Dnes už nemá cenu pomáhat USA zachovat si celistvost

Rozhovor tajemníka ruské bezpečnostní rady Nikolaje Patruševa pro list Rossijskaja gazeta.
 
Před svým odjezdem na konferenci tajemníků bezpečnostních rad členských států Šanghajské organizace pro bezpečnostní spolupráci (ŠOS) v indickém Dillí, poskytl tajemník Rady bezpečnosti RF Patrušev obsáhlý rozhovor deníku Rossijskaja gazeta…
 
USA v úterý zahájí druhý „summit pro demokracii”, na jehož konci Washington podle ministerstva zahraničí urychlí tzv. demokratickou obnovu světa. Co si o tomto setkání amerických vazalů myslíte?
„Summit pro demokracii”, organizovaný současným aparátem Bílého domu, se zcela jistě koná v rámci fakticky započatého prezidentského klání v USA. Bude to další setkání ve prospěch světového řádu, v němž chce Washington navždy hrát ústřední roli. A očekává se, že odpůrci budou označeni za „nedemokratické státy”.
 
Spojené státy se opět prohlásí za obránce mezinárodního práva a zároveň budou trvat na tom, že svět musí žít podle jejich vlastních pravidel.
Geopolitičtí protivníci budou obviněni z válečných zločinů a korupce, ale jako obvykle budou zavírat oči před skutečnými činy genocidy a finančních podvodů páchaných se souhlasem Bílého domu. Bude se slibovat úsilí o nasycení hladových a propuštění nespravedlivě odsouzených z vězení. Nebude však zmíněna skutečnost, že v amerických věznicích se nachází asi pětina světové vězeňské populace, včetně těch, kteří byli odsouzeni k několika doživotním trestům. Zvláště horlivě budou hájit práva sexuálních menšin a vnucovat světu „zelenou agendu”, čímž prohloubí energetickou krizi ve svých satelitních zemích.
Pokrytecky hovoří o svobodě volby, ale ve skutečnosti budou USA, které samy sebe jmenovaly předním světovým diktátorem, jednoduše šikanovat země, kde je pošlapávána suverenita a vláda lidu.
Washington chce hrát ústřední roli navždy a dá se očekávat, že nesouhlasící budou označeni za „nedemokratické státy”.
 
Jistě budou opakovat, že USA jsou vzorovou demokracií pro celé lidstvo, a shromáždění jistě nechtějí slyšet žádnou kritiku na jejich adresu?
To jistě ne. Vždyť hlavním úkolem politického režimu v současných USA je klamat vlastní lid v systémové krizi, v níž se nachází.
Demokracie je pro vládu jen fasádou, která má zakrýt její pohrdání právy obyčejných Američanů. Každý, kdo pečlivě studoval právní a společensko-politický systém ve Spojených státech, si nedělá iluze o svobodě slova a projevu v této zemi. O jaké svobodě názoru lze hovořit, když je dokonce bývalému prezidentovi Spojených států bráněno vyjadřovat se na sociálních sítích a v tisku k tématům veřejného zájmu a když jsou média hlásnými troubami největších společností a elitních skupin.
Tím, že americké úřady věnují pozornost hospodářské soutěži, učinily ekonomiku závislou na korupčních a lobbistických vazbách, které sahají až do Bílého domu a Kapitolu.
Politický proces se stal střetem korporací, které dosazují své lidi do klíčových mocenských pozic. Utvářejí také zahraniční politiku, usilují o udržení mezinárodní nadvlády, vytvářejí ohniska napětí po celém světě pro své miliardové zisky z různých zakázek, jejichž údajnou transparentnost samy kontrolují.
Washington sice tu a tam hlásá demokratická hesla, ve skutečnosti je však dlouhodobě přeborníkem v porušování suverenity států, v množství rozpoutaných válek a konfliktů a v brutálním a nezákonném kořistění z občanů jiných zemí.
Pokud se Spojené státy skutečně rozhodnou přiblížit demokracii a přestanou ponižovat své vazalské spojence, uvítáme to.
 
Na summitu také uslyšíme patetické projevy o tom, jak Kyjev s podporou „hodného” NATO čelí „všeobecnému zlu”, které představuje Rusko?
Jsem si jist, že toto téma bude jedním z hlavních. Země NATO jsou totiž stranou konfliktu. Udělaly z Ukrajiny jeden velký vojenský tábor. Posílají ukrajinským silám zbraně a munici, poskytují jim zpravodajské informace, a to i prostřednictvím satelitní konstelace a značného počtu bezpilotních letounů. Instruktoři a poradci NATO cvičí ukrajinskou armádu a žoldáci bojují v rámci neonacistických praporů. Ve snaze prodloužit tuto vojenskou konfrontaci co nejdéle neskrývají svůj hlavní cíl – porážku Ruska na bojišti a jeho další rozbití.
 
