Dobrodružství jaderného kufříku v Americe: Vtipné, ale ne k smíchu

20240112 Alexandr Prochvatilov

Ilustračný obrázok: flickr

Obrázok je len ilustračný, nesúvisí priamo s textom.

Osiřelé kódy, které potřebuje pán Bílého domu k tomu, aby mohl nařídit odpálení jaderných zbraní, ohrožují celý svět
Skandál kolem tajné nemoci šéfa Pentagonu Lloyda Austina, během níž prezident Biden nebyl schopen, jak jsme psali, nařídit jaderný úder, rozzuřil Ameriku.
V historii amerického jaderného kufříku však bylo takových incidentů mnoho a neexistuje žádná záruka, že se nebudou opakovat.
 
Americká vojenská mašinérie je příliš rozvolněná.
Navenek je “jaderný kufřík” kožený kufřík od společnosti Zero Halliburton z Utahu, která vyrábí hliníkové kufříky, jež byly použity jako rekvizity například i ve filmech „Muži v černém“ a „Spy Kids“. Kufr má černou barvu, váží asi 20 kg a zavírá se na kódovaný zámek. Kufr je údajně neprůstřelný: podle některých zpráv má titanovou ochranu, podle jiných hliníkovou.
Je to nejbližší moderní ekvivalent středověké koruny a žezla – symbolu nejvyšší moci. Zdánlivě nevinně vypadající kufřík, který doprovází vrchního velitele všude, kam se vydá, je ve filmech a špionážních románech propagován jako mocný doplněk, stroj soudného dne schopný zničit celý svět,” píše časopis Smithsonian.
 
Prototypy jaderného kufříku se objevily ve Spojených státech za prezidenta Dwighta Eisenhowera. Svou současnou podobu však kufřík získal během kubánské krize, kdy americký prezident John F. Kennedy zapochyboval, že jaderný arzenál má pod kontrolou on, sám vrchní velitel. Obával se, že rozkaz k jadernému úderu by mohli bez jeho svolení vydat lehkomyslní američtí generálové a že on sám by takový rozkaz nebyl schopen vydat, aniž by byl ve velitelském centru. V důsledku toho byl přepracován systém velení a řízení amerického jaderného arzenálu a byl vytvořen jaderný kufřík.
 
Od té doby ozbrojený prezidentův pobočník s kufříkem následuje svého šéfa všude, kam jde. Doprovází ho v autě, v prezidentském letadle a vrtulníku, na pracovních cestách a dokonce i na dovolené. Mimochodem, takové kufříky jsou tři. Dva jsou přiděleny prezidentovi a viceprezidentovi a třetí je trvale umístěn v Bílém domě.
 
Několikrát se stalo, že jaderný kufr byl mimo dosah amerického prezidenta a bez řádného zabezpečení. Během návštěvy Geralda Forda ve Francii tak byl jaderný kufřík omylem ponechán na palubě prezidentského letadla v Paříži: pracovník amerických bezpečnostních služeb musel dohnat prezidentskou kolonu a předat kufřík prezidentovi přes okno limuzíny.
 
Dvakrát se podobné incidenty staly Jimmy Carterovi. Jednou už ho tak unavilo břímě šéfa jaderné velmoci, že donutil důstojníka, který ho měl všude a kdekoli doprovázet s kufrem v ruce, aby se ubytoval až 10 kilometrů od jeho ranče v Georgii.
 
Jindy zase jednoduše zapomněl svůj osobní identifikátor, takzvanou “jadernou sušenku” potřebnou k použití kufru, v kapse saka, které poslal do čistírny.
 
“Jaderná sušenka” je kousek plastu o velikosti kreditní karty a obsahuje kódy potřebné k tomu, aby prezident mohl nařídit odpálení jaderných zbraní. Prezident musí mít “jadernou sušenku” neustále u sebe.
 
