Co s Ukrajinou – čtyři scénáře od společnosti RAND

Leonid Savin                      30.03.2024
Konec ozbrojeného konfliktu na Ukrajině může probíhat podle různých variant, ale s největší pravděpodobností se experti v USA mýlí …

Obrázok od Stefan Keller z Pixabay

Obrázok je len ilustračný, nesúvisí priamo s textom.

V únoru 2014 vydala RAND Corporation zajímavou analytickou zprávu „Planning for the Aftermath: Assessing Options for U.S. Strategy Toward Russia After the Ukraine War“, kterou připravilo Centrum RAND pro analýzu velké strategie USA. Zkoumá čtyři scénáře poválečného uspořádání na Ukrajině.
 
 
 
1. První se nazývá “všudypřítomná nestabilita” a předpokládá poválečné desetiletí nestability na několika úrovních: na Ukrajině, mezi Ruskem a NATO v Evropě a na strategické úrovni mezi Spojenými státy a jejich dvěma hlavními jadernými rivaly, Ruskem a Čínou.
 
Klíčové nuance tohoto scénáře jsou následující:
– situace na Ukrajině zůstává sudem střelného prachu: obě strany porušují příměří a připravují se na druhou válku;
– politické vztahy mezi NATO a Ruskem jsou horší než před válkou;
– politika USA podněcuje závody v jaderném zbrojení s Ruskem a Čínou a oba rivalové spolupracují s cílem dále podkopat zájmy USA;
– vysoké napětí urychluje globální ekonomickou fragmentaci a brzdí evropský růst – což jsou faktory, které mají na ekonomiku USA jen malý vliv.
 
Zajímavé je, že autoři v tomto scénáři uvažují o tom, co se ve skutečnosti děje nyní: ruský obranný průmysl je oživen; Čína pomáhá Moskvě (i když ne v takové míře, jak by si člověk přál); NATO je silné, ale někteří jeho členové považují USA za provokatéra (což je pravda); a neexistuje kontrola zbrojení, což podporuje závody. Autoři také uznávají, že další pomoc VSU zvyšuje pravděpodobnost preventivních úderů ze strany Ruska (již bylo oznámeno, že jakákoli nová technika se stane legitimním cílem) a pokusy o pomstu ze strany Zelenského režimu vedou k militarizaci moci a podkopávání demokracie (to se děje v posledních letech). Předpokládá se také, že zvýšená bezpečnostní spolupráce USA s dalšími státy mimo bývalý Sovětský svaz povede k intenzivnějšímu soupeření s Ruskem v regionu.
 
2. Druhý scénář má název “Lokalizovaná nestabilita”. V globálním měřítku vypadá situace pro všechny strany lépe, ale riziko obnovení konfliktu na Ukrajině zůstává vysoké.
Podle tohoto scénáře: 
– Ukrajina a Rusko se nezavázaly k příměří, takže riziko eskalace podél kontaktní linie zůstává vysoké;
– politické a vojenské napětí mezi NATO a Ruskem je sice stále zvýšené, ale nižší než v prvním scénáři;
– jaderná dynamika s Ruskem a Čínou je stabilnější;
– menší roztříštěnost světové ekonomiky má za následek menší dopad na ekonomiku USA.
 
V tomto případě Washington zaujímá vůči Rusku méně tvrdý přístup, protože dřívější pomoc Ukrajině k ničemu nevedla. USA doufají, že se jim podaří stabilizovat vztahy a to jim umožní přesunout pozornost na indo-pacifický region.
Rusko vidí, že hrozba ze strany Západu se zmenšuje, a proto snižuje investice do strategických zbraní a přesouvá svou pozornost na přípravu nové války na Ukrajině.
 
Na tomto scénáři má prý zájem řada spojenců USA v NATO, zejména Německo. Méně tvrdý postup vůči Rusku by také vyžadoval méně amerických zdrojů v Evropě, což by uvolnilo prostředky a síly pro indo-pacifickou oblast.
Washington se chce vrátit k bilaterální kontrole zbrojení, nepodporuje hlubší integraci Ukrajiny do NATO a zdržuje se provokací s ostatními bývalými sovětskými státy, které nejsou členy NATO.
 
Je třeba poznamenat, že tato méně asertivní politika neoslabuje již tak silnou odstrašující schopnost NATO. Rusko během války také nezaútočilo na členské státy NATO, a to navzdory bezprecedentní spojenecké podpoře Ukrajiny. Proto by tento přístup byl pro Západ racionální. Přestože USA nadále podporují Kyjev, který přijímá strategii hluché obrany. Zároveň zůstává problém militarizace a podkopávání demokracie i ekonomiky na Ukrajině.
 
3. Třetí scénář se nazývá “studená válka 2.0”. Zde strategické a regionální napětí vytváří novou atmosféru podobnou studené válce.

Klíčové nuance tohoto scénáře: 
– Napětí podél linie dotyku na Ukrajině je stále menší, ukrajinská ekonomika se zotavuje a demokratické instituce posilují;
– Oslabené Rusko, které se cítí ohroženo asertivním mocenským postojem USA v Evropě, se při ochraně svých zájmů více spoléhá na jaderné signály a taktiku šedé zóny;
– Spojené státy jsou zapojeny do závodů v jaderném zbrojení s Ruskem i Čínou.
 
V takovém případě je pro Západ příznivý výsledek války nezbytný a Spojené státy nejenže vedou tvrdou politiku, ale hodlají Rusko zasáhnout v době, kdy je v útlumu. K tomu by mohlo dojít z důvodu oslabení Ruska. K tomu však nedochází a neexistují žádné příznaky toho, že by ruský obranný průmysl nebo ekonomika selhaly. Naopak, všechny ukazatele, a to i od západních liberálních institucí, říkají, že ruský HDP roste.
 
