„Estébák“ – jak jinak, že? Jo, a ještě „Aspen“…

Foto: Wikipédia

Nemohu neříct, že se nepřestávám divit, jak i u jinak „rozumem obdařených lidí“ je jak roup v konečníku zažrané klišé „estébák Babiš“.
Jako osoba trochu políbená právem – teorií i praxí trestního řízení – jsem se před pár lety, kdy to bylo nejvíce aktuální proto, že o tom rozhodovaly slovenské soudy, a především ten úplně nejústavnější, touhle věcí trochu zaobíral. A už tehdy vznikl tento text, který jsem dnes jen trošku doopravil:
„Ve vší té „protibabišovské“ štvanici jsem mimoděk sledoval průběh resp. výsledky soudních řízení před jednotlivými stupni slovenských obecných soudů ohledně žaloby Andreje Babiše proti Ústavu pamäti národa SR /dále jen ÚPN/ ve věci jeho registrace a zneužívání zpřístupněním v archivních materiálech bývalé složky Státní bezpečnosti Sboru národní bezpečnosti ČSSR v tehdejší kategorii spolupracovníků „agent“.

Se zadostiučiněním jsem přijal, že všechny stupně obecných soudů ve Slovenské republice došly k závěru, že bylo prokázáno, že Andrej Babiš
– nikdy nepodepsal závazek ke spolupráci s StB
– nikdy s touto organizací vědomě nespolupracoval
– nebyl získán k spolupráci způsobem stanoveným Směrnicí pro práci se spolupracovníky kontrarozvědky (Rozkaz ministra vnitra č. 3/1978)
– neudržoval s pracovníky StB konspirativní styk
– neplnil pro StB žádné úkoly
– nepodával StB žádné zpravodajské informace nebo poznatky
– neposkytoval StB žádnou pomoc nebo služby, které by bylo třeba utajovat, a
-  že svazek „Bureš“ byl veden formálně bez reálné spolupráce tajného spolupracovníka a že evidence Andreje Babiše jako tajného spolupracovníka StB je neoprávněná.

O to více jsem byl konsternován Nálezem Ústavního soudu SR sp. zn. II. ÚS 285/2017-163, co se týče znevěrohodnění svědků, bývalých pracovníků XII. správy ZNB Bratislava Františka Hákače, Andreje Kuĺhy a Júliuse Šumana, a především odmítnutím pasívní legitimace /tj. označení žalované strany/ k žalobě ÚPN, ačkoliv v minulosti v obdobných případech byl po převzetí agendy od Slovenské informační služby úspěšně žalován vždy tento subjekt. Nemohla mi uniknout ani skutečnost, že poprvé právě v jeho případě se ÚPN upjal k ústavní stížnosti, což nemůže neevokovat přesvědčení o politické motivaci představitelů ÚPN.
Právnický tým Andreje Babiše, který se věcí zabývá, asi zná tento článek bezpečnostního analytika Jana Schneidra – cituji celý a doslova:

SCHNEIDER: Slovenský Ústavní soud se asi zbláznil

Slovenský Ústavní soud vytvořil svým rozhodnutím v kauze spolupráce Andreje Babiše se Státní bezpečností právní vakuum a rozvrátil dosavadní slovenskou právní praxi do těžko odhadnutelné míry, což může mít nečekané a dalekosáhlé důsledky.
Jan Schneider 16.10.2017
Nedávno jsem psal, že slovenský Ústav paměti národa hraje svinskou hru. Šlo o jednání před slovenským Nejvyšším soudem (NS), kam se slovenský Ústav paměti národa (ÚPN) dovolal ve sporu s Andrejem Babišem kvůli (ne)oprávněnosti jeho evidence coby agenta bývalé Státní bezpečnosti (StB).
ÚPN v dovolání argumentoval tím, že svědkové nebyli před soudem zbaveni mlčenlivosti. Ta drobná nesnáz, zvící zhruba vrat od stodoly, však byla v tom, že to byli svědci předvolaní na návrh ÚPN. Nikoliv Babišovými obhájci. Ona svinská taktika spočívala v tom, že kdyby svědci vypovídali podle přání ÚPN, bezpochyby by nad touto procesní chybou přivřel oči. Když však nevypovídali podle přání ÚPN, použili právníci ÚPN k napadení soudního rozhodnutí procesní chybu, kterou sami nastražili. Je více než chvályhodné, že NS jim na tento špinavý trik neskočil.
O to více alarmující je, že slovenský Ústavní soud (ÚS), k němuž směřovala následná, podobně vyargumentovaná stížnost ÚPN, jim ji neomlátil o hlavu, ale naopak jim otrávenou návnadu snědl i s navijákem a ještě si u toho pomlaskával. Následně vydal usnesení, kterým zrušil všechny předchozí rozsudky soudů nižších instancí v lustračním sporu Andreje Babiše proti ÚPN.