Na rozdíl od roztržitého Cartera byl Ronald Reagan velkým milovníkem pořádku a nosil onu “nukleární sušenku v peněžence v zadní kapse kalhot”. Dne 30. března 1981 však na něj byl spáchán atentát a po nastalé panice se Reaganův pobočník, který kufřík nesl, nedokázal k prezidentovi dostat a ten byl převezen do Univerzitní nemocnice George Washingtona. Než byl Reagan odvezen na operační sál, byl svlečen a z kapes mu byly vyjmuty všechny přebytečné předměty, včetně karty s kódy k odpálení jaderných zbraní. Ta byla později nalezena v odpadkovém koši.
 
 
Peter Metzger, bývalý mariňák, který byl jedním z pěti vojenských asistentů pověřených přepravou jaderného “fotbalového míče” (jak se tomu také říkalo) pro Reagana, později vyprávěl, jak ho jednou kolega poslal do výtahu, zatímco prezident cestoval v jiném, a nalhal mu, že se za Reaganovou kolonou opozdil. Metzger vzpomínal, že mu srdce bušilo “jako pískomilovi v kleci”, dokud si neuvědomil, že si z něj kolega vystřelil.
 
V roce 1991, když byl George Bush starší prezidentem, opustil po tenisovém zápase v Los Angeles kurt v takovém spěchu, že jeho pobočník z námořní pěchoty s kufříkem se za prezidentem opozdil a trvalo mu 15 minut, než se v doprovodu agentů Tajné služby USA dostal k prezidentské koloně, aby kufřík předal hlavě státu.
 
Během prezidentství Billa Clintona se Spojeným státům třikrát nepodařilo aktivovat svou jadernou triádu.
V roce 1999, při příležitosti 50. výročí založení NATO, se Clinton zúčastnil výročního summitu v Reaganově mezinárodním obchodním centru, ale náhle opustil akci, nasedl do své limuzíny a zmizel, přičemž zanechal svého pobočníka s jaderným kufříkem v naprostém zmatku.
Místo aby počkal, až se všichni shromáždí [ochranka a důstojník s jaderným kufříkem], prostě odešel,” řekl mluvčí Bílého domu Joe Lockhart.
Tehdy šel policista s jaderným kufříkem půl míle pěšky k Bílému domu, kde prchajícího Clintona dostihl.
“Jsme v bezpečí,” zvolal Lockhart se zjevnou úlevou poté, co pomocník v pořádku dorazil. A dodal: “Takové věci se stávají.
 
Nebyl to však jediný jaderný skandál, který se týkal Clintona: bývalý šéf sboru náčelníků štábů generál Hugh Shelton ve své knize “Bez rozpaků” napsal, že v roce 2000 jeden z Clintonových “jaderných pomocníků” oznámil ztrátu kódů, k níž došlo o několik měsíců dříve. Bylo zahájeno interní vyšetřování ztráty kódů. Po čtyři měsíce byla Amerika bezbranná proti jadernému úderu ze strany Ruska nebo Číny.
 
Navíc den po skandálu s Monikou Lewinski byl Clinton tak nervózní, že ztratil svou “jadernou sušenku”, tj. identifikační kartu s kódy, ačkoli právě v ten den bylo třeba je naléhavě aktualizovat. Sám Clinton nikdy nepřiznal, jak a kde se mu podařilo ztratit americkou jadernou bezpečnost, ale podplukovník Robert Patterson, k jehož povinnostem patřilo i nošení kufříku, tvrdí, že na tuto neblahou skutečnost přišel ráno po skandálu s Monikou Lewinskou. Pravda, Patterson tvrdí, že to bylo v roce 1998. Rozpor v datech vysvětluje tím, že Clinton ztratil hesla dvakrát.
Při zpětném pohledu si uvědomujeme, že to byly pro lidstvo znepokojivé hodiny, protože teprve když Pentagon a důstojníci odpalující jaderné zbraně uslyší tyto kódy, mohou s jistotou vědět, že osoba na lince je skutečně prezident, a ne třeba dvojník pracující pro Kim Čong-una,” komentoval příběh britský The Guardian.
 