Obecně lze říci, že v tomto scénáři se riziko jaderného konfliktu ve srovnání s jinými možnostmi zvyšuje. Politické napětí se zvyšuje také s tím, jak USA podporují Ukrajinu a přitahují další postsovětské státy do své sféry vlivu.
 
Rusko se snaží čelit vlivu USA v regionu, což vede k většímu riziku konfliktu v těchto zemích, i když riziko obnovení konfliktu podél kontaktní linie na Ukrajině je nižší než ve variantách 1 a 2 díky zdrženlivosti na obou stranách.
 
Dodržování příměří a zaměření Ukrajiny na obnovu a reformy vede k podpoře ze strany EU, k návratu uprchlíků a k růstu soukromých investic, které podporují ekonomiku země. Kyjev již neuvažuje o protiofenzívě, která by vedla k demilitarizaci a obnovení demokracie, i když autoři uznávají, že americká politika podpory Ukrajiny a integrace do NATO by mohla Rusko přimět k preventivnímu útoku.
 
4. Čtvrtým scénářem je “studený mír”.
 
Zde je budoucnost ve srovnání s ostatními definována větší stabilitou – strategickou, regionální i místní.
 
Klíčové nuance tohoto scénáře:
– Jaderné napětí mezi Spojenými státy, Ruskem a Čínou je nižší než v ostatních scénářích budoucnosti;
– Vztahy mezi NATO a Ruskem jsou napjatější než před válkou, ale je méně pravděpodobné, že povedou k přímé konfrontaci, než v ostatních variantách budoucnosti;
– Režim příměří na Ukrajině je dodržován a pravděpodobně potrvá neomezeně déle než v ostatních třech scénářích;
– Ukrajina se integruje do EU, posiluje svou demokracii a buduje silný nezávislý mechanismus, který má odstrašit Rusko.
 
V tomto scénáři je výsledek války příznivý i pro Spojené státy, které zaujímají méně tvrdý přístup ke snižování politického a vojenského napětí v Evropě. USA jsou ochotny vyjednávat o konfliktech, což vede k jejich deeskalaci. USA a Rusko zůstávají soupeři a chovají vůči sobě ještě větší nedůvěru než před válkou.
 
Nicméně riziko konfliktu mezi NATO a Ruskem je nižší než v jakémkoli jiném budoucím scénáři. Zatímco nová soutěž ve strategickém zbrojení s Čínou pokračuje, zdrženlivější jaderný postoj USA nepřilévá olej do ohně.
 
To vede k menší fragmentaci světové ekonomiky a evropské ekonomiky relativně posilují. V důsledku toho geopolitika v tomto scénáři neovlivňuje americkou ekonomiku tolik jako v jiných variantách.
 
Ukrajina se zaměřuje na hospodářský rozvoj a integraci do EU a zaujímá defenzivní postoj. Obě strany jsou daleko od dosažení mírového urovnání, ale dosahují pokroku v užších otázkách, jako je výměna vězňů a volný pohyb civilistů přes linii konfliktu. Vzhledem k tomu, že se ukrajinská vláda zaměřuje na reformy a riziko války je nízké, daří se její ekonomice v této budoucnosti relativně dobře.
 
Všechny čtyři scénáře jsou samozřejmě napsány z hlediska zájmů USA a nepředpokládají dovedení cílů SVO do logického konce. Vzhledem k tomu, že Rusko má svůj vlastní postoj k Ukrajině, existuje ve všech čtyřech scénářích pro USA možnost buď černé labutě*), nebo šedého nosorožce**), tj. nových vstupů, ať už je to důvod, který američtí stratégové prostě nevzali v úvahu, nebo si ho všimli, ale ignorovali ho. Je pravděpodobné, že tomu tak bude i v budoucnu.
 
*) Černá labuť je obtížně předvídatelná a vzácná událost, která však má významné, často katastrofické důsledky. Termín uvedl do obratu v roce 2007 americký ekonom a publicista
**) Šedý nosorožec je riziko, které je zřejmé, ale je ignorováno. Tento termín poprvé použily čínské úřady v roce 2017 v souvislosti s nebezpečím vysoké míry zadluženosti v souvislosti s obdobím tzv. „kvantitativního uvolňování“ (nadměrného tisku peněz).

Preklad: St. Hroch, 1. 4. 2024

Dodatok Mariána Moravčíka:

Myšlienka Larryho Summersa, na ktorú upozorňuje Michail Chazin vyššie, je pomerne jednoduchá. V roku 1983 sa zmenil prístup centrálnej banky USA k výpočtu indexu inflácie. Do roku 2023 približne kopíroval vývoj nového indexu ten starý, no od novembra 2023 je medzi obomi výpočtami bezprecedentný rozdiel (obrázok nižšie – modrý graf je výpočet podľa modifikovanej metodiky, žltý graf podľa metodiky spred roka 1983).

blank

V čom je rozdiel oboch výpočtov? Po roku 1983 sa z indexu vypustili úrokové náklady z hypoték, pôžičiek na automobily a z kreditných kariet. Tieto úroky sú však reálnymi výdavkami domácností, hoci ich ekonómovia nezapočítavajú do oficiálnej inflácie. V praxi tak spotrebitelia pociťujú infláciu ako výraznejšiu, než sa o nej dočítajú v novinách.u003cbru003eLarry Summers upozorňuje, že táto finta bola určená na oklamanie zahraničných investorov, ktorí požičiavali FEDu na nové emisie dolára. Táto situácia teraz hrozí, že keď investori pochopia reálnu silu americkej ekonomiky, budú nové pôžičky pre FED oveľa drahšie.

Pridajte Komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Návrat hore