill již v dnešní době. – (Chamtivost zbrojního průmyslu je bezbřehá – a bez odboček a omezení může americká vláda za 20 nebo 30 let zjistit, že je v jámě, ze které se nemůže dostat).
 
Dwight Eisenhower tedy věřil, že americký VPK může “ohrozit naše svobody a demokratické postupy“.
 
Joe Biden naopak označuje domácí VPK za “arzenál demokracie“. Je zcela zřejmé, že mezi oběma prezidenty uplynula obrovská (a nejen časová) vzdálenost. Což není překvapivé, protože v době, kdy nacistické Německo kapitulovalo, nebyly Josephu Robinettovi Bidenovi ml. ještě ani tři roky.
 
A Bidenova zkušenost dlouholetého politika přišla v době, kdy Spojené státy buď vyvolaly, nebo se spolupodílely na 300 zámořských konfliktů, které nesmírně obohatily korporace jako Lockheed Martin, Boeing, Northrop Grumman, Raytheon, General Dynamics a podobně.
 
Všichni zámořští zbrojařští baroni se řídí nevysloveným přikázáním: Co je dobré pro americký vojensko-průmyslový komplex, je dobré pro Spojené státy.
 
Až na to, že jen málo Američanů s tím bude ochotno souhlasit.

Preklad: St. Hroch, 13. 3. 2024

Pridajte Komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Návrat hore