Dne 9. listopadu 2017, během návštěvy Donalda Trumpa v pekingském Domě lidových zástupců, kde měl jednat se Si Ťin-pchingem, odmítli čínští zpravodajci vpustit do jednacího sálu Trumpova poradce s “jaderným kufříkem”. Poradce se obrátil o pomoc na personálního šéfa Bílého domu Johna Kellyho, ale jejich pokus o vstup do místnosti skončil rvačkou mezi agenty tajné služby USA a tajné služby ČLR.
 
“Jaderný kufřík” nebyl při potyčce poškozen a nepadl do rukou Číňanů. Šéf čínské zpravodajské služby se později americké delegaci omluvil a Trump požádal, aby informace o incidentu nebyly zveřejňovány: jak se ukázalo, ne všichni čínští zaměstnanci byli o Trumpově pohybu informováni.
 
V lednu 2021 Donald Trump nekontroloval americké jaderné zbraně. To odhalil ve své knize “Peril” (“Nebezpečí”) slavný vyšetřovatel “Watergate” Bob Woodward, který světu sdělil senzační odhalení náčelníka sboru náčelníků štábů USA generála Marka Milleyho, který mu řekl, že se po událostech z 6. ledna natolik obával, že Trump “vyvolá válku s Čínou”, že změnil algoritmus rozhodování o jaderném úderu (!).
 
Podle zákona nařizuje americký prezident odpálení jaderných raket po konzultaci s vojenskými představiteli, ale hlas armády je čistě poradní. Milley však upozornil vysoké důstojníky Pentagonu, že jakékoli Trumpovy rozkazy v této oblasti mu musí být nejprve oznámeny.
Milley vyzval vyšší důstojníky, aby přezkoumali postupy pro vypouštění jaderných raket, a řekl, že rozkaz může vydat pouze prezident, ale co je rozhodující, musí se na tom podílet i on, Milley. Milley se každému z nich podíval do očí a požádal důstojníky, aby v tomto smyslu složili přísahu,” píše Woodward.
 
Generál Milley také, aniž by Trumpa informoval, zavolal svému čínskému protějšku, náčelníkovi Spojeného štábu Ústřední vojenské rady Li Čchengovi, a požádal ho, aby neměl obavy: “Zavolám vám, generále Li, pokud se chystáme zaútočit. Nebude to překvapení.
 
A Lee vzal Millieho za slovo, ujišťuje Woodward.
 
Pokud se američtí generálové tolik bojí, že se dostanou do války s Čínou, jejíž jaderný arzenál je v současnosti řádově slabší než arzenál USA a Ruska, lze si představit jejich obavy z přímého vojenského konfliktu s Ruskem.
 
Loni v prosinci americký prezident Joe Biden při prohlídce závodu na výrobu větrných elektráren CS Wind v Coloradu ukázal na zařízení v rukou jednoho z dělníků a řekl: “Můj mariňák nosí také takový. Má v něm kód, umožňující vyhodit svět do povětří.
 
Ne nadarmo se proslýchá, že Trump při odchodu z Bílého domu neústupně tvrdil, že Bidenovi jaderný kufřík předat nechce.
 
Pokud jde o jaderné kufříky Ruska a Číny, tak s nimi je vše v pořádku. Nikdo je nikdy neztratil ani neztratí.
Nestabilní, roztržití a lehkomyslní američtí prezidenti, které do Oválné pracovny vynáší stále nestabilnější americký politický systém, jsou jedinou skutečnou hrozbou pro národní bezpečnost USA.
 
Jaký smysl má vyhrožovat všem a všemu děsivým armagedonem, když všude kolem sebe ztrácejí vlastní jaderný klacek?

Preklad: St. Hroch, 18. 1. 2024

1 názor na “Dobrodružství jaderného kufříku v Americe: Vtipné, ale ne k smíchu”

  1. Velk průšvih nastane, až nějakého idiota napadne svěřit tyhle jaderné kufříky, “umělé inteligenci”, která si vyhodnotí lidi, jako hrozbu, pro svět.

Pridajte Komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Návrat hore