Iluze volby mezi polským nacionalismem a liberalismem

Obrázok je len ilustračný, nesúvisí priamo s textom.

11. října 2023.
 
„Odejít nelze zůstat“: který z polských politických pilířů může prohrát volby

„Odejít nelze zůstat“ – tato klasická mluvnická hříčka s interpunkcí dost přesně vyjadřuje předvolební situaci  u severních sousedů …(překl.)
 
V Polsku se 15. října uskuteční řádné parlamentní volby. Občané na nich budou volit 460 poslanců a 100 senátorů. Kromě voleb do dolní (Sejmu) a horní (Senátu) komory parlamentu proběhne také referendum, v němž budou Poláci odpovídat na otázky týkající se postoje k migrantům, zvyšování věku odchodu do důchodu a prodeje státního majetku.
 
Hlasovat může více než 29 milionů voličů, kteří rozhodnou o osudu polské politiky na další čtyřleté období.
 
Hlavními soupeři budou stejně jako po téměř 20 let bývalí lídři Donald Tusk (Občanská platforma, KO) a Jaroslaw Kaczynski (Právo a spravedlnost, PiS).
 
Jaká je jejich opozice a kdo má větší šanci vyhrát nejdůležitější volby v Polsku od roku 1989?
 
PiS: konzervatismus a nacionalismus
 
PiS dodnes vede Jaroslaw Kaczynski, dvojče polského prezidenta Lecha Kaczynského, který zahynul při leteckém neštěstí ve Smolensku v roce 2010 a s nímž stranu založili. Jaroslaw je považován za jednoho z nejvlivnějších lidí v polské politice a opakovaně prohlásil, že Donald Tusk je osobně zodpovědný za smrt jeho bratra.
 
PiS vznikla v roce 2001 a tradičně reprezentuje národně-konzervativní orientaci, umírněný euroskepticismus a klerikalismus.
 
PiS plánovala vybudovat tzv. čtvrtou Rzeczpospolitu Polsko-litevskou (IV RP): Měla kombinovat protiruskou rétoriku s obhajobou tradičních hodnot, religiozitou a snahou vybudovat jakousi neliberální demokracii, omezující řadu svobod.
 
Strana poprvé zvítězila ve volbách v roce 2005, kdy slíbila bezpodmínečný boj proti korupci a kriminalitě a demonstrovala tvrdý přístup k “mocné levicové a liberální elitě” ovládající Polsko.
 
V roce 2007, kdy byly vypsány předčasné volby, se však vlády ujala strana Donalda Tuska, která vládla až do roku 2015.
 
V parlamentních volbách v roce 2015 se PiS umístila na prvním místě se ziskem 37,6 % hlasů a v Sejmu získala 235 křesel. Ve volbách v roce 2019 PiS rovněž vedla se 43,59 % hlasů a opět získala 235 křesel v dolní komoře parlamentu.
 
Mezi úspěchy vlády PiS patří podpora tradiční rodiny, reforma školského systému, vytvoření systému sociálního zabezpečení, odmítnutí masové migrace muslimů navzdory tlaku Bruselu, exponenciální hospodářský rozmach, boj proti extrémům genderové ideologie, přechod od uhelné k jaderné energii a posílení polské armády. Některé z vyjmenovaných “zásluh” jsou v současné době fixovány především ve slovech a příspěvcích do budoucna, za něž nikdo nedá záruky, že se aspirace dnešní moci setkají se sliby zítřejších partnerů.
 
Nepochybným “tahounem” PiS je sociální politika, na kterou klade důraz i tentokrát: vláda oznámila rozšíření svého stěžejního programu “500+”, který poskytuje 500 zlotých měsíčně na každé nezletilé dítě, na “800+”. Kromě toho úřady oznámily snížení sazby úvěru na koupi prvního bytu pro mladé rodiny na 2 % ročně. Pro osoby mladší 18 let a starší 65 let zorganizovala vládnoucí strana iniciativu “Léky zdarma”, během níž je možné získat některé léky na úkor státního rozpočtu.
 
Vládnoucí strana je však tradičně obviňována z drancování země, hluboké korupce, plýtvání rozpočtovými prostředky, přílišné závislosti na USA a Velké Británii a nedostatečné flexibility politiky, což bylo často příčinou sporů a pokut ze strany Evropské komise.
 