Pasivní legitimace
V roce 2011 vydal k tomu kompetentní slovenský Nejvyšší soud rozhodnutí, kterým slovenskou právní praxi sjednotil tak, že v případech lustračních sporů má být žalovanou stranou ÚPN. Od té doby ÚPN tuto pasivní legitimaci měl a byl mnohokrát žalován.
Avšak v „kauze Babiš“ se ÚPN poprvé ve své historii obrátil až na Ústavní soud. Proč až nyní, zůstává záhadou – jestli jen někomu nešlo o to, počurat Babišovi boty.
A tak ÚS nalezl, že prý ÚPN nemůže být ve sporech tohoto typu žalovanou stranou. Komentátoři dovozují (nález ÚS zatím není v písemné podobě k dispozici), že podle ÚS má tuto tzv. pasivní legitimaci (zřejmě) ministerstvo vnitra.
Kontroverzním rozhodnutím slovenský ÚS postavil do jakéhosi právního vakua všechny předchozí rozsudky, které se týkají ÚPN coby žalované strany. Rozvrátil tak slovenskou právní praxi do dosud těžko odhadnutelné míry, což může mít nečekaně dalekosáhlé důsledky.


Občané druhé kategorie
Slovenský Ústavní soud se dopustil další poťouchlosti. Označil příslušníky bývalé Státní bezpečnosti (StB) apriori za soudně nedůvěryhodné. Plošně jako třídu – a to na základě totalitární praxí smrdícího zákona, jímž novodobí zákonodárci zákonem hodnotí historii. Označili StB zákonem za zločineckou organizaci a Ústavní soud k tomu nyní vyřkl apriorní soudní nespolehlivost každého jednotlivého příslušníka StB. Nechám na právnících, aby posoudili, jaká práva jim tím poplival, rozhodně však lze očekávat, že něco takového asi Evropský soud pro lidská práva nepozře, čímž se právní chaos na Slovensku ještě zmnoží.
Pikantní je, že těmi stejnými – úředně nevěrohodnými – příslušníky StB vytvořené spisy naopak zejména ÚPN považuje za Písmo svaté. Jakpak je to možné? Kdy se ti příslušníci StB stali nevěrohodnými? Až po změně režimu? To by ale znamenalo, že StB na tyto nevěrohodné příslušníky měla dobrý vliv, když v jejích službách byli věrohodnými? Takže to vlastně nemohla být až tak úplně a zgruntu zločinecká organizace, když v době, kdy v ní pracovali, sice udělali ledasco, ale nelhali o tom do svazků, a všechno, co napsali, sedělo a byla to pravda.
To by pak ale též znamenalo, že špatný vliv na příslušníky StB měla až nová doba, kdy taky dělají ledasco, a ještě ke všemu lžou. Tak se z původně věrohodných zločinců stali zločinci nevěrohodnými. A to hromadně, tady totiž nešlo o jednoho člověka, ale o všechny příslušníky StB bez výjimky. Neměl by být ve smyslu této logiky příslušně pozměněn zákon, jenž stanovuje, která doba je zločinná?