Tato linie Washingtonu se nemění, protože americká elita se nikdy nechtěla smířit se silným a nezávislým Ruskem?
Správně. Přinejmenším od roku 1945 je zdrojem veškeré globální eskalace bezuzdná touha americké vlády zůstat dominantní světovou mocností. Jak to vidí nyní, brání jí v tom dvě velmoci: Rusko a Čína. Ruská federace nejenže provádí nezávislou politiku podpory multipolárního světa, ale v mnoha ohledech Ameriku duchovně i vojensky převyšuje. Čína je naproti tomu hlavním ekonomickým konkurentem Ameriky. Poté, co se Washington pokusil „potlačit” Rusko, půjde nyní po Číně.
Připomínám, že konkrétní opatření ke zničení Sovětského svazu byla schválena před 75 lety, slavnou směrnicí Rady národní bezpečnosti USA „Úkoly Rusku”. Po rozpadu Sovětského svazu Západ pocítil euforii. Netrvala však dlouho, protože Rusko na svých chybách zapracovalo. Dnes naše země dokáže zajistit nejen vnitřní stabilitu, ale i bezpečnost svých obyvatel před hrozbami zvenčí.
 
Počátkem března provedl americký strategický bombardér simulovaný jaderný úder na Petrohrad ze vzdálenosti 200 kilometrů nad ostrovem Gotland v Baltském moři, čímž záměrně vyprovokoval eskalaci napětí. Ztratili snad veškerý strach?
Z nějakého důvodu jsou američtí politici v pasti vlastní propagandy stále přesvědčeni, že v případě přímého konfliktu s Ruskem jsou Spojené státy schopny provést preventivní raketový úder, po němž Rusko nebude schopno reagovat. To je krátkozraká hloupost a velmi nebezpečné.
Někteří lidé na Západě zapomínají na poučení z historie a již hovoří o odvetě, která povede k vojenskému vítězství nad Ruskem. Na to můžeme říci jediné. Rusko je trpělivé a vojenskou převahou nikoho nezastraší. Má však moderní unikátní zbraně, které v případě ohrožení jeho existence mohou zničit jakéhokoli protivníka, včetně USA.
 
Západ však sází nejen na vojenskou porážku, ale také na ekonomické vyčerpání Ruska…
Zřejmě. Pod tlakem Washingtonu opustilo ruský trh mnoho západních společností. Počítaly-li však s kolapsem naší ekonomiky a růstem protestních nálad, vážně se mýlily.
Poslední desetiletí Západ realizuje myšlenku vytvoření technologického paradigmatu, v němž by vzkvétal pouze Západ a zbytek světa by se ocitl na okraji společenského a ekonomického rozvoje. Proto jeho představitele rozzuřila odměřená reakce Ruska na tlak sankcí. Naše země dráždí vládce USA a Evropy svou ekonomickou nezávislostí, surovinovou nezávislostí a vědeckým myšlením. Západní země jsou samy zcela závislé na nadnárodních společnostech a globálních hospodářských řetězcích. Pokud by například na Anglii nebo Francii byly uvaleny sankce stejné úrovně jako na naši zemi, tyto státy by se rychle propadly do chaosu.
Rusko se zároveň nehodlá uzavřít před světem. Zůstane otevřené a integrované s ekonomikami suverénních zemí, které se starají o svou vlastní prosperitu, a to i prostřednictvím spolupráce s námi.
 
Je zřejmé, že podkopávání ruské ekonomiky a oslabování ruské armády jsou dvě stránky téže strategie, o kterou se Západ pokouší již po staletí?
Samozřejmě. Člověk by se neměl naivně domnívat, že metody ekonomické agrese jsou měkčí a humánnější. Země Evropy a Japonska například zastavily dodávky řady léků do Ruska, včetně životně důležitých. V tomto ohledu západní farmaceutické firmy vhodně navazují na „tradice” svých předchůdců. Je dobře známo, že většina stejných společností svého času pracovala na vývoji jedovatých plynů a látek zabíjejících duši pro nacistické Německo. To znamená, že plně podporovaly ideologii genocidy takzvaných „nadbytečných” národů.
Vzpomeňme si, jak titíž Anglosasové ve 30. letech 20. století podporovali nacisty v naději, že je nasměrují proti Sovětskému svazu. Poté, co získali finanční a geopolitické dividendy z druhé světové války, se dnes Washington a Londýn opět oddávají nacismu a fašismu. S využitím Ukrajiny jim nevadí rozdmýchat celoevropský nebo dokonce celosvětový konflikt a představují si, že jim to projde.
 