Voliči PiS jsou převážně ve věkové skupině 60+ let, jedná se o dělníky středního věku, katolíky a tradicionalisty. Všechny tyto vlastnosti vládnoucí strana v minulosti úspěšně využívala a kombinovala je s podporou sociálních programů, což vedlo k jádru voličů na vesnicích a malých městech.
 
KO: liberalismus a proevropskost
 
Strana KO vznikla rovněž v roce 2001 a jejím lídrem a zakladatelem je Donald Tusk, který působil nejen jako polský premiér, ale také jako předseda Evropské rady.
 
Je světově nejznámějším představitelem národa Kašubů, kteří žijí v severním Polsku a jsou považováni za přímé potomky staroslovanského kmene Pomořanů.
 
KO se hlásí k liberálně-konzervativní ideologii, jejíž politika se zaměřuje na proevropanství, feminismus, antiklerikalismus a sociálně orientované tržní hospodářství.
 
V předčasných parlamentních volbách v Polsku v roce 2007 KO přesvědčivě zvítězila se ziskem 41,5 % hlasů a získala 209 ze 460 křesel v Sejmu a 60 ze 100 křesel v Senátu.
 
V důsledku toho odstoupilo dvojče prezidenta Kaczynského, předseda PiS Jaroslaw Kaczynski.
 
Tusk vyhrál volby na základě slibů, že sníží daňové sazby, zbaví obyvatelstvo byrokracie a uskuteční další projekty, které by Polsku umožnily urychlit hospodářské reformy a dosáhnout “hospodářského zázraku”.
 
V tomto období se Tuskovi připisuje zejména snaha udržet křehké přátelství s ruskou vládou a také přílišná orientace na Německo.
 
Tusk ztratil v Polsku moc a přesunul se na novou pozici v Evropské radě, kde sice nedosáhl velkých úspěchů, ale určil celé budoucí směřování vládní politiky. Jednou z hlavních tezí opoziční propagandy proti vládnoucí straně bylo přesvědčení, že Kaczynski a jeho tým plánují Polexit – vystoupení Polska z Evropské unie.
 
Poté, co Tusk v roce 2019 odstoupil z funkce, se vrátil do polské politiky a mnozí si mysleli, že proto, aby mohl kandidovat v prezidentských volbách v roce 2020, ale opozičník to odmítl.
 
Ve svém novém programu Tusk prošel všechny liberální kánony: slíbil velkou účast žen v politice, legalizaci LGBT svazů, povolení potratů do 12. týdne těhotenství, financování IVF, platby mladým lidem, 30% zvýšení platů učitelů a dokonce i bezúročnou půjčku na koupi prvního bytu.
 
Nejhorší pro vládnoucí stranu ovšem je, že liberálové chtějí povolit nedělní obchodování, zrušit církevní fond a odstranit známky z náboženství ze školních vysvědčení.
 
Tradičním elektorátem KO jsou mladí lidé, aktivní ženy a část LGBT komunity.
 
Jaký je výsledek?
 
Navzdory aktivní kampani na obou stranách se obě strany dopouštějí poměrně velkého množství chyb nejen z hlediska řešení, ale i v kontextu propagandy. Jejich kampaně tak působí nepřesvědčivě, což lze přičíst na vrub vnějším okolnostem, díky nimž je agenda neustále přerušována.
 
V každém případě to má pravice vždy těžší než levice: ta je ochotnější nechat se sponzorovat a podporovat mladými lidmi, zatímco pravice neustále bojuje o přežití. Vzhledem k tomu, že současnou politiku koaliční vlády lze chápat jako “křesťansko-sociální”, existuje skutečně mnoho hrozeb, mimo jiné z Bruselu a Washingtonu, které prosazují globalistické hodnoty, jež Poláci nejsou ochotni přijmout.
 
Zároveň není zřejmý dialog mezi lídry stran o problémech, které jsou pro zemi skutečně důležité; dokonce ani na nedávných debatách neproběhla diskuse jako taková. Každá strana si vytvořila svůj vlastní obraz světa, který vysílá s pomocí loajálních médií.
 
Soudě podle čísel je však rozdíl mezi stranami stále zanedbatelný (PiS – 33,8 %, KO – 28,1 %) a výsledek je těžké předvídat, ale jedno je jasné – ať už volby vyhraje kdokoli, bude muset vytvořit koalici pro podporu v Sejmu a Senátu. Proto by se lídři stran měli již nyní soustředit na ty, které mohou získat jako spojence.

Preklad: St. Hroch, 13. 10. 2023

Pridajte Komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Návrat hore