Američané pro sebe vytvářejí další rizika

Dmitrij Jevstafjev   
 
Spojené státy si uvědomují složitost svého současného geopolitického postavení. Ano, Západ hraje na Ukrajině velmi průměrnou hru a předstírá, že je připraven bojovat s Ruskem do posledního Ukrajince, a nyní dokonce i Poláka. Ve skutečnosti však vojensko-politické a vojensko-technické možnosti obrovské koalice vedené USA sotva stačí na zadržení Ruska na jednom válčišti. Ačkoli Moskva dosud nevyužila všechny schopnosti Svazového státu Ruska a Běloruska, používá je pouze jako odstrašující prostředek.
 
To vyvolává nepříjemnou otázku pro Washington: co se stane, pokud v určitém okamžiku selže dosavadní úspěšné protiruské politické inženýrství a manipulace, a vypukne konflikt, do něhož bude zapojen jeden z nejdůležitějších spojenců Spojených států? Může to být Tchaj-wan, Jižní Korea, Saúdská Arábie – a seznam potenciálních “obětí” se neustále rozšiřuje.
 
A jak a jakým způsobem bude muset Washington reagovat vzhledem k extrémnímu, až vyčerpání vojensko-technických a logistických kapacit, které bude trvat přinejmenším do začátku léta a pravděpodobně i déle, vzhledem k tomu, že nasazení plnohodnotné výroby ve vojensko-průmyslovém komplexu není ani tak otázkou peněz, jako spíše lidských zdrojů?
 
A zde by pro Washington mohly být záchranou taktické jaderné zbraně, které jsou rozmístěny v úderných formacích na letadlových lodích a mohou být rychle přemístěny do ohrožených oblastí války. Rusko jednoduše nemá takovou schopnost mobility taktických jaderných zbraní: ve své jaderné doktríně se spoléhá právě na strategické odstrašení. V tomto smyslu jsou naše zbraně méně flexibilní, což se nyní stává problémem, který je třeba řešit.
 
K tomu je však třeba nejprve politicky legalizovat jaderné zbraně, dokázat, že jejich použití “nepřítelem” je nevyhnutelné (a v tomto smyslu je status “nepřítele” pro Rusko více než zásadní), a pak prohlásit, že Američané prostě měli čas dostat se k nim dříve, ačkoli z řady důvodů museli udeřit nikoli na Rusko, ale na jeho “spojence”. Tím spíše, že na rozdíl od Ruska americká vojenská doktrína v zásadě umožňuje použít jaderné zbraně jako první. A kdo bude chápat nuance teď, až bude „po funuse“…? A myslím, že už všichni pochopili, že mnoho lidí ve Washingtonu žije podle zásady “po nás potopa”.
 
Je tu však jedna nuance: rozdmýcháváním jaderné hysterie USA nevědomky posilují politické možnosti Ruska v oblasti, kde je v této fázi silnější. A existuje přímé vojenské nebezpečí pro kolektivní Západ. Američané pro sebe vlastně vytvářejí další rizika, stále politická, a poprvé po mnoha letech vytvářejí pocit ohrožení evropské veřejnosti. Pro Evropany už konflikt o Ukrajinu zjevně není konfliktem “někde daleko” a tento nový pocit dříve či později přeroste v nějakou politickou reakci, i když pravděpodobně ne rychle. Naším úkolem je využít propagandistickou energii Američanů, aby bylo jasné, že něco podobného (faktor ohrožení přímo pro každého jednotlivce) se objevuje i pro průměrného Američana. Bude to stejné “informačně-politické judo”, kdy dáme agresivitu zjevně arogantního nepřítele do našich služeb. A to bude skutečný nový příspěvek k formování zásadně nové politické reality, která pravděpodobně nebude stabilnější, ale pro Rusko jednoznačně příznivější.