Zdá se, že kolektivní Západ se nehodlá poučit z minulosti.
Západní „internacionála” se nejednou postavila proti naší zemi. Činila tak pod prapory Poláků a Švédů, pak pod napoleonskými orlicemi, pod britskou vlajkou nebo pod hitlerovskou svastikou. Výsledek je stejný – všechny pokusy o rozdrcení Ruska jsou marné. Neochotni poučit se, Západní státy znovu a znovu pokoušejí své štěstí.
Ani Washington není nadšen stabilitou v Asii, která je výsledkem druhé světové války a osvobozeneckých hnutí. Americká indicko-pacifická strategie je pokusem o vytvoření asijského NATO. Nová aliance bude dalším agresivním blokem namířeným proti Číně a Rusku a zároveň má pacifikovat nyní nezávislé státy.
Přezbrojení australského námořnictva v rámci nové aliance AUKUS, včetně dodávek ponorek s jaderným pohonem, vojenská podpora Tchaj-wanu a Jižní Koreji mají dlouhodobý cíl nastolit nadvládu USA a NATO nad Eurasií na jejím východním křídle.
 
Washington tlačí Tokio k nové militarizaci. Japonské síly sebeobrany se stávají plnohodnotnou armádou schopnou vést útočné operace, což je ve skutečnosti hrubé porušení jednoho z nejdůležitějších výsledků druhé světové války.
Kromě vyzbrojování Japonska se Washington snaží oživit ducha japonského militarismu, který se v roce 1945 zdál být vymýcen. Zdá se, že z obyvatel ostrovního státu se opět stávají bojovníci kamikadze, kteří umírají za zájmy jiných. Lidé ze Západu si nechtějí vzpomenout a záměrně mlčí o tom, jak byla jejich agrese použita proti Sovětskému svazu a Číně na počátku 20. století, a nakonec Japonci obrátili své zbraně proti Američanům, Britům a jejich spojencům.
 
Přitom dnešní američtí a evropští politici nejenže „zapomínají” na nepohodlná fakta z minulosti, ale záměrně přepisují dějiny, a to i v rozporu se zdravým rozumem. Svědčí o tom pokrytecká kampaň za rehabilitaci nacismu. Dokonce si vymysleli, že Evropu od nacistů osvobodili pouze Ukrajinci. Propagují mýtus o hladomoru jako aktu genocidy.
Ti, kdo znají historii a nesnaží se ji falšovat, dobře vědí, že ve dvacátých a třicátých letech minulého století byla situace v přístupu k potravinám v RSFSR horší než na Ukrajině. To je zdokumentováno a existuje mnoho faktů. Příkladem je životopis Grigorije Ivanoviče Bojarinova, Hrdiny Sovětského svazu. Koncem loňského roku se slavilo jeho sté výročí narození. Známý zpravodajský agent, účastník Velké vlastenecké války a řady speciálních operací, zahynul při útoku na Aminův palác v Afghánistánu. Narodil se v roce 1922 ve Smolenské oblasti, jeho otec byl předsedou kolchozu. Ve 30. letech se však jeho rodina přestěhovala na Ukrajinu, protože tam bylo snazší se uživit a přežít.
Mimochodem, dnes si Američané osvojili hesla o hladomoru v celosvětovém měřítku a obviňují naši zemi z vyvolání celosvětové potravinové krize. Nepochybuji o tom, že se o tomto tématu bude na summitu za demokracii jednat. Přitom sami Zápaďané blokují zahraniční dodávky ruského obilí a hnojiv, zatímco ukrajinské zásoby prostě kradou a prodávají chudším zemím za třikrát vyšší cenu a za levných podmínek, jak to dělali jejich předkové jako kolonizátoři.
 
Někdy se zdá, že si Západ svým jednáním sám sobě kope jámu. Když sleduji situaci v EU, mám silný pocit, že její budoucnost je velmi nejasná.
Rozpad EU není daleko. Evropané samozřejmě nebudou tolerovat tuto nadnárodní nadstavbu, která nejenže nedokáže ospravedlnit sama sebe, ale navíc tlačí Starý svět do otevřeného konfliktu s naší zemí. USA jsou připraveny bojovat s Ruskem nejen do posledního Ukrajince, ale i do posledního Evropana. Již za „studené války” byl Pentagon při sebemenší hrozbě ze strany SSSR připraven proměnit Evropu v radioaktivní poušť. Na tom se v hlavách amerických stratégů téměř nic nezměnilo.
 
