Embargo a nepotřebnost obchodu ropou s EU… a vítězem je…

Sergej Pereslegin
 
Předkládám vaší pozornosti překlad názoru na bolestivé téma mezinárodních obchodních vztahů jednoho z předních ruských prognostiků, který sice nepatří k fanklubu kremelského vedení, nicméně… Jeho názor je natolik „neevropský“, že by vás mohl zaujmout – takže se začtěte … (Ještě poznámka: – jde o překlad zvukového záznamu, takže, v zájmu plynulosti textu, není doslovný). – překl.
 
Pojďme si pohovořit o ropném tématu. Podle zpráv se v Bosporu nahromadila celá flotila ropných tankerů, čekajících na vyřízení dodatků k pojištění, souvisejících s nedávným vyhlášením cenového stropu EU na obchod ruskou ropou. Co dělá Evropa, k čemu vede její hra, a proč onen strop?
 
Skutečně si myslíte, že v tomto případě hovoříme o tankerech a cenovém stropu?
Podle mého  jde o Turecko…
 
Ropné téma…
Situace s tankery v Bosporu
Cenový strop
 
Evropa si dávno vyhradila zavedení onoho cenového stropu a Rusko dávno řeklo, že ho nepřipustí, a nakonec obě strany pokračují v této hře, zvané „velké překvapení“. Začnu tedy od prvního bodu:
 
Evropa ustanovila cenový strop 60 usd/barel, což je docela nízká hodnota, ale odpovídající. Mluvili jsme o tom, že během příštích let měl být základní koridor cen ropy (v normálních podmínkách – bez války, bez sankcí) mezi 60-85 dolary, s tím, že sice může propadnout nebo stoupnout, ale v průměru  po 80% času bude spíš v tomto rozmezí. Takže je to v podstatě docela rozumná cena a nic hrozného v ní není.
 
S přihlédnutím k produkční ceně ruské ropy, může Rusko za tuto cenu obchodovat jakkoli dlouho.
 
Na druhé straně, po obdržení tohoto prohlášení, na ně Rusko, přirozeně zareagovalo velmi negativně s tím, že v takovém případě nebude s účastníky tohoto omezení obchodovat vůbec.
 
Můj komentář:
V dnešních podmínkách sankcí je obchod pro Rusko naprosto nevýhodný, přičemž cena nemá žádný význam. Čím dražší bude ropa, tím více nul se bude nacházet na určitých účtech. Protože ale za tyto nuly nelze nic koupit a ceny mohou být kdykoli likvidovány jako peněžní jednotky – tak proč potom vůbec Západu prodávat ropu, – to já nechápu vůbec. Ze všeho nejlépe bude, pokud Rusko tento obchod úplně zruší, přičemž mu sice formálně klesnou příjmy, ale protože tyto příjmy nemůže utratit, pak může v klidu odpovídající ropu poslat kamkoli jinam, například do Číny… A za to dostane nikoli peníze ale čistý barter. Proto lze hrát onu hru, kdy Čína zvedne ceny na své součástky, či komplekty, a my odpovíme zvýšením ceny ropy, což uspokojí obě strany – přinejmenším to bude jakási parita.
 
Proto tu není jasné ani evropské schéma, nepochopitelné je i ruské schéma, protože tady už je skutečně nutné zastavit obchodování. Rusko to sice avizovalo, nicméně obchodování pokračuje. Proto bych situaci kolem ropy položil na jednu stranu.
 
Něco úplně jiného je situace kolem „zácpy“ kolem Bosporu,  a ta je mnohem zajímavější než vlastní ropa…



Je třeba uznat, že Erdogan se projevil jako velmi dobrý hráč. Je naprosto zřejmé, že tuto operaci propočítal už dávno, ale provedl ji ve velmi vhodnou dobu, aby ukázal oběma stranám, tedy Rusku i Evropě, že některé důležité momenty, spojené s cenotvorbou, nebude řešit ani Evropa ani Rusko, ale Turecko. Protože ovládá prostor průlivů a tím může řídit světové transakce – přinejmenším v zóně Evropy.
 
To ve skutečnosti není první ani desátý „špunt“ v Bosporu a Dardanelách. V 60. letech ty situace vznikaly pololetně a to vždycky kvůli haváriím tankerů, které plavební cestu blokovaly až do úplného vyhoření nákladu. Díky moderní technologii se tankery v průlivech srážejí jen výjimečně. Turecko ale připomnělo, že jsou různé způsoby omezení průjezdu – například pojištění průjezdu tankerů průlivy na škody způsobené majetku Turecka a jeho občanů. Takže Turci říkají, že tankerů je už mnoho, pořádek žádný, v jejich pojištění není řád, takže dokud se v tom nerozeberou, pouštět tankery nebudou… Nicméně tankery propustí a za pár dní to vše skončí. Turecko ovšem demonstrovalo, že je stranou v tomto konfliktu – ovšem stranou třetí: – ani na straně Ruska ani Západu – a hraje svou vlastní hru.
 
Všimněte si, že právě tento den si Turecko vybralo, aby se vší úctou oznámilo Řecku, že jeho vojenské manévry na egejských ostrovech jsou provokací, a pokud s tím Řecko nepřestane, snímá ze sebe Turecko veškerou odpovědnost za vývoj událostí. Takže Turecko naznačilo, že skutečně je konflikt mezi dvěma členy NATO takřka před nosem, a vypuknout může kdykoli.
 
Nejedná se už, ovšem, jen o Kypr, ale velkou část egejských ostrovů, na něž si Turecko činí nárok. Práva Turecka i Řecka na tyto ostrovy jsou zhruba rovnocenná, jež lze založit na tisícileté historii. A je tam co dělit. A proto Turecko vstupuje i do této hry.
 
Všimněte si, že Erdogan je skutečně dobrým hráčem. Jsem přesvědčen, že naoko začal syrskou, kurdskou kampaň a vzdal Řecko… a nyní demonstruje, že to byl úhybný manévr k odvedení pozornosti, zatímco Řecko zůstává cílem.
 
A teď třešinka na dortu… – poté, co Švédové vydali Turkům jednoho z lídrů kurdské partaje a všichni psali o tom, že Švédové poslali toho člověka na mučení a smrt, a taková že je cena evropského slova… – Turci uctivě oznámili, že vydání toho konkrétního člověka vůbec nevyžadovali a že je to čistě švédská aktivita. Tedy, takto shodit Švédy, to se už musí umět! Podle mého je Turecko nesporným vítězem minulého týdne. Aniž by cokoli udělalo, dokázalo využít cizí válku, to je šikovné a chytré a přitom velmi teatrální. A přitom všem zůstávají členem NATO a Erdogan zůstává přítelem Vladimíra Vladimíroviče …
 
Oni skutečně hrají velmi dobře a já jsem v životě neočekával, že je Turecko schopno vést natolik komplikovanou diplomatickou hru. Nezbývá jim než pogratulovat.