Zatajená vlastní studie
Absolutní předpojatost ÚPN vůči Andreji Babišovi je zcela zřejmá z následující skutečnosti, o níž jsem již psal, ale kterou stojí za to zopakovat.
Seznam dokumentů ve svazku Bureš má totiž naprosto neobvyklý průběh. Téměř „bez rozběhu“ byl dotyčný registrován jako agent, avšak ke konci svazku je uveden návrh převést svazek z kategorie vědomé spolupráce (agent) do kategorie spolupráce nevědomé (důvěrník). Tuto absurditu lze vysvětlit pouze tak, že dotyčný vědomým spolupracovníkem nikdy nebyl a po kontrole byl administrativní stav uveden do souladu se skutečným. Zdá se to být neobvyklé? Jistě by to bylo neuvěřitelné, kdyby přesně tento jev v téže době a na identickém místě nepopisovala vlastní studie ÚPN.
Jde o studii ÚPN o tzv. XII. správě ZNB (Bratislava). Obsahuje zjištění Inspekce ministra vnitra z roku 1986 o zneužívání zvláštních finančních prostředků na tomto útvaru a o následných kádrových změnách. Editor této studie, Jerguš Sivoš, pracovník ÚPN, vystupoval u soudu jako svědek proti Babišovi, aniž by jen slovem tuto studii zmínil.
Stojí za to z ní citovat: „V druhej polovici roka 1986 … komplexná kontrola Inšpekcie ministra vnútra ČSSR zistila, že náčelníci a niektorí vedúci starší referenti špecialisti operatívnych odborov neoprávnene nakladali s tzv. zvláštnymi finančnými prostriedkami určenými na agentúrno-operatívnu činnosť XII. správy ZNB. Prepustení, resp. na vlastnú žiadosť uvoľnení boli … mjr. Milan Greguš … kpt. Rastislav Mátray.“ (s. 35)
Žádost o odchod do civilu tedy podali oba nadřízení správce svazku Bureš, kterých se podvody bezprostředně týkaly s takovou intenzitou, že jim hrozilo trestní stíhání. Proto šli raději sami, aby zachránili příspěvek za službu a ostatní náležitosti.
A zde přicházíme k zásadní skutečnosti, kterou ÚPN před soudem totálně zamlčel. Inspekce tehdy přišla na to, že v rámci podvodů se zvláštními finančními prostředky bylo založeno mnoho fiktivních agenturních svazků, což bylo bezprostředně napraveno. Za skutečné agenty byla uznána necelá polovina, další čtvrtina „agentů“ byla zrušena bez náhrady.
A pozor: zbytek „agenturních svazků“ byl převeden zpět na svazky důvěrnické. Této situaci přesně odpovídá „návrh na D“, nejpodivnější záznam v seznamu dokumentů svazku Bureš. O tom pěkně prosím píše ÚPN ve své studii (s. 74–75), ale před soudem perfidně mlčí.
Dočkáme se paradoxního výsledku?


Těch náhod s „úřední sklerózou“ a náhlou eskalací aktivit a nestandardních postupů a podivných časování začíná být v předvolební době proti Babišovi už tolik, že je možné si vsadit na zcela kontraproduktivní vyznění celé protibabišovské kampaně. Mnoho lidí ve volbách prostě hodí hlas pro Babiše jen ze vzdoru, aby ukázalo, že takovéto prasečiny před volbami nefungují a fungovat nebudou.
O negramotnosti mnoha novinářů svědčí i jejich texty, protože absolutně nepochopili, co slovenský Ústavní soud vlastně zrušil a co to věcně znamená – a nevynechají jedinou příležitost napsat, že Babiš je agent, přestože slovenský Ústavní soud rozsudky zrušil z procesních důvodů.
Ale že si Slováci kvůli nám pěkně zasvinili právní stát, to nám je skutečně líto. Snad by to mohlo pomoci otřást trochu naší společností, aby si uvědomila, že se nechává manipulovat několika šílenými kádrováky, kteří beztak mají z oné minulosti ještě mnoho margarínu na hlavě, a snaží se frenetickými útoky odvrátit pozornost od svých hanebných existencí. A mohli bychom se již věnovat trochu něčemu jinému. Počítejte se mnou – dejme tomu 15 let po převzetí moci komunisty v únoru 1948 již bylo zaděláno na Pražské jaro a československá společnost procházela obdobím, které zanechalo ve světové historii (a kultuře) nesmírně zajímavou stopu.
A my se tady 28 let po (zpětném?) převratu neustále lustrujeme a po nějakém ušlechtilém celospolečenském vzepnutí ducha ani stopy… “

http://ceskapozice.lidovky.cz/schneider-slovensky-ustavni-soud-se-asi-zblaznil-f7y-/forum.aspx?c=A171016_131840_pozice-forum_houd