A jak se to slučuje se skutečností, že USA a Evropa se tváří jako velcí spojenci?
Paradoxem je, že Washington má přímý zájem na rozpadu Evropské unie, aby zlikvidoval svého ekonomického konkurenta a zabránil rozkvětu Evropy na úkor spolupráce s Ruskem. Američané již vynaložili velké úsilí, aby Starý svět připravili o status silného ekonomického hráče. To je do značné míry důvod, proč Washington prosazoval příběh protiruských sankcí. Hospodářský model EU, založený na kombinaci levných energetických zdrojů z Ruska a vyspělých evropských technologií, prochází před našima očima radikální změnou. Stejně silně zasáhne Evropu realizace společných plánů s Washingtonem na snížení surovinové a technologické závislosti na Pekingu. Kromě toho se EU nachází v patové situaci v oblasti migrace. Mnozí z migrantů nejenže nejsou ochotni se integrovat do evropské rodiny, ale vytvářejí vlastní chalífáty a nutí místní úřady a obyvatelstvo žít podle jejich zákonů. Spolu s nimi přicházejí do Evropy zástupci zločineckých skupin a militantů. Pachatelé vysoce proslulých teroristických útoků z posledních let v Londýně, Bruselu a Paříži byli občané EU z národních enkláv, které již v Evropě existují. Připomeneme-li, že Al’Kajdu, ISIS (mezinárodní teroristické organizace, zakázané v Ruské federaci) a další teroristické organizace vytvořily svého času USA a teroristy v Sýrii a Iráku cvičí instruktoři CIA, není vyloučeno, že za přípravou teroristických činů v Evropě stojí stejné osoby. Jejich cílem je destabilizovat situaci na kontinentu, jehož budoucnost je USA lhostejná.
 
Jsou si USA jisté svou vlastní pevností? Myslí si, že západ slunce může ohrozit všechny kromě nich? Zdá se mi, že rozpad hrozí i USA.
Spojené státy dosáhly postavení velmoci díky ekonomickým úspěchům založeným na cynickém jednání spočívajícím v zabírání území, zdrojů, vykořisťování lidí a profitování z vojenských potíží jiných národů. Zároveň zůstaly mozaikovou dekou, která se může snadno rozpadnout ve švech. Řekněme, jako se to stalo zpočátku, rozdělit se na Sever a Jih. A nikdo nemůže vyloučit, že se Jih posune směrem k Mexiku, jehož území se Američané zmocnili v roce 1848. A to je více než dva miliony kilometrů čtverečních. Mimochodem, latinskoameričtí představitelé se netají tím, že povědomí o destruktivní roli USA se stalo všudypřítomným. Založení základny Guantánamo je považováno za přímou krádež kubánské suverenity. A to je jen jeden z mnoha příkladů systematického zasahování do nezávislosti Latinské Ameriky. Není pochyb o tom, že dříve či později budou jižní sousedé USA požadovat zpět území, která jim byla ukradena.
 
Kromě toho existuje v USA mnoho vnitřních rozporů. Jednota neexistuje ani v samotné americké elitě.
Správně. Antagonismus mezi republikány a demokraty se jen prohlubuje. Rostou třenice mezi různými finančními institucemi a nadnárodními společnostmi, které se starají pouze o svou vlastní kapitalizaci, a nikoli o blaho Američanů. Samozvané „nedotknutelné” elity Spojených států se nikdy nespojovaly s americkým lidem.
Projekty jako BLM, tedy „Black Lives Matter”, a indoktrinace transgenderových teorií jsou zaměřeny na duchovní degradaci obyvatelstva, které se již nachází ve stavu apatie. Individualismus a konzumerismus vypěstovaný v Američanech si z jejich země vystřelí krutým žertem. Obyčejní občané nehnou pro zachování celistvosti Ameriky ani prstem, protože vědí, že je jejich vláda nepotřebuje. Nevědí, co dělají, a krok za krokem ničí sami sebe.
Problémem Ameriky je, že se příliš zabývá geopolitickými hrami a zapomíná na své vlastní životně důležité problémy. Zatímco Spojené státy ve svých vojensko-biologických laboratořích vynalézají nové viry, které mají zničit obyvatele nechtěných zemí, kdysi čistá americká města se topí ve špíně a odpadcích.
 
Americká finanční pyramida, vybudovaná s pomocí tiskařského lisu, čas od času ztroskotává. Model nekontrolované emise, v němž jsou všechny ekonomické problémy doslova zaplavovány penězi, nemůže fungovat věčně. S více než 31,5 biliony dolarů věčného dluhu Spojené státy stále více směřují k platební neschopnosti. Klesající úroveň důvěry v dolar, nepodpořená reálným zbožím, a systém nafouknutých burzovních spekulací přivedou USA do masivní finanční krize.
 
Jakkoli to zní pateticky, Rusové nejenže nechtějí válku, ale nechtějí ani zánik USA či jiné země.
S tím naprosto souhlasím. Naše staletá kultura je založena na duchovnosti, soucitu a milosrdenství. Rusko je historickým obráncem suverenity a státnosti všech národů, které se na něj obrátily o pomoc. Samotné Spojené státy Rusko zachránilo nejméně dvakrát – během války za nezávislost a občanské války.
Domnívám se však, že tentokrát nemá smysl pomáhat Spojeným státům zachovat jejich celistvost.