Proč tohle uvádím? Jednak doslova souhlasím s tím, co píše Schneider.  A navíc mi jde o tu studii ÚPN
Jerguš Sivoš – XII. správa ZNB. Dokumenty k činnosti Správy kontrarozviedky v Bratislave v rokoch 1974 – 1989
https://www.upn.gov.sk/publikacie_web/XII-sprava-ZNB.pdf
A jak píše již Schneider, na str. 35 v této publikaci je uvedeno – cituji:

„V druhej polovici roka 1986 došlo k velkým personálnym výmenám v náčelníckom aparáte. Koncom júla odišiel do dôchodku náčelník XII. správy ZNB plk. Jozef VAVRO a za nového náčelníka XII. správy ZNB bol vymenovaný pplk. Štefan HOMOLA53, náčelník Správy Štátnej bezpečnosti Bratislava. Následná komplexná kontrola Inšpekcie ministra vnútra ČSSR zistila, že náčelníci a niektorí vedúci starší referenti špecialisti operatívnych odborov neoprávnene nakladali s tzv. zvláštnymi finančnými prostriedkami určenými na agentúrno-operatívnu činnosť XII. správy ZNB. Prepustení, resp. na vlastnú žiadosť uvoľnení boli náčelníci I., II. a III. odboru mjr. Milan GREGUŠ, pplk. Ján NOVÁK54 a kpt. František STREDL, vedúci starší referenti špecialisti 1., 2. a 3. oddelenia II. odboru pplk. Karol VARTOVNÍK 55, kpt. Dušan PISKORA a kpt. Milan LAZORIŠÁK56 a vedúci starší referenti špecialisti 1. a 2. oddelenia III. odboru kpt. Rastislav MÁTRAY a kpt. Jozef TURZA. Kauza sa v značnej miere dotkla 1. zástupcu náčelníka XII. správy pplk. Antona FAŤOLA, u ktorého inšpekcia zistila spreneverenie druhej najvyššej čiastky. Na základe rozhodnutia straníckych a rezortných predstaviteľov ho len disciplinárne potrestali a zo správy nemusel odísť. Odvolali ho z funkcie 1. zástupcu náčelníka XII. správy ZNB a súčasne menovali do funkcie náčelníka II. odboru. Tento krok ministra vnútra ČSSR súvisel zrejme s vysokým funkčným zaradením FAŤOLA, no predovšetkým s momentálne chýbajúcimi kádrami takmer na celej správe…“ 

Shrnuto a podtrženo – na XII. správě SNB Bratislava se vysokými kádrovými pracovníky ve velkém rozkrádaly finanční prostředky určené na odměny spolupracovníkům StB. Za tím účelem se formálně fabrikovaly svazky neexistujících „agentů“ nebo do kategorie „agent“ se převáděly a v rozporu se služebními předpisy se zakládaly agenturní svazky z dosavadních „důvěrníků“, tedy osob, které byly vytěžovány pracovníky StB, ale nebyli jejich tajnými spolupracovníky /a této kategorie se také netýká lustrační zákon/.
A také – hle, kdo musel odejít – kpt. Rastislav Mátray, tedy tehdy nadřízený Juliuse Šumana, ten, kdo podepsal záznam jako že o  verbovce Andreje Babiše,  a který uložil Šumanovi, aby ji podepsal rovněž.
 
Že tito lidé nebyli v tehdejších podmínkách trestně stíháni a „nehnili“ v kriminálech za zneužití pravomoci veřejného činitele a za rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, lze přičíst jen a jen skutečnosti, že tento dobový „kardinální průser“ v samotném centru moci komunistického státního aparátu v Bratislavě nebylo možno z politických důvodů iniciovat.
 
Normálně uvažujícímu člověku ale nemůže uniknout souvislost s vyšetřováním Inspekce MV ČSSR a ukončením agenturního svazku Andreje Babiše, který – jak píše Schneider – byl ještě před uzavřením a uložením do archivu převeden zpět do kategorie „důvěrník“.
 
Jak je možné, že si Jerguš Sivoš, autor publikace se studií ÚPN, při výslechu před soudem nevzpomněl na svou publikaci a na kontrolu IMV, která odhalila svinstva, která se na XII. správě SNB Bratislava děla ohledně „zvláštních finančních prostředků“ a nevybavil si tu očividnou souvislost se zjištěními kontroly a s osudem agenturního svazku Andreje Babiše?

Nikdy jsem dosud nevolil ANO či Andreje Babiše, ale profesionální i lidská čest mi nedovolila, abych ho tehdy osobním dopisem na tyto skutečnosti neupozornil s tím, že
opravdu jsem si vědom, že pro Vás a pro Váš tým asi nepřináším nic nového, leda tak sovy do Athén nebo husy na římský Kapitol.
Ale přece jen mi to nedá – co kdyby přece jen mohla vzniknout nějaká nová myšlenka?
Od kontroly IMV v druhé polovině roku 1986 do převratu v listopadu 1989 uběhly pouhé tři roky. Není možné, aby materiály z té kontroly nezůstaly v archívech Ministerstva vnitra ČSSR. Co když nebyly skartovány na základě rozkazu gen. Lorence a dodnes si trůní někde v ÚPN nebo Archívu bezpečnostních složek Praha?
Takový důkaz by mohl mít docela slušnou validitu, co říkáte?

 
Jak už to u Andreje Babiše chodí – pokud jste mu něco napsali, poslali SMS nebo e-mail, zásadně poděkuje – ne jako absolutní většina těch papalášských nadutých hlavounů.
 
Co Andrej Babiš a jeho tým se skutečnostmi obsaženými v mém dopise udělali, nevím, „eto ich dělo“. Já jsem si jen splnil, co mi – jak jsem výše psal – velela profesionální i lidská čest, takže v této věci nejsem nikomu nic dlužen, například, že bych něco podstatného věděl a nechal si to pro sebe, a mám tedy čisté svědomí.
 
Jen bych si závěrem ještě dovolil připomenout a požádat – nevím, nejsem Šalamoun a tím spíše Pánbůh – zda Andrej Babiš byl nebo nebyl spolupracovníkem StB v kategorii „agent“, jen předkládám jisté skutečnosti, a názor ať si udělá každý sám, ale současně prosím – nakládejme velmi opatrně s různými „nálepkami“ a nesklouzávejme na úroveň těch, jejichž jsme názorovými antipody, jen proto, že ta „nálepka“ dostala podobu obecně zaužívaného klišé.
Věci nejsou černobílé, i když se to v dnešní totálně „ve dví rozervané“ době na první pohled tak jeví.
 
A na úplný závěr dodávám k výše uvedenému textu starému už čtyři roky, skutečnosti navýsost aktuální – co se týče výše zmíněných „nálepek“.
Protože vedle nálepky „estébák“ je Andreji Babišovi soustavně otloukáno o hlavu jeho údajné „členství“ v Bakalově a Sorosově „Aspen Institute“.

Jaká je pravda?
 
Proč možná tisíce a násobky lidí přežvykují tuhle ztuchlou slámu a nikdo – zejména z presstitutů a TVžumpalistů – se neobtěžuje zjistit pravdu?
Myslím, že odpověď je nasnadě – použiju metaforický slogan – „Hoňte krtka!!!“ Protože „krtek“ je všeobecný nepřítel.
 Jak to tedy je s Andrejem Babišem a Aspen Institute Central Europe?
 
Nejenže jsem se probral internetem, kde jsem zjistili, že profilové foto Andreje Babiše /stejně jako Sebastiana Kurze/ se přechodně objevilo na stránkách institutu v kategorii „Všichni lidé“, kde ho lze najít v archívu – People – Aspen Institute Central Europe (archive.org) , ale také jsem zjistil, že Andrej Babiš přednesl dne 19.11.2020 svůj příspěvek na konferenci institutu Aspen Annual Conference The Shape of (Central) Europe
https://www.aspeninstitutece.org/event/kam-kracis-cesko-2020/ 
 
A pak už zbývalo se zeptat přímo „kovářů“, ne běhat po „kováříčcích“.
Napsal jsem tedy Andreji Babišovi v neděli 8.1.2022 e-mail s příslušnými dotazy a během jediné hodiny jsem od něj obdržel odpověď psanou jeho typickým stylem –
„Dobry den prosim vas nikdy jsem nebyl clenem Aspenu ktery patri zlocinci Bakalovi ktery rozkradl OKD a nedal hornikum byty ktere jim slibil atd???
Privatizace becherovky prodavani havla atd
Je to lez!!!
V Aspenu jsou sami moji nepratele!!
Peknou nedeli
Andrej Babis“
 
Ve stejný den jsem ovšem poslal dotaz i do Aspen Institute Central Europe tohoto znění –
Dobrý den! 
Dovolte, prosím, jednoduchou – trochu rozvedenou – otázku.
Aspen Institute požívá u části politiků, novinářů, veřejně činných osob i „běžných občanů“ velmi dobrou pověst a pro řadu z nich je stavovskou ctí být členem.
Opačně je tomu u další skupiny lidí, kteří Aspen Institute spojují s kritizovanými postoji George Sorose, a pokud se jedná o pražskou pobočku, pak s kontroverzním hodnocením Zdeňka Bakaly.
 
Mně jde ale o něco jiného.
V současné době vrcholí v České republice kampaň prezidentských voleb 2023.
V mnoha diskusích s tím spojených je citováno jméno prezidentského kandidáta Andreje Babiše ve vztahu k Aspen Institute.
Na archivních stránkách institutu se dosud dá najít fotografie a vizitka Andreje Babiše, z čehož je odvozováno, že Andrej Babiš byl členem Aspen Institute. Na současných stránkách se však profil Andreje Babiše nenachází a bývá někdy publikováno v médiích, že byl vymazán v roce 2021.
 
Ta moje otázka tedy zní – „Byl nebo je ing. Andrej Babiš členem Aspen Institute, případně od kdy do kdy, a případně jak se jeho profil dostal na stránky institutu, proč a kdy byl vymazán.“
 
Děkuji předem za odpověď, kterou bych vděčně uvítal co nejdříve.
 
PS:
Jsem přesvědčen, že ochrana osobních údajů jde u veřejně činných osob v takovýchto souvislostech stranou a nemůže být překážkou pravdivé odpovědi.“
 
Nevěřil jsem příliš v odpověď.
Nicméně dnes ráno /pondělí 16.1.2023/ mi přistála do e-mailové schránky.
Její obsah pro mě není překvapivý, přesto si myslím, že – v případě, že se mu dostane potřebné publicity – nevyjde moje snaha o nalezení pravdy nazmar.
 
Tady je znění odpovědi –
„Vážený pane,
děkujeme Vám za zaslané otázky týkající se pana Andreje Babiše. Aspen Institute Central Europe není členskou organizací, Aspen Institute CE je neziskovou organizaci a proto bych Vás ráda informovala, že pan Babiš není členem tohoto institutu. Pan Babiš pouze v roce 2020 vystoupil jako jeden z řečníků na výroční konferenci Aspen Instittue CE, toho času z pozice premiéra České republiky. Standardně všechny vystupující z debat a konferencí na našem webu uvádíme. Více informací o této konkrétní konferenci najdete na tomto linku
 
S přáním hezkého dne, 

Ještě nějaké otázky – ptám se na margo Andreje Babiše coby „estébáka“ a „aspeňáka“ já?

Lex

Zveřejněno 19.1.2023 na Outsidermedia Estébák, aspeňák… | Outsider Media

1 názor na “„Estébák“ – jak jinak, že? Jo, a ještě „Aspen“…”

Pridajte Komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Návrat hore